Jak možná víte a možná ne, jedním z pozorovacích programů úpické hvězdárny je sledování úplných zatmění Slunce. Jak ale určitě víte asi všichni, je zatmění, hlavně to úplné, poměrně vzácné. To poslední u nás bylo vidět 12. května 1706, další nás čeká až 7. října 2135. A zajímavá z hlediska výzkumu sluneční atmosféry, neboť to je to co nás zajímá, jsou pouze zatmění úplná. Přesto, že cesty za pozorováními těchto jevů bývají často spojena s trablemi cest, pořádají se po celém světe výpravy za jeho pozorováním. A to nejen kvůli zažitku, ale také a pro nás hlavně, z důvodu vědeckého poznání. Pojďme si tedy ve stručnosti říci, proč jejich sledování věnujeme takovou pozornost.

Samozřejmně, pohled na sluneční zatmění je úžasný. kdo jej viděl, jistě mi dá za pravdu. Ovšem, pokud máte na starosti dalekohled, fotoaparát a víte, že pokud nebude zataženo, tak prostě musíte přivézt použitelné snímky, moc si jej neužijete. Úpická hěvzdárna se pozorování úplných zatmění Slunce zabývá od roku 1990. Pokud bychom však započítali i to první, na kterém se zúčastnil i pan Vladimír Mlejnek, první ředitel úpické hvězdárny, dostali bychom se do roku 1961.

Na začátek trochu informací. Slunce je zdrojem energie, která zásobuje naši Zemi, ale tato energie se k nám mnohdy může dostávat poněkud nebezpečně. Pokud nastane na Slunci například sluneční erupce či jiný energetický jev, začne se vše, co jej opouští, tedy záření, částice, hmota, pohybovat směrem od Slunce. Často právě i k Zemi, kde může způsobit v lepším případě hezkou polární záři, v horším třeba výpadky na družicích, v telefonech, vysílání, nebo může poškodit třeba energetické soustavy. A všechna tato energie se pohybuje od slunečního “povrchu” skrze sluneční atmosféru, které říkáme koróna. Pokud vám snad toto slovo připadá v současné době hodně známé a užívané, podobnost není vůbec náhodná. Koronaviry se svým tvarem poněkud podobají zjednodušené sluneční atmosféře a tak získaly své jméno.

Pokud budeme dobře znát poměry v tomto prostředí slunečního ionizovaného plazmatu, který korónu tvoří a která svým magnetickým polem ovlivňuje cestu částic pryč od Slunce, můžeme lépe odhadnou, zda a jak zasáhnou naši Zemi. I když se astronomové zabývají fyzikou sluneční atmosféry hodně dlouho, naše znalosti jsou stále ještě mnohy poněkud tápající. Důvodem je hlavně řídkost výskytu zatmění cca 2 za 3 roky, jednak velké komplikace při jeho pozorování a zpracování dat. V poslední době sice pomáhají výzkumu sluneční družice a byla dokonce doba, kdy se i ve vědeckém světě razila představa, že pozemská pozorování již ztratila smysl. To však bylo asi do roku 2001, kdy se pohled na pozemská pozorování zatmění Slunce a jejich význam radikálně změnil. A úpická hvězdárna byla u toho.

Obrázky získané během pozemských pozorování jsou v nezpracované podobě úplně jiné, než vám prezentujeme obvykle jako výsledky posledních dob. Vypadají asi tak jako snímek u tohoto odstavce. Vypadají trochu přesvícené, v jiném místě nedoexponované, prostě není to úplně ono. je to však maximum, co umí snímače zachytit, Ještě horší to bylo u filmů. I na ty jsme fotografovali. Zpracování takovýchto dat bylo velmi obtížné a snímky podobné těm dnešním zpracovaným jsme z nich nezískali ani v nejlepším. Není tedy divu, že sluneční fyzici již nedoufali, že nějaké významné informace z těchto obrázků získají. Naštěstí nastal velký pokrok jak ve zobrazovací technice, tak v numerických metodách zpracování obrazu. Ovšem, musí nastat ještě nějaká konstelace, aby se takovéto věci potkaly. A stalo se.

Pracovníci úpické hěvzdárny měli v roce 2001 úžasné štěstí, podpořené ovšem dlouhodobým tréninkem a zkušenostmi. Při pozorování zatmění v Angole získali během excelentního počasí velmi kvalitní snímky. jednak ještě na filmy, ale první pokusy zde nastaly i s digitálním záznamem. A po zatmění se potkali s profesorem Miloslavem Druckmüllerem z VUT Brno, který je jednak amatérským astronomem a pozorovatelem zatmění Slunce, jednak geniálním odborníkem ve zpracování obrazu. A právě toto spojení a výsledné snímky se staly jedním z článků změny názoru vědeckého světa na pozemská pozorování zatmění. No ale svět šel dál a od té doby se obrazy sluneční koróny dále zlepšily, stejně jako pozorovací metody. Ale o tom až jindy, neboť bychom zapomněli na to, proč tedy ta zatmění vlastně pozorujeme.

Již jsme to trochu naznačili v prvním odstavci, jedním z cílů pozorování je získat informace o sluneční koróně jako cestě energie a částic k zemi. Hezké obrázky se zde mění v grafy, výpočty, odhady a měření. A to vše s cílem získat odpovědi na několik základních a dosud plně nezodpovězeným otázkám Jde například o

• objasnění problému ohřevu koróny
• objasnění mechanismu doplňování hmoty do koróny
• kde a jak se uvolňují částice do meziplanetárního prostoru
• souvislost koronálních struktur s útvary fotosférickými a chromosférickými
• souvislost koronálních struktur s magnetickým polem Slunce
• objasnění změny tvaru sluneční koróny