Hvězdárna v Úpici
+420 499 882 289
Menu

Úplné zatmění Slunce 22.7.1990 – Markovo, Rusko

V červnu 1990 byli zaměstnanci naší hvězdárny pozváni kolegy z Astronomické observatoře Kijevské státní university k pozorování úplného zatmění Slunce 22. července na severovýchodní Sibiři. Bylo vybráno místo v osadě Markovo, ležící na Čukotce při řece Anadyr (E170o30 , N 64 o 43 ).
Při vlastním zatmění bylo prováděno několik experimentů. Základem bylo snímkování bílé korony dalekohledem Merz o průměru 90 mm (objektiv o průměru 160 mm cloněn na 90 mm) a ohniskové vzdálenosti 1785 mm. Ke zvýšení pravděpodobnosti byl umístěn druhý fotografický přístroj MTO 1000 v osadě Vajegy asi 70 km od tohoto stanoviště. 2 km od stanoviště dalekohledu Merz byl umístěn polarizační dalekohled (průměr 58 mm, ohnisko 1200 mm). Plánováno bylo též fotografování filtrem H-alfa, ten však nepřežil přepravu na místo pozorování.
Celý týden okolo dne zatmění (17.7. – 23.7) byly sledovány základní meteorologické prvky (teplota, tlak, vlhkost vzduchu). Měření atmosferiků, prováděná v témže období jsou bohužel pro velmi silné rádiové rušení v oblasti nepoužitelná.

Vlastní zatmění proběhlo v čase od 03:03:06 do 03: 04:50 UT, trvalo tedy 104 s. Objektivem Merz byla pořízena řada snímků s expozičními dobami od 1/125 s po 2 s. Toto sluneční zatmění proběhlo krátce po maximu 22. slunečního cyklu (maximum nastalo v roce 1899). Z izofot byla zjištěna elipticita a+b=0,04, což odpovídá maximálnímu typu korony. Vlastní struktura korony byla v okamžiku zatmění velmi složitá. Nacházela se zde velká koronální díra v oblasti jižního pólu, řada koronálních paprsk? (i neradiálního směru) a řada dalších útvarů (koronálních dutin). Přilbicovité paprsky byly pozorovány téměř okolo celého slunečního disku, s vyjímkou oblasti zmíněné koronální díry nad jihozápadním kvadrantem. Naopak byla registrována absence tenkých polárních paprsků (Marková, Vyskočil, Rušín, Rybanský, 1993). Ze srovnání souběžných pozorování zelené a červené korony Lyotovým koronografem na Lomnickém štítu byly zjištěny odchylky v rozložení tvaru bílé, červené a zelené korony. U bílé korony byl pozorován nadbytek jasu nad západním limbem, kdežto u korony zelené a červené nad východním. Výsledků bylo využito i při modelování struktury magnetického pole Slunce v době zatmění a srovnání pozorování struktur v bílé koroně s modelem magnetické situace na Slunci.

Tyto snímky byly zpětně zpracovány metodou matematického zpracování obrazu vyvinutou prof. Miloslavem Druckmüllerem z VUT Brno po roce 1999. I když nebyla metodika snímání upravena pro matematické zpracování obrazu, nýbrž pro době poplatné metody zpracování, získané výsledné obrazy jsou velmi hezké. Zde jsou ještě navíc zpracovány společně se snímky dr. Rušina z Chile. Detailnější informace a více obrázků naleznete na stránce prof. Druckmüllera.

PHP Code Snippets Powered By : XYZScripts.com