V nejbližších dvou nocích by zas po nějaké době mohlo být nad alespoň částí České republiky jasno, opět tedy přicházíme s nepravidelně zveřejňovaným přehledem přibližných okamžiků, v kterých lze z České republiky prostým okem pozorovat družice Starlink, které se již postupně dostávají do povědomí široké veřejnosti jako řetízky či vláčky svítících teček putující v některých okamžicích po noční obloze.
Poslední vynesenou sadou Starlinků je (k 3.6.2021) sada označovaná L28, tu bylo možné z České republiky pozorovat (z míst, kde bylo jasno) hned pár minut po startu tedy 26.5.2021 kolem 21. hodiny SELČ. Žádné viditelné přelety pro noci mezi 3.6.2021 až 5.6.2021 ale web www.heavens-above.com pro Českou republiku neuvádí, takže v přehledu Starlinků, které bude možné během nejbližších nocí pozorovat, uvádíme jen vybrané přelety vybraných 3 sad se starty (ve srovnání se zatím nejnovější sadou L28) již ode dneška časově více vzdálenými, jednotlivé družice těchto starších sad jsou jedna od druhé (ve srovnání se sadou L28, pokud jste ji 26.5. spatřili) při pozorování úhlově podstatně dále:
Sada L27 (vypuštěná 9. května 2021 v 6:42 UT, tedy v 8:42 SELČ):
z 3.6.2021 na 4.6.2021…23:07 až 23:19 SELČ
z 4.6.2021 na 5.6.2021…21:55 až 22:27 SELČ (přibližně přes nadhlavník)
z 4.6.2021 na 5.6.2021…23:31 až 23:40 SELČ (jen nízko nad obzorem)
Sada L25 (vypuštěná 4. května 2021 v 19:01 UT, tedy v 21:01 SELČ):
z 3.6.2021 na 4.6.2021…03:04 až 03:21 SELČ (jen velice nízko nad obzorem)
z 4.6.2021 na 5.6.2021…03:19 až 03:35 SELČ (jen nízko obzorem)
Sada L21 (vypuštěná 14. března 2021 v 10:01 UT)
z 3.6.2021 na 4.6.2021…21:50 až 22:02 SELČ (jen velice nízko nad obzorem)
z 3.6.2021 na 4.6.2021…22:33 až 23:37 SELČ
z 3.6.2021 na 4.6.2021…00:58 až 01:12 SELČ
z 4.6.2021 na 5.6.2021…02:34 až 03:26 SELČ
K přehledu připojujeme také animace (sestavené v simulačním programu Stellarium, http://stellarium.org/), na kterých můžete vidět, jak (za předpokladu jasné oblohy) z pozorovacího místa Úpice přibližně mohou vypadat přelety:
Sada L27, přelet z 4.6.2021 na 5.6.2021…21:55 až 22:27 SELČ…pohled k západu, krátce před začátkem nebo se začátkem tohoto přeletu můžete z míst s dobrým výhledem k západu těsně nad obzorem spatřit planetu Venuši:
Sada L27, přelet z 4.6.2021 na 5.6.2021…21:55 až 22:27 SELČ…pohled k východu:
Sada L21, přelet z 4.6.2021 na 5.6.2021…02:34 až 03:26 SELČ…pohled k východu, v době tohoto přeletu můžete z míst s dobrým výhledem k východu nad obzorem spatřit planety Saturn a Jupiter:
Doprovodný obrázek (vytvořený v simulačním programu Stellarium) zachycuje část řetízku družic Starlink sady L21 přeletu z 4.6.2021 na 5.6.2021 02:34 až 03:26 SELČ. Plynutí času v animacích odpovídá reálnému plynutí času, animace zachycují vždy jen část pozorovatelného přeletu, časové údaje najdete při horním i dolním okraji obrázků/animací a jsou v SELČ, údaj o velikosti zobrazeného zorného pole (šířka v úhlových stupních) najdete při dolním okraji obrázků/animací. Přesné časy pro vaše vlastní pozorovací místo si (po vložení jeho geografických souřadnic) můžete nechat (včetně hvězdných mapek) vygenerovat na www.heavens-above.com (z kterého jsou uvedená data převzata), zde uvedené časové údaje berte tedy jako přibližné.
Zdroj:
https://www.heavens-above.com/StarlinkLaunchPasses.aspx
I když se situace v rozšíření epidemie Covid 19 velmi zlepšuje, některá omezení, zejména počet návštěvníků na danou plochu a kontaktní technika pozorování dalekohledy nám neumožňuje otevření v plném rozsahu. Otevíráme tedy prozatím alespoň v omezeném režimu, podobně jako to mu bylo touto dobou loňského roku, tedy:
Pondělí – Pátek: 10 – 16 hodin
pouze pozorování Slunce a prohlídka hvězdárny
Vzhledem k tomu, že se do kopule za stávajících podmínek vejde pouze 1 návštěvník a demonstrátor a do přednáškové místnosti maximálně 4 návštěvníci, prosíme o pochopení v případě nepohodlí týkající se delší čekací doby a omezeného provozu hvězdárny. Pozorování Slunce je možné pouze za jasného počasí.
Sledujte prosím web a FB hvězdárny. V případě nejasností nás prosím kontaktujte na hvezdarna@obsupce.cz či na telefonu 499 882 289 (10-16 hod, všední dny).
Pro vstup je nutno dodržovat všechna stanovená hygienická opatření.
Ještě informace pro ty, kteří by jeli na hvězdárnu osobním automobilem od Havlovic. K hvězdárně se po dobu uzavírky úpické ulice Dr. A. Hejny dá osobním autem ze směru od Havlovic dostat jen tak, že v Úpici u řeznictví Kazda zahnete do kopce, pojedete ulicí J. W. Mezerové, na kopci u Základní školy Bratří Čapků zahnete doleva a pojedete rovně do kopce kolem hřbitova a na kopci na rozcestí ulic Chelčického a U Lipek odbočíte doleva (u tohoto rozcestí již uvidíte ukazatel na hvězdárnu). Mapa zde: https://mapy.cz/s/guvunevuzu.
Jak jsme již zmínili v minulém díle, Slunce so opravdu pravděpodobně probouzí do aktivity. Jako příklad si uveďme obrázky z 26. května 2021.
Pohled v bílém světle, tedy tak, jak je můžeme vidět okem chráněným vhodným filtrem. Hledíme do tzv. fotosféry s teplotou přibližně 6000 st. C. Sluneční skvrny zde pozorované jsou o cca 1500 st. C. chladnější.
Ve spektrální čáře H-alfa vidíme tyto aktivní oblasti související se skupinami slunečních skvrn AR 2824 a 2826 v tzv. chromosféře, která leží těsně nad fotosférou.
Ve stejné spektrální oblasti vidíme i sluneční protuberance, což jsou oblaka chladnějšího a hustého plazmatu, která “visí” v magnetickém poli Slunce.
Ve spektrální čáře vápníku pak vidíme situaci v magnetickém poli Slunce.
zdroj: (SILSO data/image, Royal Observatory of Belgium, Brussels)
Pro zajímavost přinášíme ještě přehled výskytu slunečních skvrn (sunspot number), jak je publikuje Royal Observatory of Belgium, Brussels.
Čeká nás také částečné zatmění Slunce. A to 10. června. U nás bude viditelné v maximální fázi 0,17. Bude tedy zakryta ani ne jeho pětina. V severních oblastech Země (Grónsko, Kanada, Rusko) bude viditelné jako prstencové. Podrobnosti o tomto zatmění, jeho průběhu a další informace naleznete například na webové stránce věnované zatměním Slunce. Z tohoto zdroje pochází i následující mapka viditelnosti zatmění:
Zdroj: Xavier M. Jubier
Jak takové zatmění bezpečně pozorovat?
Slunce je velmi významný zdroje světelné i tepelné energie. Proto si musíme při pozorování částečné (a prstencové) fáze zatmění Slunce chránit svůj zrak. Existuje několik bezpečných způsobů.
Použití speciálních brýlí pro pozorování Slunce:
Takové brýle je většinou možno zakoupit buď ve specializovaných prodejnách s astronomickou či fotografickou technikou, někdy též na hvězdárnách. Takové výrobky by měly být bezpečné, vždy se však podívejte, mají-li uvedený příslušný certifikát CE. Pozor však na různé možné padělky, nebezpečné je též používání různých podobných náhražek. Určitě je nebezpečné používání například stříbrné folie na balení květin, i když vypadá podobně. Nemá však potřebné vlastnosti odstranění tepelného záření.
Použití svářečského skla, nebo svářečské kukly:
Toto je také bezpečný způsob pro pozorování. Je však nutno použít co nejtmavší sklo.
Využití projekce skrze listí stromů či keřů, tedy využití dírkové komory obecně:
Toto je asi nejbezpečnější metoda pozorování. Můžeme využít jakýkoliv malý otvor nebo skupinu otvorů (nápřiklad právě tvořených mezírkami v listoví), který se nacházi v cestě slunečním paprskům. Můžeme tedy kromě listí využít například dírky v papíru, dírky pro tkaničky v botě, štěrbiny ve dveřích a podobně k vytvoření jednoduché dírkové komory, která nám například na zemi vykouzlí obraz zatmnělého Slunce.
Projekce skrze dalekohled:
Tato metody využívá podobného principu jako předešlá, tedy projekci Slunce, ovšem místo prosté dírky staví do cesty optický systém. Zde jsou však nutná některá omezení a opatření. při míření a pozorování se nesmíme do dalekohledu dívat. Neníí také možno využívat všechny typy a konstrukce dalekohledů. Vhodnější jsou dalekohledy čočkové než zrcadlové a i zde je nutno věnovat pozornost konstrukci zejména okulárové části. Zejména je nutno pamatovat že plastové části (čočky a jejich uchycení) stejně jako například tmely v případě tmelené optiky mohou dojít k újmně případně ke vzplanutí. V ohnisku dalekohledu se totiž objektivem soustředí velké množství tepla na velmi malé ploše.
Pokud je celá aparatura k pozorování vhodná, objeví se například na papíře ve vhodné vzdálenosti obraz Slunce.
Pozorování skrze dalekohled:
I tato metoda je použitelná. Je při ní ovšem nutno umístit vhodný filtr (buď speciální skleněný s napařenými zeslabujícími vrstvami, nebo specializovaná folie stejného typu jako ve specializovaných pozorovacích brýlích) PŘED objektiv tak, aby nemohl při pozorování spadnout a vpustit tak paprsek Slunce do dalekohledu. Není možno vkládat filtry do okulárové části či za ní. Zde vždy hrozí velká pravděpodobnost poškození filtru a následně poškození zraku.
Další pozorovací metody:
Samozřejmně, pro velmi krátká pozorování je možno využít i vnitřek diskety či několik vrstev vyvolaného proexponovaného černobílého filmu (tedy části černé barvy), která bývá na osvícené zaváděcí části filmu. Jedná se ovšem o metody ne úplně bezpěčné a pouze krátkodobé.
Jak takové zatmění vypadá:
Tyto snímky byly sice pořízeny během částečné fáze úplného zatmění Slunce v roce 2017 v USA výpravou Hvězdárny v Úpici, to však není podstatné. Fáze tohoto zatmění bude o něco větší než na prvním snímku. Tmavý disk před Sluncem, který jej částečně zakrývá je Měsíc, který se nachází mezi Sluncem a Zemí. Pokud budeme mít štěstí, uvidíme třeba i nějaké sluneční skvrny.
Fotografie zatmění Slunce:
I částečné zatmění Slunce je možné fotografovat. I zde je však nutno respektovat bezpečnost pozorování a využít stejné postupy, jako při vizuálním pozorování dalekohledem. Tedy zejména vhodný filtr před objektiv fotoaparátu. Vhodnou expozici zejména u digitálních přístrojů zjistíme snadno. Musíme však spolehnout na manuální zaostření na nekonečno, nebo se spolehnout na opravdu dobrou automatiku některých typů fotoaparátů (většinou ovšem téměř nepoužitelné). Výjimečně je možno fotografovat přes středně hustou oblačnost, která funguje jako filtr.
Nastává období jarních a letních bouřek s nimi i větší pravděpodobnost výskytu duhy. Ta tedy nesouvisí přímo s jevem bouřky, ale spíše se skutečností, že po lokální bouřce často opět vysvitne Slunce a cesta k duze je tu.
Krásný článek o duze naleznete na webu Hvězdárny v Úpici v článku Richarda Kotrby.
V souvislosti s duhou, Sluncem a oblačností přinášíme ještě jednu zajímavost: Vzácné nebeské divadlo nad Josefovem i v EPOD.
V úterní odpoledne 6. října byl obyčejný podzimní a již téměř klasicky zamračený den. Těžká oblaka zakrývala oblohu a déšť byl na spadnutí. Náhle a naprosto nečekaně se nad severovýchodním obzorem rozzářila neuvěřitelně krásná plná duha. Klenula se nad městem Jaroměř a autorovým rodným Josefovem. Ovšem nebyla to jen tak obyčejná duha. Byla fantasticky barevně sytá, a hlavně ji jako vějíř protínaly anti-krepuskulární paprsky. To všechno dohromady je raritní atmosférický jev za který je zodpovědné Slunce a otvory v mracích. Celý děj však neměl dlouhého trvání. Vše proběhlo v řádech minut, ale jak se opět potvrdilo, tak být ve správný čas na správném místě, je podstata úspěchu. O unikátnosti zachyceného jevu svědčí mimo jiné i fakt, že prestižní americký portál Earth Science Picture of the Day (EPOD) tuto fotografii ocenil jako snímek dne. Více na stránce EPOD.
Autor snímku, Zdenek Bardon, spolupracovník Hvězdárny v Úpici a mimochodem josefovský rodák, obyčejně používá mnohem sofistikovanější techniku, než jakou použil k pořízení tohoto obrázku. Ostatně, jeho snímky zejména noční oblohy již prolétly astronomický svět a dostalo se jim nejen několika ocenění, nýbrž se staly podkladem i pro vědecké práce. Krátkost jevu jej tedy donutila použít tentokrát pouze fotoaparát umístěný v jeho iPhone. Jev nakonec po pár okamžicích zmizel, ale na čipu fotoaparátu naštěstí zůstal.
Duhu vidět není až takový problém, dokonce ani vyfotit ne. Důkazem nám budiž snímek duhy pořízený také nad Jaroměří. Podíváte-li se pozorně, uvidíte nad její pravou částí i druhou, slabší a s obráceným pořadím barev. Duha vzniká lomem a vnitřním odrazem slunečního světla na kapkách, které při či po dešti zůstávají v zemské atmosféře. Je to způsobeno rozdílnými indexy lomu světla ve vodě a ve vzduchu. Pokud v kapkách vody dojde ke dvojitému odrazu, spatříme navíc druhou duhu, slabší a s opačným pořadím barev. Duhu pozorujeme vždy na opačné straně oblohy, než je Slunce.
Druhým jevem, také nepříliš vzácným, jsou krepuskulární paprsky. Ve své podstatě se jedná o kombinaci slunečního světla a stínů oblaků, promítající se na pevné či kapalné částice v atmosféře. Objevují se převážně v době, kdy je Slunce při východu či západu nízko nad obzorem a vějíř paprsků se rozevírá směrem vzhůru. Pokud je Slunce vysoko nad obzorem a prosvítá za vhodné konfigurace oblačnosti na částečky v atmosféře, rozevírá se vějíř směrem od Slunce dolů k zemi. Naši pradědečkové a prababičky tomu říkali “boží oko”. Ovšem objasnění popisovaného snímku je ještě o malinko složitější.
Tedy zpátky k úvodnímu popisovanému obrázku Zdenka Bardona. Na něm je totiž zachycena nejen duha, ale i takzvané anti-krepuskupární paprsky. Ty se objevují na opačné straně oblohy než paprsky krepuskulární a vycházejí z tzv. antisolárního bodu. Přesněji řečeno se v něm sbíhají. Jedná se totiž vlastně o paprsky krepuskulární, které vznikly na opačné straně oblohy a po obrovských kružnicích, do kterých se ve skutečnosti projektují přímé sluneční paprsky, se skrze celou oblohu sejdou právě v antisolárním bodě. Už samotné anti-krepuskulární paprsky jsou nepoměrně vzácnější než krepuskulární, natož, když se k nim přidá dokonce celá duha.
1. června 2011 se raketoplán Endeavour se vrátil ze své poslední mise. Na jeho palubě měl astronaut Andrew Feustel plyšovou postavičku českého Krtečka. Více se o něm můžete dozvědět v článku Milana Halouska na serveru astro.cz
3. června 1965 odstartovala pilotovaná kosmická loď Gemini 4, která byla první vícedenní americká vesmírná misí
7. června 1826 zemřel Joseph von Fraunhofer, německý optik, fyzik a astronom (narozen 1787)
7. června 1925 zemřel Camille Flammarion, francouzský astronom a spisovatel (narozen 26. února 1842)
8. června 1625 se narodil Giovanni Domenico Cassini, italsko-francouzský astronom (zemřel 14. září 1712)
8. června 1695 zemřel Christian Huygens, nizozemský matematik, fyzik a astronom (narozen 14. dubna 1629)
9. června 1812 se narodil Johann Gottfried Galle, německý astronom který v noci z 23. na 24. září 1846 jako první člověk pozoroval planetu Neptun, jejíž polohu znal z výpočtů francouzského astronoma Urbaina Le Verriera. (zemřel 1910)
10. června 1901 ae narodil Antonín Bečvář, astronom a klimatolog. V letech 1941–1943 inicioval výstavbu nové observatoře na Skalnatém plese a byl jejím prvním ředitelem (1943–1950). Na hvězdárně v Úpici je umístěn jeho dalekohled, který je plně funkční. (zemřel 10. prosince 1965)
11. června 1985 se Sovětská sonda Vega 1 setkala s Venuší
11. června 2008 vypustila NASA vypustila družici Fermi studující gama záblesky
11. června 2013 odstartovala čínská kosmická loď Šen-čou 10
12. června 1967 odstartovala sonda Veněra 4 pro výzkum Venuše. Byla to první sonda, která provedla analýzu atmosféry jiné planety
13. června 1595 se narodil Jan Marcus Marci, český lékař, fyzik a matematik. Zabýval se například lomem světla (zemřel 10. dubna 1667)
13. června 1831 se narodil britský fyzik James Clerk Maxwell (zemřel 5. listopadu 1879)
14. června 1875 zemřel Heinrich Louis d’Arrest, německý astronom a objevitel komety 6P/d´Arrest (narozen 1822)
15. června 763 př. n. l. Asyřané zaznamenali úplné zatmění slunce, které později posloužilo k upřesnění chronologie mezopotámské historie
16. června 1963 se Valentina Těreškovová stala na palubě lodi Vostok 6 první kosmonautkou
18. června 1178 bylo pět mnichů z Canterbury svědkem exploze na povrchu Měsíce, způsobené pravděpodobně pádem meteoritu
18. června 1907 zemřel Alexander Stewart Herschel, britský astronom, syn Johna Herschela a vnuk Williama Herschela. Vykonal průkopnickou práci v oblasti spektroskopického zkoumání meteorů. Také pracoval na identifikaci komet jako zdrojů meteorických dešťů (narozen 5. února 1836)
21. června 1633 byl Galileo Galilei souzen inkvizicí za své učení v Itálii a byl donucen odvolat Koperníkovo učení
21. června 1863 se narodil Max Wolf, německý astronom a průkopník na poli astrofotografie (zemřel 1932)
21. června 1874 zemřel Anders Jonas Ångström, švédský astronom a fyzik (narozen 1814)
22. června 1633 odvolal Galileo Galilei před inkvizičním soudem Koperníkovo učení, že Země se točí kolem Slunce
22. června 1927 se narodil Miroslav Mikulecký, profesor vnitřního lékařství a biometrie, dlouholetý účastník seminářů Hvězdárny v Úpici Člověk ve svém pozemském a kosmickém prostředí
23. června 1993 zemřel Zdeněk Kopal, český astronom (narozen 4. dubna 1914)
24. června 1928 byla v Praze na Petříně otevřena Lidová hvězdárna (dnes Štefánikova hvězdárna)
29. června 1995 se v rámci vesmírné mise STS-71 raketoplán Atlantis poprvé připojil k ruské vesmírné stanici Mir
29. června 1868 se narodil americký astronom George Ellery Hale (zemřel 1938)
29. června 1916 se narodila Ľudmila Pajdušáková, slovenská astronomka (zemřela 5. října 1979)
30. června 1905 představil Albert Einstein v článku „On the Electrodynamics of Moving Bodies“ teorii relativity
Opět se týden s týdnem sešel a je tu nový virtuální astronomický kroužek Hvězdárny v Úpici. Tento je věnován “týdnu” 24. – 31. květen 2021.
Pokud se opět nezavřou školy, bude poslední v této koncepci, tedy spíše frekvenci. Od června bychom jej vydávali měsíčně a bude obsahovat jednak zajímavé úkazy, tak i drobné návody k pozorování, přehledy a podobně. Tedy obsahově podobně jako tyto.
26. května nás čeká úplněk. Pro pravidelné čtenáře našich virtuálních kroužků není divné, že na obloze není kromě měsíčního světla nic moc vidět. Ale…
Tento úplněk bude alespoň trochu odlišný. Ve 4 hodiny ráno bude Měsíc v přízemí, tedy na své dráze okolo Země k nám bude blíže (357 314 km) a o 9 hodin později, přesně ve 12:13 nastane jak úplněk, tak úplné zatmění Měsíce. To však nebude od nás pozorovatelné. Zároveň, právě díky přísluní a tedy většímu úhlovému rozměru Měsíce na obloze, nastane tzv. superúplněk. O superúplňku se můžete více dočíst v našem článku. Jako upoutávku přikládáme jeden objasňující snímek:
31. května bude možno v ranních hodinách pozorovat přiblížení Měsíce k planetě Saturn.
30. května 1966 odstartovala z mysu Canaveral sonda Surveyor 1, první americká sonda, která měkce dosedla na povrch Měsíce (sovětská sonda Luna 9 měkce dosedla na Měsíc o 4 měsíce dříve).
zdroj: NASA
Další podrobnosti naleznete například v článku na Wikipedii.
zdroj: Stellarium
Na obloze nad východem nalezneme již typicky letní souhvězdí Lyry, Labutě a Orla, nad severozápadem již vidíme hvězdu Capella z Vozky.
Jsou sice aktivní víceméně 3 roje, τ-Herculidy a severní a jižni Ophiuchidy, nebývají však píliš aktivní. τ-Herculidy mají maximum 31. května a jejich maximální pozorovatená množství jsou proměnná, Ophiuchidy mají maxima na začátku června a jsou málo aktivní.
Oblohu nám rozzářila “nová” hvězda, tzv. nova. Objekt dostal označení Nova Cas 2021 = V1405 Cas a objevil ji Yuji Nakamura dne 18. 3. 2021 na svých snímcích z elektronické kamery na teleobjektivu jako objekt o jasnosti 9,6 mag. Následná spektroskopická pozorování objektu potvdila, že se skutečně jedná o novu. Ovšem …
Tato hvězda má také českou stopu. Zajímavostí objektu je, že proměnnost této hvězdy byla známá již před současným velkým zjasněním. Jako geometrickou proměnnou hvězdu ji objevil český pozorovatel Zbyněk Henzl z Lounska, který ji zapsal do českého katalogu proměnných hvězd jako CzeV3217. Více se o této české stopě dozvíte v článku na serveru astro.cz.
Přinášíme snímek našeho kolegy Zdenka Bardona ze dne 17. května, na kterém je nova vyznačena šipkou.
foto: Zdenek Bardon
Snímek byl pořízen již v době, kdy po maximu, které nastalo okolo 9. května, byla hvězda okolo 7 mag. V době maxima pak byla viditelná i pouhým okem.
Pro lepší srovnání ještě snímky téhož autora z roku 2010 a 2021:
foto: Zdenek Bardon
foto: Zdenek Bardon
Hvězda je na snímcích označena červeným trojúhelníčkem a je krásně vidět změna jasnosti.
Na dalším obrázku vidíme průběh jasnosti, jak ji publikoval server AAVSO.
zdroj: https://www.aavso.org/
Jako zajímavost ještě přinášíme kompozici 2 snímků z celooblohové komory Úpické hvězdárny umístěné v Jaroměři. Nova je vždy označena šipkou. Na snímku ze 7.9.2020 je nova jasnosti 7-8 mag na hranici detekovatelnosti, na druhém obrázku z maxima jasnosti je dobře patrná.
V pátek dopoledne jsme se opět díky Českému rozhlasu Hradec Králové mohli setkat s našimi příznivci skrze rozhlasové vlny. Pokud jste nás neslyšeli a rádi byste věděli novinky o úpické hvězdárně i o dění nad našimi hlavami, můžete si jednak přečíst stručný přehled celého pořadu právě na stránce ČRO HK (https://hradec.rozhlas.cz/blackout-nam-hrozi-i-od-slunce-su…). Nebo, pokud budete mít chuť, můžete si celý pořas stáhnout či poslechkout buď kliknutím na obrázek Slunka v úvodu, nebo na následující adrese: https://hradec.rozhlas.cz/…/4c3480c6e598e1fe6f87423aee15268…. Zde usyšíte na vlastní uši, jak jsme si se skvělým moderátorem ČRO Jakubem Schmidtem i přes covidové rozdělení do dvou místností příjemně přes mikrofony a sluchátka popovídali.
Počasí 24.5. – 30.5. 2021 oblast Úpice a okolí
V tomto týdnu bude nejprve oblačno, od úterka až do konce týdne deštivo s maximálními teplotami mezi 12° – 16°. Vítr mírný do 10 m/s a převážně jihozápadního směru.
Významným jevem tohoto týdne byla středeční silná přeháňka s kroupami, začala ve 14:50 LSEČ a skončila v 15:05 taktéž času letního. Tato přeháňka pak plynule přešla v déšť, který skončil okolo 16:00. Kroupy měly průměr mezi 7 – 8 mm a po skončení přeháňky ulice v Úpici vypadaly jako zasněžené, včetně střech aut.
V světě seismickém bylo také přiměřeně rušno, jak lze vidět na aktuálních seismogramech od pondělka do čtvrtka. Ze všech zaznamenaných jevů si připomeňme tyto:
17.5. v 0:54:01 UT severovýchodní Írán, epicentrum 37° 19′ 48“ severní šířky a 56°44’24“, magnitudo 5,4. Také tam můžeme vidět Polsko po 8 hodině světového času.
mapky Zdroj: European-Mediterranean Seismological Centre
18.5. řada drobných otřesů v Mexiku, Portoriku, Turecku a Švýcarsku
19.5. rovněž po půlnoci, přesněji v 0:42:20,2 UT Jihovýchodní pacifický zlom, hloubka 15 km a epicentrum 33° 9′ 36“ jižní šířky a 109° 29′ 48“ západní délky. Magnitudo 6,6. Do ČR dorazily vlny okolo 1:01:38,5 (čas záznamu v Kašperských Horách).
mapky Zdroj: European-Mediterranean Seismological Centre
Následuje drobotina z Německa, Španělska a také Polska – to je nejvýraznější po 13. hodině.
20.5. tam jsou zase Polska a je tam schované i Španělsko. Tak kdo ho najde?
Přiložené záznamy jsou pořízeny seismografem Seismického oddělení GFÚ Praha umístěném na Hvězdárně v Úpici.
24. května 1543 vyšla v Norimberku vyšla kniha Mikuláše Koperníka De Revolutionibus orbium coelesticum libri VI (Šest knih o obězích sfér nebeských). V této publikaci Koperník píše, že Země není středem vesmíru
24. května 1543 zemřel Mikuláš Koperník, polský astronom (narozen 19. února 1473)
25. května 1961 pronesl prezident USA John F. Kennedy projev, kde uvedl, že by Spojené státy měly v rámci programu Apollo dopravit do roku 1970 člověka na Měsíc a bezpečně zpět na Zemi
25. května 1865 se narodil Pieter Zeeman, holandský fyzik, nositel Nobelovy ceny za fyziku (zemřel 9. října 1943). Zeemanův jev rozdvojení spektrálních čar v magnetickém poli se užívá v astronomii např. k měření mg. pole
28. května 585 př. n. l. nastalo zatmění Slunce, předpovězené Thaletem z Milétu. To jako špatné znamení přerušilo bitvu u řeky Halys mezi Lýdií a Médskou říší, které spolu po mnoha letech uzavřely mír. Díky zatmění se tak jedná patrně o nejstarší takto přesně datovanou starověkou událost
29. května 1919 testuje během zatmění Slunce Arthur Eddington platnost všeobecné teorie relativity
29. května 1996 zemřel Antonín Mrkos, český astronom a objevitel mnoha komet a planetek. (narozen 27. ledna 1918). Působil na hvězdárně na Skalnatém plese a na Kleti
30. května 1908 se narodil Hannes Alfvén, švédský fyzik a nositel Nobelovy ceny za rok 1970. Jeho práce jsou znány například ve sluneční fyzice (Alfénovy vlny). (zemřel 2. dubna 1995)
30. května 1934 se narodil ruský kosmonaut a první člověk, který vystoupil do volného kosmického prostoru Alexej Leonov, (zemřel 11. října 2019)
30. května 1892 zemřel Lewis Morris Rutherfurd, americký advokát, astronom a průkopník astrofotografie (narozen 25. listopadu 1816)
Několik slov na rozloučenou
Ano, milý čtenáři, vše jednou musí skončit a tak končí i náš malý seriál o starých přístrojích, jednoduchých výpočtech a malém výletě do historie.
Dnes si ukážeme poslední dva příklady užití našich přístrojů. Umějí toho mnohem více, ale to už bychom psali knihy a ne miniseriál. Takže jen pro inspiraci dalších osobních pokusů zde máme :
nejprve kombinace slunečních hodin a lunární volvelly dává
18. Měsíční hodiny
Viděli jste pohádku Bílá paní? Tan se dvojice zcela neschopných lupičů v noci dostane k hradu, kde straší Bílá paní, atd. Z krásného děje pro nás je podstatná právě tato epizoda. Jeden z lupičů, v podání Pavla Lišky se tam při pohledu na Měsícem ozářené sluneční hodiny ptá kolegy, zda ukazují i v noci. Divili byste se, kolik lidí se zde začne hurónsky smát. Děti omluvme, ti na to mají právo. Ale dospělí by se tu smát neměli. Protože ony sluneční hodiny opravdu ukazují i v noci! Tedy za splnění jednoduché podmínky – musí být Měsíc na obloze vidět a v daném okamžiku měření mít svit tak silný, aby byl patrný stín.
A pak už je to jednoduché. Na slunečních hodinách odečtu čas, který ukazuje Měsíc. Na lunární volvelle určím fázi Měsíce – to už umíme, kdo zapomněl, ať si najde díl 3. A nyní pomocí slunečního disku volvelly nastavíme datum (značka letního slunovratu musí být proti jihu), pak měsíční ukazatel na stáří Měsíce. A nyní využijeme toho, že celou volvellou můžeme točit proti „větrné růžici. Celý komplex otočíme tak, aby měsíční ukazatel mířil na hodinu, kterou ukázal stín Měsíce. Sluneční disk nám ukáže skutečnou hodinu.
Například dne 20. května pro 13:30 na slunečních hodinách v noci přečtu, že je těsně před 22. hodinou místního času. (Korekce na střední čas a čas pásmový je už triviální)
A poslední úloha je o kombinaci lunární volvely a astrolábu.
19. Měsíc na obloze
Tato úloha je velice podobná úloze 17. z předchozího dílu, jen navíc máme určit fázi Měsíce, jeho výšku nad obzorem a pozici na zvěrokruhu. Takže si najdeme efemeridu Měsíce pro daný den, pomocí volvelly určíme fázi Měsíce a pak dle úlohy 17. (11. díl) dostáváme výsledek. Například pro 20. 5. 2021 platí, že rektacscenze je 10 h 31 m a deklinace 15° 45′ a 21 hodin LSEČ bude ve finále Měsíc těsně za jihem, 48°vysoko nad obzorem a bude stár přibližně 9 dní, tedy spěje od první čtvrti k úplňku. A to odpovídá polovině znamení Panny.
A na úplný závěr si shrňme, co jsme v tomto miniseriálu získali, co jsme se naučili.
Získali jsme 4 přístroje, a to lunární volvellu, sluneční hodiny, universální astroláb a planisférický astroláb. A to hned v několika provedeních, dle vkusu stavitele.
Naučili jsme se pomocí těchto přístrojů, bez výpočetní techniky a jednoduše, řešit tyto úlohy:
Měřit pravý sluneční místní čas
Provést pomocí analemy na slunečních hodinách či na astrolábu korekci na střední čas.
Určit pomocí kalendária slunečních hodin přibližné datum pozorování
Určit čas pomocí měsíčního stínu na slunečních hodinách
Určit pozici Slunce na zvěrokruhu pro daný den
Určit pozici Měsíce na zvěrokruhu pro daný den
Jak dlouho bude daný den světlo
Jednoduše určit přibližnou fázi Měsíce
Určit datum velikonoční neděle v daném roce
Určit východ a západ Slunce v daný den
Kdy bude mít Slunce daný den daný azimut
Kdy bude Slunce na udaných obzorníkových souřadnicích (tj. azimut a výšku nad obzorem)
Určit východ a západ nejjasnějších, navigačně významných hvězd v daný den
Určit čas kulminace dané hvězdy v daný den
Stanovit pro danou oblast zeměpisných šířek největší výšku Slunce nad obzorem
Měřit výšku hvězdy nad obzorem a stanovit, kdy bude o tento úhel před nebo za kulminací v daném dni
Určit rektascenzi a deklinaci hvězdy pro dané datum a změřenou výšku nad obzorem
Převádět ekliptikální souřadnice na souřadnice rovníkové II. druhu a zpět (ekliptikální délku a šířku na rektascenzi a deklinaci a zpět)
Určit délku stínu gnómonů o známé velikosti a orientaci
Měřit výšku předmětů ze známé vzdálenosti a změřeného pozorovacího úhlu vrcholu předmětu
Stanovení „nerovnoměrných hodin“ v daný den
Stanovit počet hodin, po které bude mít Slunce mezi dvěma známými datumy minimální zadanou výšku nad obzorem
Určit pozici planety v daný den a hodinu
Určit pozici a fázi Měsíce v daný den a hodinu
No a některé věci jsme si sice praktcky neukázali, ale zvládneme je po kratší prazi také, například stanovení svítání a soumraků, Stačí jen projít popis daného přístroje a trochu se zamyslet a „osahat“ jak astroláb, tak sluneční hodiny.
Astroláb nám nabízí spoustu dalších úloh, pokud máme hodně dobře vybavenou zadní desku, ale to by pro začátečníka bylo matoucí a také rád dávám prostor pro další samostatné poznávání problematiky. Pokud bude zájem, v budoucnu třeba přijdu s pokračováním, více zaměřeným na navigaci pomocí nebeských objektů.
Mějte se tedy hezky a někdy v budoucnu snad zase na viděnou u dalšího miniseriálu.
Pomalu končí aktuální období večerní pozorovatelnosti planety Merkur, a tak jsme ho dnes (20.5.2021) pro vás ještě jednou nafotili (opět Canon EOS 350D + Canon Zoom 28-80 mm) a z fotek sestavili animaci. První fotka tentokrát byla pořízena v čase 21:39 SELČ, odstup snímků v animaci je stejně jako v příspevku z 11. května 2021 opět 1 minuta. Merkur je coby světlá tečka nad vrcholky stromů. Opět připojujeme obrázek vytvořený v simulačním programu Stellarium, je sestavený pro pátek 21.5.2021 pro 21:35 hod (v zobrazených údajích naleznete mimo jiné azimut a výšku nad obzorem). Před započetím fotografování byla s pomocí dalekohledu s funkcí navádění již pozorovatelná Venuše.
Protože se blíží další superúplněk, je čas zopakovat si něco do tomto jevu.
Obraz Měsíce na obloze je nedílnou součástí naší představy o nočním nebi. Astrofotografové jej proklínají, jiní astronomové čekají s okem přitisknutým k okuláru dalekohledu na krátery objevující se ve slunečním světle postupujícímu u měsíčního terminátoru. Zamilovaní si šeptají Máchovy verše z Máje “Ouplné lůny krásná tvář – tak bledě jasná, jasně bledá, …”. V každém případě nám zejména úplněk, jinak nepříliš prokreslený díky “en face” nemodelujícímu osvětlení, přináší zajímavé otázky. Je stále stejný, stejně velký, stejně jasný? Na fotografické měsíční kompozici Zdenka Bardona, jejíž vytvoření zabralo vlastně celý kalendářní rok, se na tyto otazníky podíváme podrobněji.
autor: Richard Kotrba
Právě proto, že náš Měsíc (tedy ten na obloze) vídáme vlastně každý měsíc (zde míněn kalendářní), pokud tedy oblohu nepokrývají mraky, máme pocit, že jej velmi dobře známe. Vidíme ho zapadat jako uzoučký srpek, případně nám jako úplněk září nad hlavami po celou noc. Tu a tam tuto jistotu naruší měsíční zatmění, jindy například “superúplněk”. A nebo také – mikroúplněk. O tom sice média, na rozdíl od superúplňku, tolik nemluví, ale i ten má své kouzlo. A o tato “kouzla” nám tentokrát tak trochu půjde.
I když se nám pojem superúplněk již poněkud vryl do mysli, jedná se pouze o lidové označení astronomicky definované události. Ostatně, jeho původní definice pochází z astrologie. Aby nastal, musí se Měsíc ve fázi úplňku na své dráze kolem Země nacházet v oblasti perigea. A opačně, tzv. mikroúplněk se musí odehrávat v oblasti apogea. Byť to zní možná komplikovaně, situace je poměrně jednoduchá, pokud se tedy dopustíme některých zjednodušení.
foto: Zdenek Bardon
Snad již ve školce se dozvíme, že Měsíc vlastně docela jednoduše obíhá kolem Země. I když ve skutečnosti, a to ještě zjednodušené, Země a Měsíc při vzájemném pohybu obíhají kolem společného těžiště zvaného barycentrum. A my si v ještě hrubším zjednodušení můžeme říci, že Měsíc obíhá okolo Země po eliptické dráze. Chceme-li být přesnější, s excentricitou 0,055. Tak se stává, že na své dráze je někdy Měsíc Zemi blíže a jindy dále. A rozdíl to není vůbec zanedbatelný. Pokud se Měsíc nachází v tzv. přízemí, a tedy v perigeu, je Zemi nejblíže, ve vzdálenosti až 356 400 km. V odzemí, tedy apogeu, pak je Měsíc ve vzdálenosti až 406 700 km. Rozdíl tedy činí přibližně 50 300 km, což již se na úhlovém rozměru měsíce na obloze, tedy jeho zdánlivé velikosti mezi hvězdami, určitě projeví. Jedná se totiž o změnu vzdálenosti cca 13%. Na zdánlivém průměru Měsíce to pak dělá přibližně 14%.
foto: Zdenek Bardon
Samozřejmě, pokud se nám změní úhlový průměr Měsíce na obloze, změní se vlastně i plocha, která odráží sluneční světlo od Měsíce k Zemi. A to s druhou mocninou. A tím se mění vlastně i jas Měsíce. A to přibližně o plných 40%. Jistou představu o změně plochy měsíčního disku na obloze během perigea a apogea Měsíce ukazuje i tento snímek Zdenka Bardona.
Na závěr článku ještě dvě poznámky. Údaje vzdáleností na snímcích se poněkud liší od hodnot perigea a apogea v článku. Důvod je jednoduchý. Ne každý superměsíc či mikroměsíc nastává přesně v okamžicích perigea a apogea, vždy se k němu však více či méně blíží.
Druhá poznámka se týká zmíněného jasu Měsíce. 40% změny je poměrně hodně. Jak to, že pokud vás na to nikdo neupozornil, že jste si toho nevšimli? A pokud ano, nebyla Vaše reakce typu “… nojo, vítí nějak víc …”? Pomiňme nyní fakt, že posuzování jasu a velikosti Měsíce na obloze je více než na jeho skutečné úhlové velikosti závislé například na výšce nad obzorem, srovnáním s pozemskými předměty či dokonce i s místem pozorování. Ale kdo z nás si pamatuje, jak svítil Měsíc před rokem, neboť od Luně trvá přibližně 2 roky, než se v úplňku dostane od superměsíce k dalšímu.
Kompozice na snímku je tak trochu unikátní, protože právě v roce 2020 nastalo jak apogeum v období úplňku, tedy mikroúplněk, tak i perigeum v období úplňku, tedy superúplněk. Stejná situace, tím se myslí mikroúplněk a superúplněk v jednom kalendářním roce, nastane až za 26 let.
(c) 2021 Hvězdárna v Úpici
foto: Zdenek Bardon
zdroj: Stellarium