Zimní měsíce jsou tady a s nimi vláda zimních souhvězdí My však začneme jednotlivými úkazy.
Měsíc:
08.12. úplněk
16.12. poslední čtvrť
23.12. nov
30.12. první čtvrť
Asi nejzajímavější událostí nad našimi hlavami bude zákryt planety Mars Měsícem 8.12. Měsíc je v úplňku vlastně v opozici, stejně jako bude planeta Mars. Obě planety tak ve stejný den.
Zároveň bude 1.12. Mars v tzv. přízemí ve vzdálenosti 81,5 miliónů kilometrů od Země. Kotouček planety bude mít průměr 17″. Bohužel, toto přiblížení není z největších a tak sice na Marsu uvidíme více detailů než obvykle, ale nebude to žádný velký “zázrak”.
Vstup planety za měsíční disk bude vzhledem k jejímu úhlovému rozměru trvat okolo půl minuty. Za okrajem měsíčního kotouče Mars zmizí v 6:04 SEČ, opět se na druhé straně Měsíce Mars začne objevovat v 6:58 SEČ. Tyto údaje platí pro průsečík 15. poledníku a 50. rovnoběžky, jinde se bude mírně v rámci minut lišit.
zdroj: Stellarium (www.stellarium.org)
zdroj: Stellarium (www.stellarium.org)
Takto tedy bude vypadat vstup a výstup.
Meteory:
Zajímavým úkazem budou jistě Geminidy, v noci z 13. na 14. prosince 2022. Jedná se o meteorický roj, který má radiant v souhvězdí Blíženců (latinsky Geminy). Jeho částice pocházejí pravděpodobně z planetky Phaeton. Maximum roje Geminid nastane kolem poledne 14. prosince. I když bude Měsíc v poslední čtvrti, přesto se vyplatí 13. i 14. prosince noční oblohu sledovat.
Slunce:
Slunce je stále ve stavu zvýšené aktivity a jeho aktuální snímky (pokud je jasno) přinášíme na webu a FB hvězdárny. Zajímavostí tohoto měsíce tak bude asi pouze začátek astronomické zimy, tedy vstup Slunce do znamení Kozoroha 21.12. 2022 ve 22 hodin a 48 minut.
Pozorovatelnost Lunar-X v prosinci 2022
V prosinci 2022 nastane potřebné nasvícení měsíčního povrchu pro vytvoření Lunar-X (měsíčního X) dne 30. prosince 2022 zhruba kolem 11. hodiny SEČ (tj. kolem 10. hodiny UT) a v této chvíli bude Měsíc při pohledu z České republiky, bohužel, pod obzorem, tedy Lunar-X bude v prosinci 2022 z České republiky nepozorovatelné.
-poznámky: převzato z marysastronomyblogs.blogspot.com; geocentrický pohled na Měsíc pro daný den a hodinu si můžete nasimulovat například v NASA Scientific Visualisation Studio; Lunar-X je obrazec podobný písmenu “X” vytvořený ze Sluncem nasvícených horních partií některých měsíčních kráterů při určitém úhlu dopadu slunečních paprsků na terminátoru v období kolem první čtvrti
Pozorovatelnost Mezinárodní kosmické stanice v prosinci 2022 prostým okem:
Do přibližně 8. prosince 2022 bude z České republiky Mezinárodní kosmická stanice pozorovatelná pouze ve večerních hodinách, zhruba mezi 9. a 15. prosincem 2022 nebude z České republiky prostým okem na nočním nebi pozorovatelná, zhruba od 16. prosince 2022 bude z České republiky Mezinárodní kosmická stanice pozorovatelná prostým okem pouze v ranních hodinách.
-poznámky: přesné časy přeletů vygenerujete (po vložení vaší polohy) na www.heavens-above.com; pozorovatelné jen za jasného počasí; hledejte jasně svítící tečku putující mezi hvězdami
Výběr zajímavých výročí měsíce prosince:
2. prosince 1992 odstartoval ze Země k letu STS-53 raketoplán Discovery s pětičlennou posádkou; šlo 15. let tohoto raketoplánu; při letu byla (zřejmě úspěšně) vypuštěna družice pro ministerstvo obrany USA; raketoplán zpět na Zemi přistál 9. prosince 1992 (30 let) [1a], [1b], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
3. prosince 1882 zemřel James Challis, anglický fyzik a astronom; zabýval se otázkami nebeské mechaniky (140 let) [1b]
3. prosince 1867 se narodil český astronom František Nušl, spoluzakladatel Ondřejovské hvězdárny a dlouholetý předseda České astronomické společnosti; v roce 2002 po něm byla pojmenována hvězdárna v Jindřichově Hradci, jeho rodišti (155 let) [1a], [1b], [3b]
5. prosince 1997 přistál v rámci mise STS-87 raketoplán Columbia; jedním z šesti členů posádky byl i ukrajinec Leonid Konstantinovič Kadenjuk, který se díky tomuto letu stal prvním ukrajinským kosmonautem; během letu byly realizovány experimenty pomocí zařízení “United States Microgravity Payload (USMP-4)”, provedeny dva výstupy do otevřeného kosmického prostoru a byl uvolněn a znovuzachycen modul SPARTAN-201, ten byl určen ke sledování koróny Slunce, ale vzhledem k poruše SPARTANu po vypuštění se pozorování neuskutečnila, k jeho plánovanému znovuzachycení po poruše se musela obětovat část programu v rámci jednoho výstupu do volného kosmického prostoru; ze Země raketoplán odstartoval 19. listopadu 1997; šlo o 24. let raketoplánu Columbia z jeho 28 letů (25 let) [1a], [1b], [1a], [1b], [2a], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
6. prosince 1957 se USA dva měsíce po triumfu Sputniku neúspěšně pokusily vyslat na oběžnou dráhu Země svoji družici Vanguard TV3 s pomocí stejnojmenné třístupňové rakety; 2 sekundy po vzletu ve výšce asi 1,2 metru raketa ztratila tah a spadla zpět na startovací rampu; nosným raketám Vanguard se příliš nedařilo, z celkem jedenácti pokusů o vypuštění umělé družice byly jen tři úspěšné (65 let) [1a], [1b], [3b], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
6. prosince 1882 proběhl ze Země pozorovatelný transit Venuše před Sluncem, v pořadí šestý od vynálezu dalekohledu; od vynálezu dalekohledu bylo pouze 8 příležitostí pozorovat ze Země přechod neboli transit planety Venuše a to v letech 1631, 1639, 1761, 1769, 1874, 1882, 2004 a 2012, další příležitosti budou v letech 2117, 2125, 2247, 2255 a dalších (140 let) [1a], [1b], [1a], [1b], [4], [6]
7. prosince 1972 odstartovala ze Země mise Apollo 17, zatím poslední americká výprava, u které, stejně jako misí Apollo 11, Apollo 12, Apollo 14, Apollo 15 a Apollo 16, dva ze tří členů posádky chodili po povrchu Měsíce; astronauté na povrchu Měsíce využili také lunární rover, s kterým najezdili přibližně 35,9 km, nejvíce z měsíčních expedic; kromě toho posádka vyfotografovala během letu k Měsíci legendární snímek zvaný “The Blue Marble”, česky “Modrá skleněnka”, zachycující Sluncem plně osvětlenou planetu Zemi se zřetelným Indickým oceánem a některými dalšími oceány, Afrikou a některými dalšími kontinenty a oblačností nad zemských povrchem (50 let) [1a], [1b], [1a], [1b], [2a], [3b], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
8. prosince 1917 byla v posluchárně prof. Františka Nušla na ČVUT v Praze založena Česká astronomická společnost, českou zkratkou ČAS (105 let) [1a], [3], [3b]
9. prosince 1992 přistál zpět na Zemi po letu STS-53 raketoplán Discovery s pětičlennou posádkou; šlo 15. let tohoto raketoplánu; při letu byla (zřejmě úspěšně) vypuštěna družice pro ministerstvo obrany USA, ze Země raketoplán odstartoval 2. prosince 1992 (30 let) [1a], [1b], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
10. prosince 1982 úspěšně přistál zpět na Zemi (po letu k sovětské dnes již neexistující kosmické stanici Saljut 7) Sojuz T-7, přistáli v něm Anatolij Berezovoj a Valentin Lebeděv (třetí sedadlo nebylo nikým obsazené); ze Země tato kosmická loď odstartovala 19. srpna 1982 s posádkou Leonid Popov, Alexandr Serebrov a Světlana Savická, tito tři kosmonauté pobyli na Saljutu 7 pouze od 19. srpna 1982 do 27. srpna 1982, k letu k Zemi využili druhou kosmickou loď, která byla tehdy u Saljutu 7 připojena (z technického hlediska byla připojena dlouhou dobu a bylo tedy žádoucí ji již dopravit na Zemi) (40 let) [1a], [1b], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
10. prosince 1977 odstartovala z Bajkonuru s pomocí nosné rakety Sojuz U ze Země kosmická loď Sojuz 26; šlo o Sojuz, který se jako první úspěšně spojil s orbitální stanicí Saljut 6; na palubě byli Jurij Romaněnko a Georgij Grečko, kosmická loď přistála (s jinou posádkou) 16. ledna 1978 11:24 UTC (45 let) [1a], [1b], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
11. prosince 2012 potřetí k orbitálnímu letu odstartoval americký vojenský bezpilotní miniraketoplán X-37B (potřetí v rámci typu miniraketoplánu, počet vyrobených exemplářů X-37B je větší než 1); šlo o let OTV-3 (Orbital Test Vehicle 3) označovaný též USA-240; miniraketoplán odstartoval s pomocí nosné rakety Atlas V z Cape Canaveral Space Force Station na Floridě; po 674 dnech a 22 hodinách miniraketoplán v pořádku přistál na Vandenbergově letecké základně v Kalifornii (10 let) [1a], [1a], [1a], [1b], [2a], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
11. prosince 1972 přistál na povrchu Měsíce v údolí Taurus-Littrow v měsíčním moři Mare Serenitatis lunární modul výpravy Apollo 17 s posádkou Eugene A. Cernan a Harrison Schmitt, zatím posledními lidmi, kteří chodili po povrchu Měsíce, astronomové odebrali při této misi 110,5 kg měsíční horniny, kterou dopravili na Zemi (50 let) [1a], [1b], [1a], [1b], [2a], [3b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
12. prosince 2012 odpálila Severní Korea raketu UNHA s náhradním satelitem Kwangmjongsong-3 (první Kwangmjongsong-3 byl zničen při neúspěšném startu 13. dubna 2012); údajně se jednalo o meteorologický satelit, ale o startu Kwangmjongsong-3 se spekuluje jako o zkoušce vojenské rakety, která by v budoucnu mohla být nosičem například nukleárních hlavic (10 let) [1a], [1b], [6], [6]
13. prosince 2012 proletěla čínská sonda Čchang-e 2 (též označovaná Chang’e 2) ve vzdálenosti pouze 3,2 km od planetky Toutatis; během průletu pořídila několik fotografií; událo se to jeden den po největším přiblížení této planetky k Zemi toho roku; tato planetka se přibližuje k Zemi jednou za 4 roky; ze Země sonda odstartovala 1. října 2010 (10 let) [1a], [1b], [1a], [1b], [2a], [2a], [2a], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
13. prosince 1967 ze Země odstartovala sonda Pioneer 8 určená k výzkumu meziplanetárního prostoru; její pracovní náplň byla podobná jako u sond Pioneer 6 či Pioneer 7, šlo například o měření částic a magnetických polí (55 let) [1a], [1b], [3b], [6], [6], [6], [6], [6]
13. prosince 1867 se narodil norský vědec, fyzik a vynálezce Kristian Olaf Bernhard Birkeland, objevitel podstaty vzniku polárních září (155 let) [1a], [1b], [3b], [6]
14. prosince 2017, 05:14 UTC se od Mezinárodní kosmické stanice odpojila kosmická loď Sojuz MS-05, na Zemi pak úspěšně přistála 14. prosince 2017, 08:38 UTC; posádku tvořili Sergej Rjazanskij, Randolph Bresnik a Paolo Nespoli; na Mezinárodní kosmické stanici je nahradili Anton Škaplerov, Scott Tingle a Norišige Kanai, kteří na ni přiletěli v Sojuzu MS-07 (ten u Mezinárodní kosmické stanice zadokoval 19. prosince 2017, 08:39 UTC, tedy 5 dní po odletu Sojuzu MS-05) (5 let) [1a], [1b], [1a], [1b], [3b], [3b], [5], [5]
14. prosince 1962 proletěla americká sonda Mariner 2 kolem hlavního cílového objektu, kterým byla planeta Venuše (60 let) [1a], [1b], [2a], [3b], [5], [6], [6], [6], [6], [6]
Z 15. prosince 1612 pochází zřejmě nejstarší z písemných záznamů o pozorování galaxie M31 v souhvězdí Andromedy dalekohledem, pozorovatelem u dalekohledu byl německý astronom Simon Marius, za ještě starší záznam o jejím pozorování (nikoli ale dalekohledem) jsou považována například pozorování perského astronoma jménem Abd al-Rahman al-Sufi (903–986), který byl znám také pod jménem Azophi (410 let) [1a], [1a], [1b], [6], [6], [6]
16. prosince 1962 odstartovala ze Země sonda Explorer 16, byla určená k výzkumu mikrometeoroidů (60 let) [1a], [1b], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
16. prosince 1857 se narodil Edward Emerson Barnard, americký astronom a průkopník astrofotografie; například objevil (dalekohledem, bez použití fotografie) Jupiterův měsíc Amalthea, objevil hvězdu s tehdy největším známým vlastním pohybem, která byla na jeho počet nazvána Barnardova hvězda (též Barnardova šipka), jako první vyfotografoval emisní mlhovinu později nazvanou Barnard’s Loop v souhvězdí Orionu nebo sestavil katalog temných mlhovin (165 let) [1a], [1b], [1a], [1b], [1b], [1a], [1b], [3b], [6]
17. prosince 2017 ze Země odstartoval Sojuz MS-07; na palubě byli Anton Škaplerov, Scott Tingle a Norišige Kanai; cílem letu byla Mezinárodní kosmická stanice, ke které se úspěšně připojili 19. prosince 2017 (5 let) [1a], [1b], [3b], [3b], [6], [6], [6], [6], [6]
17. prosince 1967 došlo ke ztrátě kontaktu se sondou Surveyor 5 na povrchu Měsíce, sonda ze Země odstartovala 8. září 1967 (55 let) [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
17. prosince 1907 zemřel britský matematik, matematický fyzik, inženýr a vynálezce William Thomson, známý spíše pod svým šlechtickým jménem lord Kelvin z Largsu; stanovil například teplotu absolutní nuly, je po něm pojmenována jednotka jedné z teplotních stupnic a je také autorem prvního a druhého termodynamického zákona (115 let) [1a], [1a], [1a], [1b], [6], [6]
18. prosince 2017 bylo dokončeno zprovozňování meteorologické družice GOES-R (též označované GOES-16) na oběžné dráze Země; kromě přístrojů ke sledování Země je satelit vybaven i dvěma přístroji pro sledování Slunce v ultrafialové (SUVI) a extrémně ultrafialové a rentgenové (EXIS) oblasti elektromagnetického záření (5 let) [1b]
19. prosince 2012 odstartoval k Mezinárodní kosmické stanici z Bajkonuru Sojuz TMA-07M s tříčlennou posádkou, let byl úspěšný, po dvou dnech (tedy 21. prosince) se kosmická loď připojila k Mezinárodní kosmické stanici a 14. května 2013 se posádka ve stejném složení vrátila v přistávacím modulu této kosmické lodi zpět na Zemi (10 let) [1a], [1b], [3b], [3b], [3b], [3b], [5], [6], [6], [6], [6], [6]
19. prosince 1972 se členové zatím poslední lidské expedice na měsíční povrch, Apolla 17, vrátili úspěšné zpět na Zemi, ze Země odstartovali 7. prosince 1972 (50 let) [1a], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
19. prosince 1852 se narodil americký fyzik Albert Abraham Michelson, který se na konci 19. století experimentálně podílel na prokázání konstantní rychlosti světla a vyloučení možnosti existence éteru (170 let) [1a], [1b], [3b], [6], [6]
21. prosince 2012, tedy o zimním slunovratu roku 2012 (podle některých jiných tvrzení například 23.12.2012), měl nastat konec světa kvůli údajné předpovědi v mayském kalendáři, případně díky konci mayského kalendáře nebo kvůli začátku nového cyklu mayského kalendáře; vzhledem k tomu, že čtete tento text, zdá se, že zřejmě tato předpovězená apokalypsa nenastala 🙂 (10 let) [1a], [1a], [2a], [6]
21. prosince 1967 (podle některých údajů 31. prosince 1967) byla ukončena komunikace se sondou Mariner 4 poté, co 7. prosince 1967 došlo palivo v systému pro kontrolu orientace sondy; sonda byla určena ke studiu planety Mars při průletu kolem něj, tento průlet proběhl mezi 14. a 15. červencem 1965 ve vzdálenosti 9 846 km (55 let) [1a], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
21. prosince 1922 se narodila Cécile DeWitt-Morette(ová), francouzská fyzička a matematička (100 let) [1b]
23. prosince 1672 byl objeven Saturnův měsíc Rhea; objevitelem se stal Giovanni Domenico Cassini; s průměrem 1 528 km jde o druhý největší Saturnův měsíc a objeven byl jako v pořadí třetí Saturnův měsíc (350 let) [1a], [1a], [1b], [2a], [3b], [6], [6], [6]
26. prosince 1827 se narodil francouzský umělec, astronom a amatérský entomolog Étienne Léopold Trouvelot, zabýval se astronomickými kresbami, k známým patří například jeho obrázek takzvané Velké komety roku 1881 (195 let) [1b], [6]
27. prosince 1982 zemřel John Swigert, jeden ze tří účastníku mise Apollo 13, mise známé tím, že při ní kosmická loď kvůli výbuchu kyslíkové nádrže během letu nebyla schopná dosáhnout přesné trajektorie pro dosažení požadované oběžné dráhy Měsíce a i návrat astronautů na Zemi byl velice komplikovaný pro posádku i pro pozemní let zabezpečující personál; šlo o Swigertův jediný let do kosmu; o události byl v USA v roce 1995 natočený film (40 let) [1a], [1b], [1a], [1b], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
28. prosince 1882 se narodil britský astrofyzik sir Arthur S. Eddington; známý je například díky výpravě roku 1919 na africký ostrov Principe v Guinejském zálivu, při které bylo fotografováno úplné zatmění Slunce, pořízená fotografie pak posloužila jako jeden z důkazů platnosti Einsteinovy obecné teorie relativity (140 let) [1a], [1b], [2a], [3b], [6], [6], [3], [6], [6]
29. prosince 2002 odstartovala ze Země na její oběžnou dráhu v pořadí čtvrtá čínská bezpilotní kosmická loď Šen-čou 4 (též Shenzhou 4); na palubě byly dvě figuríny; další čínskou kosmickou lodí vyslanou na zemskou orbitu již byla loď pilotovaná (tj. obsazená astronautem), byla jí Šen-čou 5 (20 let) [1a], [1b], [3b], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
29. prosince 1987 přistála zpět na Zemi po pobytu u sovětské kosmické stanice MIR kosmická loď Sojuz TM-3, na její palubě při přistání byli Jurij Romaněnko, Alexandr Pavlovič Alexandrov a Anatolij Levčenko; ze Země tento Sojuz odstartoval 22. července 1987, kdy na palubě byli Alexandr Viktorenko, Alexandr Pavlovič Alexandrov a Muhammed Ahmad Fariz a po připojení na modul Kvant této kosmické stanice se setkali s J. Romaněnkem a A. Lavejkinem, kteří na stanici pracovali již 169 dní (35 let) [1a], [1b], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
29. prosince 1962 se narodil Barry Eugene Wilmore, americký astronaut, který pobýval na Mezinárodní kosmické stanici od 18. listopadu 2009 16:51 UTC do 25. listopadu 2009 9:53 UTC (mise Sojuz TMA-14M) a od 26. září 2014 02:11 UTC do 11. března 2015 22:44 UTC (raketoplán Atlantis, mise STS-129) (60 let) [1a], [1b], [1a], [1b], [1a], [1b], [2a], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
Tato doba je opravdu pro seismology i laiky velmi zajímavá. Jen v tomto týdnu tu je pěkný přehled zajímavých otřesů.
Po pondělním ničivém zemětřesení na Jávě (vyžádalo si přes 250 obětí, hlavně dětí), o kterém se zmiňovaly i naše sdělovací prostředky a které naše české stanice nijak výrazně nezachytily, tu máme dva silné otřesy v oblasti Šalamounových ostrovů, viz globus
První otřes s magnitudem 7.0 nastal ve 2:03:08,2 světového času (UT), což je pro nás ve 3:03:08,2 SEČ. Epicentrum bylo na pozici 9° 46′ 48″ jižní šířky a 159° 36′ 36″ východní délky, viz mapka oblasti
a nacházelo se 54 km jihojihozápadně od města Honiara (56 200 obyvatel) a 15 km jihozápadně od města Malanga (10 500 obyvatel). Otřes přišel z hloubky 10 km a vlny dorazily do ČR okolo 2:22 UT, jak lze vyčíst z úpického seismogramu
Ten druhý otřes pak přišel o 35 minut později, byl slabší – magnitudo “jen” 6.0 a souřadnice epicentra jsou velmi podobné – 9° 51′ 0″ jižní šířky a 159° 35′ 24″ východní délky, hloubka také 10 km. A mapka je zde
No a pro porovnání tu je i animace obou mapek
Od tohoto otřesu signál dorazil k nám zhruba ve 2:56 UT.
A dnešní den nás pozdravil brzo ráno, přesněji v 1:08:15,6 UT, zemětřesením s magnitudem 6.1 v západním Turecku. Tentokrát se hypocentrum nacházelo v hloubce 11 km na souřadnicích 40° 49′ 12″ severní šířky a 30° 59′ 24″ východní délky. Mapka oblasti je tady
a například město Adapazan s 286 000 obyvateli leží 50 km západojihozápadně. Do severovýchodních Čech vlny dorazily v rozmezí 1:11:33 UT (stanice Dobruška – Pololm) a 1:11:38 UT (stanice Ostaš, pro Úpici je čas velmi podobný Ostaši) a seismogram je k vidění zde
Zdroj:
EMSC (https://www.emsc-csem.org/#2),
Geofyzikální ústav AVČR (https://www.ig.cas.cz),
Hvězdárna v Úpici (https://www.hvezdarnavupici.cz).
Astronomická výstava Zdeňka Bardona Vesmír blíže lidem, instalovaná v onkologickém centru Multiscan, které je součástí Komplexního onkologického centra Pardubického kraje, byla zahájena vernisáží 16. listopadu 2022. Jejím spolupořadatelem je i Hvězdárna v Úpici.
Foto Jan Ptáček
Velmi netradiční výstavní prostor konferenčního sálu budovy klinické onkologie je historickou událostí nejen ve smyslu místa, ale i svým úmyslem. Primárním cílem je potěšit a alespoň na chvíli přinést povznášející zážitek tajemných hlubin vesmíru lékařům, sestřičkám, dalšímu zdravotnickému i nezdravotnickému personálu, a hlavně všem pacientům.
Foto Jan Ptáček
Na deseti panelech nám výstava přináší pohledy na úžasné nebeské scenérie pohrávající si až s pojetím uměleckého díla ve spojení s nevšedními scenériemi vykreslovanými netradičními pohledy na největší pozemské astronomické observatoře. A nejen pohledy „na“, ale také velmi netradiční pohledy „do“ útrob astronomických přístrojů. Podíváme se tak do míst, kam se „obyčejný“ smrtelník dostane jen velmi výjimečně.
Foto Jan Ptáček
Výstava zároveň připomíná výročí 60 let od založení Evropské jižní observatoře (ESO) a 15 let od vstupu České republiky do této nejprestižnější astronomické instituce světa.
Pro někoho možná poněkud netradiční spojení. A přece je propojuje historie několika tisíciletí.
Foto Jan Ptáček
Vše začalo již v době, kdy medicína ještě nebyla medicínou a astronomie ještě nebyla astronomií. O zdraví lidí se více než lékaři starali šamani, různí ranhojiči, léčitelé a babky kořenářky. A pokud znalosti nestačily, obraceli se často ke hvězdám. I astronomie byla ještě malou nedospělou dcerkou bohaté matky astrologie, která více než ke vzdáleným galaktickým dálkám hleděla skrze planety zpět na Zem na člověka. Podobně jako rodící se medicína. Lidské tělo bylo spojováno s astrologickými živly, pohyby planet po obloze byly propojeny s pohyby tělních tekutin i vývojem lidského těla. A pak byl již jen krůček ke stanovení termínu podání léku nebo provedení operace při vhodné nebeské konstelaci či ke stanovení léčebných postupů vůbec. Tak tomu bylo nejen již ve starém Egyptě, ale třeba i v Mezopotámii nebo starověké Číně. Jména jako Paracelsus, Tadeáš Hájek z Hájku, Albík z Uničova a Křišťan z Prachatic či z moderní doby třeba Carl Gustav Jung nalezneme jak v učebnicích astronomie, tak i medicíny.
Foto Jan Ptáček
My sice v současné době víme, že kosmické vlivy na člověka působí mnohem méně a hlavně jinak, než si představovali naši dávní předkové, ale přesto některé jsou. Vzpomeňme například jen na slapová působení nejen na mořskou hladinu nebo třeba komplikovaný vliv toku nabitých částic ze slunečních erupcí na ionty některých prvků, podílející se na přenášení mozkových vzruchů.
Foto Jan Ptáček
Přesto i dnes oba obory, tedy medicínu a astronomii, spojuje mnoho prvků. Jedním z nich je například precizní optika. Logo ZEISS nalezneme nejen na pilíři největšího českého Perkova dalekohledu s průměrem zrcadla dva metry nebo na špičkových objektivech používaných profesionálními i amatérskými astronomy, ale i na mikroskopech a přístrojích mnoha oborů medicíny.
I proto nyní můžeme představit výstavu Vesmír blíže lidem s fotografiemi fotoambasadora Evropské jižní observatoře (ESO) Zdeňka Bardona.
Foto Jan Ptáček
Na její realizaci se mimo fotografa podílela Hvězdárna v Úpici a společnost ZEISS. Partnery výstavy jsou Východočeská pobočka České astronomické společnosti (ČAS) a Astronomický ústav AV ČR.Velké poděkování patří nejen partnerům a realizátorům, ale hlavně vedení a lidem onkologického centra Multiscan, kteří do realizace výstavy investovali nezměrné úsilí. Bez jejich podpory a pochopení by tak mimořádná událost nemohla nikdy vzniknout.
Jak jsme minule nakousli, další článek ohledně našeho 3D tisku bude o tisku pro nevidomé. Pomocí 3D tisku si můžeme navrhnout a vytisknout pomůcky, pomocí kterých dokážeme předat naše znalosti i v tomto oboru. Určitě první Vás napadne – popisky v Braillově písmu. Pro nevidomé byla do této doby na hvězdárně pouze malá část materiálů. Jedním z nich je model Sluneční soustavy na chodbě kde si můžete porovnat velikosti planet a Slunce vůči sobě. K tomuto modelu jsme vytiskli právě popisky v Braillově písmu, které máme i odzkoušené, že jdou přečíst.
Tento model, zejména svou velikostí, není úplně vhodný pro porovnávání pro nevidomé a tak jsem si vytiskli model který toto splňuje lépe.
Další stávající pomůckou je naše malé “planetárium pro nevidomé”, kde jsou sice dobře zvýrazněné hvězdy, ale spojnice souhvězdí už moc ne. Vytiskli jsme si tedy globus se souhvězdími, která jsou zvýrazněna a dá se tedy po hmatu poznat, kde se které souhvězdí nachází. Tento globus byl původně zamýšlen jako projekční stínítko na lampu.
Největší oříšek bylo, jak nevidomým předat informace z astronomie, když většina jsou fotografie, popřípadě pohled do dalekohledu. K tomu jsme použili metodu která z fotografie udělá 3D model. Metoda Lithophane vezme fotografii a podle intenzity barev udělá model, který je hlavně určen jako krásné stínítko na lampu. Když se tento model nasvítí z druhé strany, tloušťka modelu ovlivní propustnost světla a ukáže se zvolená fotografie.
Jelikož je model 3D reprezentací fotografie, rozhodli jsme se zkusit udělat takto některé fotografie jako test. Vybrali jsme si z různých témat abychom měli od každého tematu nějaké zástupce.
Sluneční skvrna a zatmění slunce
Klasické příklady Deep sky objektů (galaxie, mlhoviny, hvězdokupy)
Emisní mlhovina M42 v souhvězdí Orion
Kulová hvězdokupa M13 v souhvězdí Herkula
Otevřená hvězdokupa M45 neboli Plejády/Kuřátka v souhvězdí Býka
Planetární mlhovina M57 v souhvězdí Lyry
Umělecká představa naší Galaxie
Struktura Saturnových prstenců
Pro celkové zobrazení souhvězdí máme globus, kde se dá ukázat jak jsou souhvězdí postavená vůči sobě, jak jsou vůči sobě veliká. Pro nejznámější souhvězdí budeme mít samostatné tabulky kde jsou vidět velikosti hvězd.
Tabulka s Orionem
Se všemi těmito modely jsme navštívili nevidomé v Trutnově, aby nám dali své poznatky. Tyto modely jsou jen taková zkouška. Momentálně na tomto základu stavíme speciální programy pro nevidomé. Tyto modely jsou bohužel hodně ostré vlivem tisku a broušení pro jejich komplexnost není možné, tak budeme muset nejdříve vyzkoušet různé možnosti jejich úpravy a pak budeme tisknou více.
Dále jsme si vytiskli modely jak pro výuku nevidomých, tak i pro návštěvníka bez poruchy zraku:
Země, Měsíc i Mars. Země je globus který má zvýrazněné kontinenty.
Globus Měsíce už jsme sice měli, ale jeho povrch nebyl úplně výrazný a tak jsme vytvořili jiný.
U Marsu jsme toho vytiskli více. Samozřejmě globus, ten jsme si vytiskli hned dvakrát. Jednou s obecným měřítkem, podruhé s měřítkem 1:40 000 000, stejně jako náš globus Země.
Na Marsu se nachází hned dvě “nej” Sluneční soustavy. Nejvyšší hora a sopka Olympus Mons a nejdelší kaňon Valles Marineris. Olympus Mons je vysoký okolo 23 km (jeho výška se mění v závislosti od jakého místa se měří, 21-27 km buď od okolí nebo podle „hladiny moře“) je tedy asi 3x vyšší než náš Everest. Při této výšce jeho základna je přes 600 km široká, celá hora by se tedy dala porovnat s rozlohou Polska nebo Francie. Samotná hora má 8 km sráz. Aby bylo vidět hodně detailů máme model s 8x zvýrazněnou výškou, ale máme i model v měřítku aby byla vidět rozloha.
Valles Marineris je systém kaňonů které je dlouhý 3 800 km a hluboký až 10 km. Je to tedy kaňon o délky USA a hloubky Everestu. Opět máme dva modely, jeden v měřítku a druhý se zvýrazněnou výškou.
Samozřejmě jsme si vytiskli opět techniku hvězdárny. Dalekohled a kopule Antonína Bečváře. 
I celou hvězdárnu. U té jsme si s modelem vyhráli. Model jde vrátit v čase do roku 1959, tedy do doby otevření hvězdárny. 
Zdroje modelů:
Model Sluneční soustavy: https://www.thingiverse.com/thing:1746153
Globus se souhvězdími: https://www.thingiverse.com/thing:4783219
Globus Země: https://www.thingiverse.com/thing:86681
Globus Měsíce: https://www.thingiverse.com/thing:755855
Globus Marsu: https://www.thingiverse.com/thing:3513228
Olympus Mons: https://www.thingiverse.com/thing:3088579
Valles Marineris: https://www.thingiverse.com/thing:1540765
Tak dnešek se už teď dá označit za seismicky podařený den. Pro lidi v daných oblastech to už tak hezké asi není, ale nás pohled na seismogram určitě probudí z možné letargie. Tak se pojďme podívat, co za “hrůzy” tam vlastně máme.
První a největší záznam je ze blízkosti pobřeží střední Itálie. Tento otřes začal v 6:07:27 světového času (UT), tedy pro nás 7:07:27 SEČ. Otřes dosáhl magnituda 5,6 a přišel z hloubky 10 km. Epicentrum bylo na pozici 43° 55′ 12″ severní šířky a 13° 19′ 48″ východní délky, oblast je zachycena na mapce:
a my k tomu můžeme ještě dodat, že 63 km na (severo)západ leží město Rimini (118 000 obyvatel) a 27 km západojihozápadně město Falo (38 900 obyvatel). Do Úpice dorazily vlny podélné v 6:09:05,7 UT (Pn vlna. tedy odražená od svrchního okraje zemského pláště) a o desetinu sekundy později obecná P vlna.
Jako druhý je tu pozdrav z dalekého Fidži. Jižně od tohoto souostroví došlo v 9:38:43 UT k mohutnému otřesu o magnitudu 6,8, a to z hloubky 629 km. Mapka je zde:
souřadnice epicentra byly stanoveny jako 26° 4′ 12″ jižní šířky a 178° 21′ 0″ východní délky. Tento otřes se nacházel 882 km jižně od města Sava (77 300 obyvatel) na hlavním ostrově Fidži a 855 km jihozápadně od tonžského Nuka’alafa (22 400 obyvatel). Do ČR vlny dorazily okolo 9:57 světového času.
A hned v 9:51:04 UT je tu další otřes v této oblasti, magnitudo stejné, tedy 6,8, hloubka 653 km a souřadnice se liší jen nepatrně – délka stejná a šířka 26° 6′ 36″ j.š. Mapka zde:
Rozdíl se tedy počítá na jednotky kilometrů (1 minuta je v průměru 1 námořní míle, tedy 1853 m). Kdo chce, může si ze stažených map udělat animaci a dokázat to. K nám se vlny dostaly okolo 10:09:41 UT – údaj pro Moravský Beroun).
Aktuální seismogram z Úpice je pak tady:
Tak uvidíme, zda nám příroda dnes nadělí ještě nějaký “špek”.
Zdroj:
EMSC (https://www.emsc-csem.org/#2),
Geofyzikální ústav AVČR (https://www.ig.cas.cz),
Hvězdárna v Úpici (https://www.hvezdarnavupici.cz).
Při pohledu na včerejší (31.10.2022) seismogram se nelze ubránit pocitu, že samotná planeta Země dostala strach z halloweenských kostýmů některých jedinců a začala se strachy třást. A pro nás je podstatné, že ten strach dala najevo i na našem kontinentě.
První “velký” otřes nastal v 16:45:04 světového času (17:45:04 SEČ) v Polsku. To se otřásla nám dobře známá oblast, označovaná v poučených kruzích jako “Lubin” , i když o samotný Lubin jde zřídkakdy. Epicentrum mělo souřadnice 51° 35′ 26″ severní šířky a 16° 11′ 24″ východní délky, viz mapka:
a hloubka byla 10 km. Magnitudo hezkých 3,8. Město Legnica (106 000 obyvatel) leží 42 km jižně, nám také dobře známý Glogów (67 300 obyvatel) pak 11 km severozápadně. V Úpici jsme toto zemětřesení zaregistrovali v 16:45:24,6 UT.
No a jak večer pokročil a tajemné postavy se v ulicích pomnožily, vzrostla i hrůza a tak ve 21:42:51 UT probublalo vše na povrch v jižní Itálii. Zde se to dralo z hloubky cca 269 km, epicentrum na 39° 56′ 24″ severní šířky a 15° 32′ 24″ východní délky, viz zase mapka:
a strach to byl velký – magnitudo 5,1! 🙂 Epicentrum leželo 103 km jihovýchodně od Salerma (125 000 obyvatel) a 17 km jihojihozápadně leží město Sapri (6 700 obyvatel). Tento otřes jsme pak zaregistrovali v Úpici ve 21:46:17 UT. A seismogram od nás z Úpice je zde:
Zdroj:
EMSC (https://www.emsc-csem.org/#2),
Geofyzikálním ústavu AVČR (https://www.ig.cas.cz),
Hvězdárna v Úpici (https://www.hvezdarnavupici.cz).
Meteory:
Začátek listopadu je v očekávání jasných bolidů meteorického roje jižních Taurid. Jeho maximum 5. listopadu však není ostré a tak týden před a týden po bude velká pravděpodobnost pozorování nějakého jasného bolidu či bolidů tohoto roje. Poslední takové zvýšení aktivity roje nastalo v roce 2015 a letos jej čekáme též. Ovšem pozorování bude rušit Měsíc, který je 8. listopadu v úplňku.
Komplexní článek o roji Taurid a letošním očekávaném maximu naleznete na serveru IMO. Dvě Tauridy z minulých let přikládáme.
Na dalším obrázku naleznete polohu radiantu severních i jižních Taurid pro 5. listopad.
zdroj: Stellarium (www.stellarium.org)
Měsíc:
Měsíc bude 1. listopadu v první čtvrti, 8.listopadu pak v úplňku.
8. listopadu nastane též úplné zatmění Měsíce, u nás však nebude pozorovatelné. Bude viditelné například z Asie, Japonska, Tichého oceánu, Severní Ameriky.
16. listopadu bude poslední čtvrť a 23. listopadu bude Měsíc v novu. 30. listopadu pak opět v první čtvrti.
11. listopadu dojde k přoblížení Měsíce k planetě Mars, míněno tedy úhlovému na obloze. Obě tělesa na obloze budou vzdálena 1,58 stupně.
zdroj: Stellarium (www.stellarium.org)
Mezi 2. a 4. listopadem se Měsíc bude pohybovat poblíž planet Saturn a Jupiter.
zdroj: Stellarium (www.stellarium.org)
Pozorovatelnost Lunar-X v listopadu 2022
V listopadu 2022 nastane potřebné nasvícení měsíčního povrchu pro vytvoření Lunar-X (měsíčního X) 1.11. a 30.11.; 1.11.2022 nastane potřebné nasvícení lunárního povrchu kolem 7:00 UT (tj. kolem 8:00 SEČ) a v tu chvíli bude Měsíc při pohledu z České republiky pod obzorem (tedy z České republiky bude Lunar-X v tom dni nepozorovatelné); 30.11.2022 nastane potřebné nasvícení lunárního povrchu zhruba mezi 21:00 UT a 22:00 UT (tj. zhruba mezi 22:00 SEČ a 23:00 SEČ) a tehdy bude Měsíc z pohledu z České republiky mezi 3 až 11 obloukovými stupni nad ideálním obzorem (tedy z většiny pozorovacích míst v ČR v ten den bude Lunar-X velice špatně pozorovatelné).
-poznámky: převzato z marysastronomyblogs.blogspot.com; geocentrický pohled na Měsíc pro daný den a hodinu si můžete nasimulovat například v NASA Scientific Visualisation Studio; Lunar-X je obrazec podobný písmenu “X” vytvořený ze Sluncem nasvícených horních partií některých měsíčních kráterů při určitém úhlu dopadu slunečních paprsků na terminátoru v období kolem první čtvrti; pozorovatelné pouze s použitím dalekohledu za jasného počasí v druhém listopadovém termínu z míst s opravdu dobrým výhledem k jihozápadnímu obzoru
Pozorovatelnost Mezinárodní kosmické stanice v listopadu 2022 prostým okem
Do přibližně 8. listopadu 2022 je z České republiky Mezinárodní kosmická stanice pozorovatelná pouze v ranních hodinách, zhruba mezi 9. a 17. listopadem 2022 nebude z České republiky prostým okem na nočním nebi pozorovatelná, zhruba od 18. listopadu 2022 bude z České republiky Mezinárodní kosmická stanice pozorovatelná pouze ve večerních hodinách.
-poznámky: přesné časy přeletů vygenerujete (po vložení vaší polohy) na www.heavens-above.com; pozorovatelné jen za jasného počasí; hledejte jasně svítící tečku putující mezi hvězdami
Výběr zajímavých výročí měsíce listopadu
1. listopadu 1992 úspěšně přistál v rámci mise STS-52 na Zemi na Kennedyho vesmírném centru raketoplán Columbia se šestičlennou posádkou; hlavním a úspěšně uskutečněným cílem mise bylo vypuštění italského satelitu LAGEOS 2, pasivní koule o průměru 60 cm pokryté 426 koutovými doražeči, na oběžnou dráhu Země; start ze Země se uskutečnil 22. října 1992 1:09:39 EDT (30 let) [1a], [1b], [1b], [4], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
1. listopadu 1962 odstartovala ze Země sovětská meziplanetární sonda Mars 1; 19. června 1963 se stala první vesmírnou sondou, která proletěla kolem planety Mars; bohužel, již krátce po startu se začaly objevovat závady v systému orientace, po 4 měsících po startu došlo ke ztrátě spojení a 19. června 1963 sonda neřízeně proletěla kolem Marsu ve vzdálenosti 190 000 km, aniž by pořídila fotografie; plánovaná vzdálenost od Marsu při průletu kolem něj byla 11 000 km (60 let) [1a], [1b], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
2. listopadu 2012 přestala díky poruše sonda COROT (též označovaná CoRoT) posílat na Zemi data, což znamenalo konec její mise; sonda nesla 30 cm dalekohled a 4 CCD kamery; hlavním cílem její činnosti bylo hledání exoplanet; ze Země sonda odstartovala 27. prosince 2006 a svoji vědeckou činnost zahájila v roce 2007; na řízení mise se podílela Francouzská vesmírná agentura a ESA (10 let) [1a], [1b], [6], [6]
2. listopadu 2002 v 04:50 UT prolétla sonda Stardust kolem planetky Annefrank (ve vzdálenosti asi 3 300 km) a pořídila několik desítek snímků tohoto tělesa, které byly později odeslány na Zemi; průlet kolem planetky Annefrank byl sekundárním cílem této sondy, jejím primárním úspěšně splněným úkolem byl průlet komou komety 81P/Wild-2 spojený se sběrem prachu a odesláním nasbíraného materiálu na Zemi (20 let) [1a], [1b], [3b], [4], [6]
3. listopadu 1957 letěla do vesmíru fena Lajka, která se jako první živý pozemský savec dostala na oběžnou dráhu Země; letěla na palubě sovětské družice Sputnik 2; uhynula následkem stresu a přehřátí už zhruba 5 až 7 hodin po startu; technologie návratu kosmické lodi z oběžné dráhy na Zemi nebyly k dispozici, proto nebyl Lajčin návrat na Zem plánován; družice zanikla 14. dubna 1958 vstupem do atmosféry Země (65 let) [1a], [1a], [1b], [2a], [3b], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
5. listopadu 2007 se čínská sonda Čchang-e 1 (též Chang’e 1) dostala na oběžnou dráhu Měsíce; byla první čínskou kosmickou sondou určenou k průzkumu Měsíce; ze Země odstartovala 24. října 2007 10:05:04.602 UTC; na oběžné dráze Měsíce úspěšně pracovala, fotografovala a dálkově zkoumala jeho povrch; sonda zanikla (dle údajů čínské State Administration of Science, Technology and Industry for National Defense plánovaným a kontrolovaným) tvrdým dopadem na provrch Měsíce 1. března 2009 (15 let) [1a], [1a], [1b], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
5. listopadu 1992 zemřel nizozemský astrofyzik Jan Hendrick Oort; například odvodil, na základě myšlenek Ernsta Julia Öpika, že sluneční soustavu obklopuje mračno komet (to je po něm dnes označováno jako Oortův oblak), dokázal, že Galaxie rotuje, nebo stanovil vzdálenost Země od středu Galaxie (30 let) [1a], [1b], [6], [6], [6]
6. listopadu 2017 zemřel americký astronaut Richard Francis Gordon, absolvoval dva lety do vesmíru, první v září 1966 jako člen posádky Gemini 11, druhý v listopadu 1969 jako účastník mise Apollo 12, při které jeho kolegové Charles Conrad a Alan Bean vystoupili na měsíční povrch, zatímco on zůstal na oběžné dráze Měsíce (5 let) [1a], [1b], [1a], [1b], [1a], [1b], [6], [6], [6], [6], [6]
7. listopadu 2007 přistál zpět na Zemi v rámci mise STS-120 se sedmičlennou posádkou raketoplán Discovery; hlavním cílem letu bylo dopravení modulu Harmony na Mezinárodní kosmickou stanici, vystřídán byl také jeden člen posádky Mezinárodní kosmické stanice; ze Země raketoplán odstartoval 23. října 2007 (15 let) [1a], [1b], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
7. listopadu 1967 odstartovala k Měsíci americká sonda Surveyor 6; tento let patřil k posledním v průzkumných misích před lety lodí Apollo; sonda měkce přistála 10. listopadu 1967, odebrala vzorky měsíční půdy, pořídila téměř 30 000 snímků a dokonce popoletěla o 2,5 metru (55 let) [1a], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
8. listopadu 1982 dopadl do městečka Wethersfield v Connecticutu v USA podruhé během 11 let meteorit, stejně jako při prvním pádu (7. dubna 1971) se meteorit strefil do domu, ale nikoho nezranil (40 let) [3b], [6], [6], [6]
9. listopadu 1967 poprvé odstartovala nosná raketa Saturn 5 a ze Země tak odstartovala bezpilotní mise Apollo 4; nosné rakety Saturn 5, kterých NASA vypustila celkem 13, vynášely kosmické lodě Apollo k Měsíci či americkou kosmickou stanici Skylab na oběžnou dráhu Země; zároveň šlo o první použítí Startovacího komplexu 39 na mysu Canaveral pro let do kosmu (55 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [3b], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
10. listopadu 2002 se z návštěvní mise na Mezinárodní kosmické stanici vrátili Sergej Zaljotin, Frank De Winne a Jurij Lončakov; cílem jejich cesty byla výměna záchranné kosmické lodi zaparkované u Mezinárodní kosmické stanice; odstartovali ze Země z Bajkonuru 30. října 2002 v Sojuzu TMA-01 (někdy označovaném jako Sojuz TM-35); vrátili se na Zem v přistávacím modulu Sojuzu TM-34 (20 let) [1a], [1b], [1a], [1b], [1b], [1b], [1b], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
10. listopadu 1967 měkce přistála na Měsíci v měsíčním moři zvaném Sinus Medii americká sonda Surveyor 6 (55 let) [1a], [1b], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
11. listopadu 1982 se popáté do vesmíru v rámci mise STS-5 vydal raketoplán Columbia, poprvé šlo o misi se čtyřmi pasažéry na palubě (při předchozích čtyřech misích s posádkou byli při každém z letů přítomni 2 pasažéři) a šlo o první operační let (pracovní náplní posádky bylo kromě obsluhy raketoplánu vypuštění dvou komunikačních družic, což se podařilo, ale druhý naplánovaný úkol, výstup do volného kosmického prostoru, nebyl z důvodu závad na skafandrech realizován), zatímco předchozí čtyři lety Columbie byly považovány za testovací (40 let) [1a], [1b], [3], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
11. listopadu 1982 se z Marsu naposledy rádiově ozval lander mise Viking 1; po zaslání chybného příkazu ze Země 13. listopadu 1982 již nekomunikoval (40 let) [1a], [1b], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
Kolem 11. listopadu 1572 začala být na nebi pozorovatelná v souhvězdí Kassiopeje nová hvězda, zaznamenalo ji větší množství tehdejších astronomů včetně v té době v Dánsku pobývajícího Tychona Brahe; pozorování a výklad Tycho publikoval ve spisu „De nova stella“, tato supernova se proto často označuje jako “Tychonova nova”; v době největší jasnosti (koncem listopadu 1572) byla patrná i na denní obloze (450 let) [1a], [1b], [2a], [3b], [6], [7]
13. listopadu 2012 proběhlo úplné zatmění Slunce; pás pozorovatelnosti úplného zatmění ale téměř celý padl do Tichého oceánu; z neostrovních míst se úplné zatmění dalo pozorovat v malé části Austrálie; japonská sonda Hinode (označovaná též SOLAR B) proletěla během tohoto úplného slunečního zatmění dvakrát měsíčním stínem, poprvé sledovala fázi úplného zatmění, tj. sonda byla v plném stínu, při druhém průletu bylo Slunce z jejího pohledu zastíněno jen částečně, tj. sonda byla v polostínu, tato japonská sonda nese i aparaturu amerického Marshall Space Flight Center v Hunstville studující sluneční magnetismus; toto sluneční zatmění také na svých snímcích zachytila evropská družice (technologický demonstrátor) Proba 2, která se třikrát dostala do polostínu (10 let) [1b], [2a], [2a], [3], [3], [4], [4], [6], [6], [6], [1b], [1b], [6], [6], [6], [6]
Od 13. listopadu 1577 až do 26. ledna 1578 pozoroval Tycho Brahe (tehdy stavěl na dánském ostrově Hven observatoř Uraniborg) tzv. Velkou kometu roku 1577 a zaznamenával její polohu na nočním nebi; kometa byla v té době pozorovatelná z celé Evropy a existují o ní záznamy i z Peru či Japonska; údajně ji jako ani ne šestileté dítě pozoroval se svojí matkou i Johannes Kepler (445 let) [1a], [1a], [1b], [6], [6], [6], [8]
15. listopadu 1972 odstartovala na americké nosné raketě Scout D-1 z plovoucího kosmodromu vlastněného Itálií a umístěného na hladině zálivu Formósa v mezinárodních vodách poblíž Keni nazývaného San Marco Equatorial Range nebo též Broglio Space Center středně velká (166 kg či 186 kg vážící) americká družice Explorer 48 (označovaná též Small Astronomy Satellite 2, SAS-2 nebo SAS B), šlo o gama dalekohled určený k umístění na oběžné dráze Země; start i vypuštění byly úspěšné (50 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
16. listopadu 2012 zaregistrovala kosmická sonda Solar Dynamic Observatory (SDO) americké agentury NASA na Slunci dvě mohutné erupce, které se objevily v průběhu čtyř hodin (10 let) [2a], [6], [6], [6]
16. listopadu 1982 se z mise STS-5 úspěšně vrátil na Zem raketoplán Columbia; ze Země odstartoval se čtyřčlennou posádkou 11. listopadu 1982, cílem letu bylo vypuštění dvou komunikačních družic (40 let) [1a], [1b], [3], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
17. listopadu 1882 zaznamenali v souvislosti s výraznou geomagnetickou bouří na observatoři Greenwich takzvaný “auroral beam”, zvláštní úkaz tehdy kresbou zachytil anglický amatérský astronom John Rand Capron (140 let) [1b], [1b]
17. listopadu 1597 se narodil anglický matematik Henry Gellibrand, který se zabýval se výzkumem zemského magnetického pole (425 let) [1b], [3b]
18. listopadu 2017 odstartovala ze Země (společně s dalšími satelity) meteorologická družice NOAA-20, družice amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru; před vypuštěním nesla označení JPSS-1 (5 let) [1a], [1b], [1b], [2a], [6], [6]
18. listopadu 1787 se narodil Louis Jacques Mandé Daguerre, francouzský vědec a malíř, který vyvinul jednu z prvních metod fotografování, daguerrotypii (235 let) [1a], [1b]
19. listopadu 2012 85 kilometrů severovýchodně od města Arkalyk přistála kosmická loď Sojuz TMA-05M; od Mezinárodní stanice se kosmická loď oddělila 18. listopadu 2012; asi pětisekundové zpoždění sekvence otevírání padáků lehce zkomplikovalo situaci a způsobilo posun místa přistání zhruba o 35 kilometrů oproti plánu; Sunita Williamsová, Akihiko Hošide a Jurij Malenčenko se vrátili na Zem po 125 dnech pobytu na Mezinárodní kosmické stanici (10 let) [1a], [1b], [2a], [2a], [2a], [2a], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
19. listopadu 1997 odstartoval do vesmíru v rámci mise STS-87 raketoplán Columbia, jedním z šesti členů posádky byl i ukrajinec Leonid Konstantinovič Kadenjuk, který se díky tomuto letu stal prvním ukrajinským kosmonautem; během letu byly realizovány experimenty pomocí zařízení “United States Microgravity Payload (USMP-4)”, provedeny dva výstupy do otevřeného kosmického prostoru a byl uvolněn a znovuzachycen modul SPARTAN-201, ten byl určen ke sledování koróny Slunce, ale vzhledem k poruše SPARTANu po vypuštění se pozorování neuskutečnila, k jeho plánovanému znovuzachycení po poruše se musela obětovat část programu v rámci jednoho výstupu do volného kosmického prostoru; na Zem se raketoplán úspěšně vrátil 5. prosince 1997; šlo o 24. let raketoplánu Columbia z jeho 28 letů (25 let) [1a], [1b], [1a], [1b], [2a], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
20. listopadu 1882 zemřel Henry Draper, americký lékař a astronom, na přelomu let 1839 a 1840 jako první vyfotografoval Měsíc za použití teleskopu (140 let) [1a], [1b]
22. listopadu 1907 zemřel americký astronom Asaph Hall; objevil například Marsovy měsíce Phobos a Deimos (115 let) [1a], [1b], [1a], [1b], [1a], [1b], [2a], [1a], [5], [5], [6], [6], [6]
23. listopadu 1977 odstartoval na oběžnou dráhu Země první exemplář první řady meteorologických družic Meteosat, družice Meteosat-1; tyto družice jsou provozovány evropskou mezivládní organizací Eumetsat (45 let) [1a], [1b], [3b], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
24. listopadu 2002 odstartoval ze Země v rámci mise STA-113 raketoplán Endeavour, hlavním cílem tohoto letu byla doprava posádky Expedice 6 na ISS a doprava a montáž třetího dílu příčného příhradového nosníku; Endeavour v rámci této mise přistál zpět na Zemi 7. prosince 2002; šlo o poslední let raketoplánu před havárií Columbie a následnou dvouletou pauzou v letech raketoplánů (20 let) [1a], [1b], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
27. listopadu 1947 se narodil americký inženýr chorvatského původu Jacob Matijevic; v NASA pracoval na vývoji robotických vozítek; jedna ze skal na Marsu je po něm pojmenováná jako Jake Matijevic a v září 2012 ji prozkoumalo vozítko Curiosity (75 let) [1b], [1b], [2a], [2a]
28. listopadu 1967 zachytila severoirská astrofyzička Susan Jocelyn Bell(ová) Burnell(ová), rozená Susan Jocelyn Bell(ová), pomocí radioteleskopu Univerzity v Cambridgi pulsující rádiový signál; vzhledem k tomu, že v té době nebylo o vesmírných radiových zdrojích známo, že by na Zemi mohly být detekovány ve formě pravidelných pulsů, použila pro zachycený signál zkratku LGM-1 (z anglického Little Green Men, tedy “malí zelení mužíčci”); objeven tak byl první pulsar (55 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [6]
[7] Zdeněk Horský: Kepler v Praze, nakladatelství Mladá fronta, Praha 1980, str. 40 a str. 109
[8] Zdeněk Horský: Kepler v Praze, nakladatelství Mladá fronta, Praha 1980, str. 46
(c) 2021 Hvězdárna v Úpici
