Opět máme dobrou zpravu pro ty, kteří rádi pozorují na noční obloze Starlinky, a špatnou zprávu pro ty, kteří na noční obloze rádi fotografují něco jiného a kterým tyto družice s každou další vypuštěnou sadou dělají stále více a více nežádoucích čár na jejich snímcích (svůj názor na Starlinky a Space-X nedávno krátce zmínil i profesor Miloslav Druckmüller z Vysokého učení technického Brno v pořadu Sedmikrásky online, naleznete zde: https://www.youtube.com/watch?v=1OTC8tpvhhI, v čase 1:22:24).
Pokud patříte do první uvedené skupiny a pohled na noční oblohu s řetízkem či vláčkem družic Starlink vám přijde příjemný, můžete poslední sadu (označovanou jako L24, odstartovala 29.4.2021 v 5:44 SELČ a start i oddělení od nosiče bylo úspěšné) z České republiky pozorovat, za předpokladu jasné oblohy, v těchto dnech a časech (platí pro pozorovací místo Úpice, z jiných míst ČR mohou být časové rozdíly zhruba do 1 minuty, uvádíme jen viditelné přelety do rána 10.5.2021, ačkoli sada bude pozorovatelná s již většími rozestupy mezi jednotlivými družicemi i další dny):
04.5.2021…02:57 hod až 03:04 hod
04.5.2021…04:28 hod až 04:37 hod
05.5.2021…03:02 hod až 03:10 hod
05.5.2021…04:33 hod až 04:43 hod
06.5.2021…03:10 hod až 03:18 hod (jen nízko nad obzorem)
06.5.2021…04:42 hod až 04:42 hod (jen nízko nad obzorem)
06.5.2021…21:01 hod až 21:11 hod (jen nízko nad obzorem)
07.5.2021…21:10 hod až 21:24 hod
07.5.2021…22:43 hod až 22:57 hod
08.5.2021…00:18 hod až 00:28 hod (jen nízko nad obzorem)
08.5.2021…21:23 hod až 21:39 hod
08.5.2021…22:57 hod až 23:11 hod
09.5.2021…00:32 hod až 00:44 hod (jen nízko nad obzorem)
09.5.2021…21:38 hod až 21:56 hod (poblíž Velkého vozu, navíc je v té době z ČR pozorovatelná planeta Merkur)
09.5.2021…23:12 hod až 23:29 hod
10.5.2021…00:48 hod až 01:01 hod
Další várka družic Starlink (várka L25) úspěšně odstartovala 4. května 2021 21:01 SELČ, ale na nočním nebi ji z ČR mezi 8.5 až 10.5.2021 není možné pozorovat.
Doprovodný obrázek byl vytvořen v simulačním programu Stellarium a je pro 9. května 2021 pro 21:39 hod pro pozorovací místo Úpice.
Časové údaje jsou v letním středoevropském čase.
Zdroje informací:
https://www.elonx.cz/mise-starlink-v1-24/
https://www.elonx.cz/mise-starlink-v1-25/
https://www.heavens-above.com/StarlinkLaunchPasses.aspx
https://kosmonautix.cz/2021/04/zive-a-cesky-starlink-a-tianhe-v-jednom-prenosu/
Aktualizace 3.5.2021: Zaktualizovány termíny přeletů.
Aktualizace 4.5.2021: Zaktualizovány termíny přeletů.
Aktualizace 7.5.2021: Doplněny přelety 8.5, 9.5. a ráno 10.5.2021, ilustrační obrázek nahrazen obrázkem pro 9.5.2021 21:39 hod, aktualizováno info o sadě L25.
Tak copak ten astroláb umí?
A je tu další díl našeho miniseriálu. Sice o den později, ale přece. Tak nebudu zdržovat a rovnou začneme.
Nejdřív se podívejme na postavené planisférické astroláby:
„MA“ vypadá takto, provedení 50° severní šířky s integrovaným talířem do základní desky a průhledná síť (mapka)
(přední sestavená strana s pravítkem)
(zadní strana s alhidádou)
„AG“ sestavený a rovněž integrovaný talíř pro 50° s.š. Zde oba typy sítí:
(předek)
(zadek)
No a pro další text budu pracovat s modelem „ShadowsPro“, ten je ve verzi „vymakané“, protože jsem ho sestavil takto: zadní deska je spojena s předkem Universálního astrolábu a tvoří tak bázi astrolábu, následuje brachius a pak set výměnných talířů pro 10° – 80° severní šířky s krokem 10°, ty jsou vygenerovány s okrajem a limbem základu, takže ve finále jsou fixovány upínacím závěsem a středovým šroubem do jednoznačné polohy. Síť (neboli hvězdná mapka) je v provedení průhledná i neprůhledná (protože každá má své výhody) a ukončuje to pravítko. Takže opravdu astroláb pro každé užití (tedy mimo jižní polokouli – ale dotisknout další talíře není problém, jen to teď nepotřebuju). Takže to jen na doplnění slíbeného, že se s Vámi podělím, jak jsem fixaci výměnných talířů vyřešil já.
Nuže, teď už hop na nejčastější úlohy. Astroláby jsou opravdu universální, proto některé kroky, které může vyřešit i jednoduchá otočná mapka oblohy, zde zdánlivě vypadají složitě. Ale to je daň za mnohostrannost. A pro jednoduchost budeme stále okolo 50° severní šířky, ať to nekomplikujeme výměnami talířů – kdo nemá tuto verzi, ani by nemohl ověřovat výsledky.
Kdy vychází a zapadá Slunce 30.4. ?
Tak nejprve vezmeme zadní stranu astrolábu. Tady nastavíme alhidádu na datum 30. dubna. Na vrchní stupnici odečteme ekliptikální délku Slunce jako 41°.
Přejdeme na přední stranu a hodnotu 41° na ekliptikální kružnici sítě nastavíme proti východní straně horizontu. Na průsečík nastavím pravítko a jeho konec mi ukáže čas východu.
Zde tedy 4 hodiny a 45 minut, jak je vidět na obrázku. Pro západ je to stejné, jen musím kružnici nastavit proti západní části horizontu. Dostaneme 19:15. A nezapomeňme, že je to v SEČ tedy zimním čase!
A rovnou také zjistíme, jaký bude mít Slunce azimut při východu –115°, takže východoseverovýchod.
Kdy bude mít Slunce dne 30.4. azimut -30° ?
No tak už víme, že ekliptikální délka Slunce pro tento den je 41°, to jsme určili v předchozí úloze. Nyní nastavíme hodnotu 41° ekliptikální kružnice proti azimutální kružnici talíře s hodnotou -30°, jak je patrno na obrázku.
(celkový pohled na nastavenpu přední stranu)
(a detailnější pohled)
A průsečík označíme pravítkem, které nám vzápětí určí, že se tak stane okolo 10 hodiny a 40 minuty. A jako bonus odečteme na výškových kružnicích že Slunce bude asi 53° nad obzorem.
Kdy bude Slunce na pozici 60° azimut a 20° vysoko nad obzorem?
Zde začínáme rovnou na přední straně. Otáčíme ekliptikální kružnicí tak dlouho, dokud se nebude protínat s výškovou kružnicí 20° a azimutální kružnicí 60°.
Tomu odpovídá ekliptikální délka 209° a čas 15:35. Nyní otočím na zadní stranu a alhidádou najedu na hodnotu 209°. Odečtu, že jde o 22. října.
4. Kdy vyjde a zapadne Vega dne 1. srpna?
Tak začátek už umíme, nalezneme na zadní straně ekliptikální délku pro 1.8., to dává 130°, na přední straně najedeme Vegou na východní stranu horizontu.
Pak na ekliptikální kružnici najdeme 130° a sem umístíme pravítko. Odečteme čas 10:55 dopoledne, západ následující den v 8:50, stačí jen přejet Vegou do západní části obzoru.
5. Kdy kulminuje 1.srpna Altair?
Tak zde opět najdeme ekliptikální délku, ta je 130°, jak už víme, pak na přední straně najedeme Altairem na polední čáru (spojnice jih – sever). No a pravítkem dojedeme na ekliptikální kružnici k hodnotě 130°
a odečítáme 23:00.
6. Jaká je maximální výška Slunce pro zeměpisnou šířku kolem 50°?
Tak zde najedu ekliptikální kružnicí na polední čáru tak, aby se s ní kryla hodnota 90° (ekliptikální délka letního slunovratu, to je Slunce nejvýše).
A na výškové stupnici odečtu cca 64°. Stejně se postupuje pro jakékoli jiné datum, prostě najdu ekliptikální délku pro daný den, tu nastavím proti polední přímce a odečítám na almukantarátu. Třeba pro „oblíbený 1. srpen a odpovídající 130°,
to je 58° nad obzorem.
Tak to je pro dnešek vše, příště budeme používat průhledy na alhidádě a postupně přejdem k neastronomickým úlohám. Nebojte naše přístroje toho umí opravdu hodně, a to je ještě stále nekombinujeme.
Občas vám přinášíme snímky Slunce, pořízené různými přístroji patrolního slunečního dalekohledu úpické hvězdárny. Samotnému zařízení se budeme věnovat v některé další virtuální procházce hvězdárnou, dnes se podíváme na jednotlivé typy pořizovaných dat. Jedná se zejména o snímky pořízení ve viditelném světle a ve spektrálních čarách H-alfa a CaII-K. Možná se budete podivovat, že snímky bývají i čtyři a my zde mluvíme jen o třech pozorovacích „oknech“. Nu, čtěte dále … I když dnes se dostaneme pouze k prvnímu dalekohledu – bílému světlu. Ale nebojte se, postupně nezapomene ani na další zajímavá pozorování a dokonce se dostaneme i k radiovým oborům.
První a přístrojově asi nejjednodušším je pozorování v tzv. bílém světle. Světlo je elektromagnetické vlnění, respektive jeho část vymezená vlnovými délkami 390 – 760 nm, což představuje však jen velmi malou část celého elektromagnetického spektra. Ale vzhledem k tomu, že v této oblasti naše Slunce vlastně nejvíce svítí a toto záření se dostane pod ochrannou vrstvu atmosféry, vidíme jej našima očima. V tomto spektrálním rozsahu k nám přichází záření z oblasti sluneční fotosféry, které někdy říkáme viditelný povrch Slunce. Byť víme, že vzhledem ke složení Slunce žádný „pevný“ povrch nemá.
Tato část Slunce je také dlouhodobě pozorována a můžeme v ní vidět i populární sluneční skvrny. I když se mnohdy populárně tvrdí, že je jako první pozoroval Galileo Galilei, určitě to není pravda. Pomineme-li skupinu pozorovatelů okolo let 1609 až 1611, kdy se o prvenství v pozorování či publikaci předháněli J. Fabricius, G. Galilei, Ch. Scheiner či T. Harriot, musíme vzít jednak fakt, že se špatně dokazuje, kdo byl první anebo kdo první pozorování popsal, ale hlavně se jedná o pozorování dalekohledem. Zdá se, že první prokazatelné pozorování sluneční skvrny pochází z roku 800 př.n.l. z Číny. Někdy dochází i k pokusům interpretovat některé artefakty starší datace jako pozorování skvrn, ale zde je toto určení minimálně velmi nejisté.
Ono je totiž pozorování Slunce pouhýma očima a dalekohledem očím přímo nebezpečné. V minulosti dávní pozorovatelé, při určitém riziku poškození zraku využívali pohledu přes řidší oblačnost, zákal z lesních požárů či utlumení jasu Slunce po východu a před západem Slunce, kdy je někdy jas Slunce snížen výrazněji. My si nyní chráníme zrak buď speciálními brýlemi či silným svářečským sklem. V případě použití dalekohledu jsou k dispozici také postupy a zařízení pro snížení jasu.
V současné době se nacházíme v období minima sluneční aktivity, která se co přibližně 11 let opakují. proto je skvrn na Slnci buď velmi málo, případně nevidíme žádné.
Sluneční skvrny jsou jedním z nejstarších indikátorů sluneční aktivity, které můžeme opravdu reálně pozorovat. Ostatně díky správné interpretaci jejich pozorování a extrapolaci do minulosti můžeme poměrně dobře “datovat” i nepřímá pozorování, jako například různé přírodní anomálnie, vzorky z ledovců a podobně, což jednak pomáhá datovat astronomické jevy a naopak opačně i jevy pozemské.
Velice jednoduše můžeme říci, že čím více slunečních skvrn pozorujeme, tím je vyšší aktivita Slunce a čím je skupina skvrn komplikovanější, tím větší je pravděpodobnost, že se v dané oblasti vyskytne například sluneční erupce. A právě proto stále Slunce pozorujeme i v tz. bílém světle. Potřebujeme totiž zjistit, jak se naše Slunce chová a kdy je jeho chování pro lidstvo a Zemi nebezpečné.
V předchozích odstavcích jsme se začali zabývat objekty a útvary na Slunci, které pozorujeme na úpické hvězdárně (a samozřejmě i na jiných slunečních observatořích). Začali jsme u historicky velmi dlouho pozorovanými slunečními skvrnami v tzv. sluneční fotosféře. V tomto díle u nich ještě zůstaneme, neboť se jedná jednak o téma velmi obsáhlé, jednak právě sluneční skvrny vám přes den ukáží téměř na všech hvězdárnách. Můžeme se tak na chvíli ponořit do astronomické oblasti, kde dokonce ještě dnes mohou amatérští astronomové například systematickým pozorováním přinést buď kamínek ke sluneční vědě, nebo alespoň krásné potěšení.
Již výše jsme se zmínili o prvních pozorováních Slunce od roku 1609 či 1610. Od té doby se sluneční skvrny zakreslují a studují se jejich vlastnosti. Vznikly dokonce dlouhodobé pozorovací řady, které jsou dodnes základem mnoha vědeckých studií. Základní informace nalezneme například na serveru Spaceweather, kde je i užitečný rozcestník. I přes pokroky ve snímání Slunce různými detekčními metodami zůstává sluneční kresba velmi důležitým podkladem. U nás se jí systematicky věnuje například Hvězdárna v Ondřejově v rámci sluneční patroly. Zde ostatně naleznete i obrázky pořízené na úpické hvězdárně.
Přiložený obrázek je ovšem z historického archivu úpické hvězdárny, který byl díky pomoci právě pracovníků sluneční patroly Hvězdárny na Ondřejově v nedávné době digitalizován.
Základní informací, která se pozorováním a zákresem slunečních skvrn zjistí je, že se po Slunci pohybují. Jednak je unáší sluneční rotace, jednak se postupně vyvíjejí, vznikají, různě se dělí a mění svůj tvar, zanikají a navíc se místa jejich vzniku liší během jedenáctiletého, respektive dvaadvacetiletého (samozřejmně přibližně) cyklu sluneční aktivity. Ostatně, mnohé z těchto informací naleznete na výše uvedeném odkaze. Na přiloženém snímku vidíte několik obrazů slunce během několika dní, kde je rotace Slunce vidět.
Na dalším snímku vidíme obrázek sluneční fotosféry z 19. května 2013, kde jsou krásn vidět různé typy slunečních skvrn na různých místech slunečního disku. Můžeme zde spatřit osamělé, nebo téměř osamělé téměř kruhové skvrny, stejně jako velmi rozvinuté skupiny skvrn, které astronomům vypovídají o komplikované magnetické situaci podn nimi a v jejich okolí. Díky skutečnosti, že Slunce na rovníku rotuje o něco rychleji než u pólů, dochází na některých místech k “stlačování” magnetických siločar (asi tak, jako bychom prstem stáhli struny na kytaře jedním směrem), které pak začnou vystupovat nad sluneční povrch a dále se stlačovat a komplikovat. Jednak zde pak může dojít k magnetické rekonexi, která vede ke sluneční erupci, jednak je oblast sluneční skvrny méně nahřívána zespodu a proto ji vidíme tmavší. Teplota okolní fotosféry má přibližně 6000 stupňů celsia, skvrna je asi o 1500 stupňů chladnější.
autor: Pearson Prentice Hall, Inc.
Ono je to s těmi slunečními skvrnami ještě mnohem komplikovanější. Na tomto obrázku (Copyright 2005 Pearson Prentice Hall, Inc.) jednak můžeme spatřit kresbu vynořování a opětného zanořování magnetických siločar i fotografii magnetických smyček, které ukazují situaci ve skutečnosti. Nu a na obrázku sluneční koule uvidíme, že na jedné polokouli, té severní, vždy předchází skvrna se severní polaritou jižní, a na jižní polokouli je to opačně. Nu a po jedenácti letech se situace obrátí. Tak také poznáváme, zda a jak rychle sluneční cyklus končí a začíná další. Ale zjistit příslušnou polaritu již na snímku či kresbě skvrny nezjistíme. To je již na komplikovanějších pozorováních a přístrojích.
Protože však není cílem článku napsat učebnici astronomie, ale stručně popsat co vidíme na obrázcích Slunce, které jsou produktem pozorování například na úpické hvězdárně, tímto složeným obrázkem si můžeme přislíbit téma příštího povídání. Od žluté sluneční fotosféry se postupně dostaneme do vyšších vrstev Slunce, do sluneční chromosféry. A ta je určitě stejně zajímavé, ne-li zajímavější než fotosféra.
Ve našem povídání o tom, co můžeme pozorovat dalekohledy úpické hvězdárny na Slunci jsme opustili tzv. fotosféru. To je vlastně ta vrstva, kterou vidíme “na vlastní oči”. Byť asi již všichni víme, že do Slunce se ani očima, natož dalekohledem bez využití speciálních pomůcek dívat nemůžeme. Dnes se podíváme na část Slunce, která leží nat fotosférou a kterou nazýváme chromosféra. Očima ji normálně pozorovat nemůžeme, snad s výjimkou vzácných okamžiků během ještě vzácnějších úplných zatmění Slunce. My se však na ni podíváme podrobněji a na úpické hvězdárně vám ji ukážeme.
Na dění na Slunce se musíme, a naštěstí i můžeme, dívat v několika ohledech. pokud bychom se soustředili pouze na sledování slunečních skvrn, uteklo by nám mnoho informací o dění na naší nejbližší hvězdě. Na tomto snímku vidíme jeko hlavní motiv pohled na Slunce v tzv. čáře h-alfa. Zde se vlastně díváme pouze skrze pootevřené okno ve spekrální čáře vodíku s vlnovou délkou 656,7 nanometrů. A okno je zde pootevřeno pouze na úzkou štěrbinu 0,05 nm. Tedy jen trošku. V této oblasti můžeme pozorovat například sluneční protuberance, aktivní oblasti a samozřejmě sluneční erupce. Ke všemu se podrobněji ještě dostaneme, ale ještě se zastavme u tohoto snímku. V kroužcích vidíme totožnou oblast ve viditelném světle i ve vápníkové čáře. O té však později. Vidíme však, že například snímek ve viditelném světle je ochuzen o mnoho detailů a informací. Takže rychle k té vodíkové čáře …
Vezměme si jeden typický snímek, pořízený na úpické hvězdárně. Co na něm vlastně vidíme. Tak předne velkou sluneční skvrnu. Ta je sice typická pro viditelné světlo, ale je viditelná i v čáře h-alfa. Vidíme zde však velké množství detailů, jasné body, struktury vybíhající z oblasti skvrny a podobně.
Po celém slunečním disku můžeme pozorovat i tzv. chromosferickou síť. Chromosférická síť je jako jasná struktura pozorovatelná například ve středu čáry H-alfa. Je to nepravidelná síť s jasnými hranicemi a tmavými oblastmi odpovídající supergranulaci. Zvýšená jasnost sítě má původ v koncentrovaném magnetickém poli na okrajích fotosférických supergranulí.
Dále na snímku můžeme pozorovat tmavé “hádky”, které představují vlastně sluneční protuberance, na které se díváme ze shora a ne z boku, jako je to na předchozích snímcích. Tyto protuberance jsou chladnější plynné útvary, proto je na pozadí teplejší chromosféry vidět jako tmavá oblast.
Sluneční chromosféra je poměrně tenká. Odhadujeme, že její tloušťka je přibližně 3000 km, její teplota se pohybuje od 6000 do 20000 stupňů.
Chromosféru můžeme pozorovat za použití speciálních filtrů nebo v průběhu úplného zatmění Slunce, ovšem pouze na krátkou chvíli buď těsně před začátkem a po konci zatmění, případně v oblasti slunečních pólů. Charakteristická narůžovělá až červená barva chromosféry je způsobena emisní čárou vodíku H-alfa. Samotná podstata vzniku emise je způsobena přeskokem elektronu ze třetí na druhou energetickou hladinu. Při tomto přeskoku v elektronovém obalu vodíku dojde k uvolnění energie ve formě fotonu s vlnovou délkou právě 656,3 nm.
autor: Big Bear Solar Observatory, USA
autor: SDO, NASA
Zde si pomůžeme ještě dalším obrázkem, tentokrát z produkce sluneční družice SDO provozované NASA. Je zde ukázána aktivní oblast 2673 (AR 2673 – active region) na Slunci z 6.9.2017. K erupcím se dosatneme ještě později, ale na tomto snímku si můžeme všimnout různě komplikovaných magnetických smyček představující právě komplikované magnetické pole. Jasné paprsky vybíhající z oblasti přezářené erupcí jsou pouze světelné jevy na optice a čipu přijímače. Aktivní oblasti vznikají vynořením magnetického pole na povrch v bipolárním nebo multipolárním tvaru. Jejich existence může trvat od několika hodin do několika měsíců. Čísla se aktivním oblastem přiřazují podle toho, jak se objevují ve fotosféře.
A nyní jsme již zpět u obrázků z úpické hvězdárny. Zde vidíme situaci ve spektrální čáře h-alfa s aktivní oblastí 2736. To je ta nejjasnější oblast na Slunci. Tmavá skvrna uvnitř je sluneční skvrnou a jasné oblasti představují výše zmíněné “plages”, tedy pláže. V pravé části aktivní oblasti spatříme filament aktivní oblasti. Vlevo nahoře od této oblasti je filament klidné oblasti a pod ním nalezneme další aktivní oblast, mnohem slabší a méně aktivní. Jasná aktivní oblast byla poměrně dynamická, během dne zde proběhlo několik slabších erupcí, které jsou popsány například na serveru SolarSoft Lates Events. My vám ještě nůžeme přinést animaci z dopoledního pozorování na úpické hvězdárně, kde je možno, kromě tedy přecházející oblačnosti, pozorovat změny v této aktivní oblasti (video má odlišnou orientaci od prezentovaného snímku). Zejména zde můžeme pozorovat například aktivní filament.
V poslední části našeho povídání o pozorování slunečním patrolním dalekohledem úpické hvězdárny se zaměříme trochu více na sluneční protuberance. Ty byly sice poprvé podrobněji popsány v tzv. Laurentiánském kodexu při popisu úplného zatmění Slunce 1. května 1185. Byly označeny jako “plamenné jazyky živých uhlíků”. Představují jasný oblak chladného plazmatu nacházející se nad “slunečním povrchem” v místech, kde hraničí oblasti s různou magnetickou polaritou. Jsou tvarovány siločarami lokálního magnetického pole. Jsou chladnější než okolní sluneční koróna, ovšem mnohem hustší. Tak tedy jdeme na ně …
Hned na úvod se podívejme na dnešní snímek sluneční chromosféry z úpické hvězdárny. Jak je vidět, je téměř nudný. Kromě několika tmavých filamentů v jižní až jihovýchodní části Slunce na něm nalezneme pouze velmi slabou doznívající aktivní oblast AR 24209. Tu nalezneme jako slabou skupinku 2 jasnějších skvrnek v jihozápadním sektoru Slunce. Jinak zde můžeme pozorovat chromosferickou strukturu. A to je téměř vše. Snímek byl pořízen ve spektrální čáře h-alfa dalekohledem LUNT o průměru objektivu 6 cm a ohniskové délce 50 cm.
O něco lepší je situace nad okrajem Slunce, nad tzv. slunečním limbem. Zde vidíme právě několik protuberancí. Obraz je trochu degradován přecházející slabou oblačností, ale i tak můžeme vidět, že protuberancí je několik a v různých místech nad Sluncem. Ostatně, i tmavé filamenty, tedy ty hádkovité struktury na předchozím snímku představují prostuberance. Ty však v tomto případě nepozorujeme z boku, ale zeshora. A protože jsou chladnější než sluneční chromosféra, nad kterou se “vznášejí”, mají přibližně 5 až 8 tisíc stupňů, vidíme je tmavě. To, že je vidíme i nad slunečním povrchem, ponořeny do mnohem teplejší a řídké sluneční koróny, je způsobeno jejich hustotou. Ta překračuje hustotu okolí přibližně 300 krát.
Podíváme-li se na zvětšený detail úvodního snímku z 23. srpna 2019 (obrázek má ještě nekorigovanou orientaci) vidíme, že struktura takové protuberance může být velmi komplikovaná, ostatně stejně jako je komplikované magnetické pole, které ji tvaruje. Ovšem, taková protuberance není jev “bez života”. I když některé nazýváme klidné, jiné zase například eruptivní, všechny se nějak vyvíjejí a hmota se v nich tu rychleji a tu pomaleji pohybuje. O tom se můžeme přesvědčit například na záznamu několikahodinového zrychleného filmu pořízeného na úpické hvězdárně právě 23. srpna 2019.
Po delší odmlce přinášíme virtuální astronomický kroužek.
Vzhledem ke smutne skutečnosti, že jej již dále nemůže připravovat náš kolega Jirka, který byl v jejich přípravě vskutku nenahraditelný, bude jeho koncepce i obsah poněkud jiný, snad však i tak pro Vás přínosný.
Jako první kapitolku přinášíme pozvánku na 63. letní astronomickou expedici v Úpici.
Letní astronomická expedice se koná již více než 60 let. První se na kopci nad Úpicí uskotečnila v roce 1959. Jejím zakladatelem byl první ředitel hvězdárny pan Vladimír Mlejnek. Během let se ve vedení expedice vystřídalo několik vedoucích či skupin vedoucích, měnilo se i zaměření od akce zejména pro členy astronomických kroužků a zácvikové pozorovací meteorické „expedice“ až po pobyty s různorodými astronomickými pozorováními. Vzhledem k tomu, že se pojetí akce v posledních několika letech začalo vzdalovat původní myšlence celé „Letní astronomické expedice“, vrátili jsme se po odchodu poslední skupiny vedoucích k jejímu opětovnému naplnění. Cílem akce, určené zejména pro členy astronomických kroužků a mladých zájemců o astronomii, je seznámení s metodami pozorování jevů na naší denní i noční obloze. A to jak s metodami moderními, tak historickými. Součástí je i základní zpracování napozorovaných dat. Samozřejmně, vzhledem k tomu, že se akce koná během letních prázdnin, je součástí i odpočinek a typická prázdninová zábava.
Tak například expedice 2020 vypadal takto:
Tato expedice byla po několika letech trochu nová. Organizace se vrátila opět plně pod křídla naší hvězdárny, poté, co ji sice po neshodách, ale přeci jen na poslední chvíli na jaře 2020 opustila skupina dosavadních vedoucích. Vrátili jsme se tedy k původní koncepci a zaměření na cílovou skupinu dětí, která nám připadá v rámci působení hvězdárny vhodnější.
Některé aktivity nám přiblíží následující obrázky:
Animace ukazující tzv. startrails, neboli dráhy hvězd po obloze způsobené rotací Země, a jasný meteor roje Perseid, který zachytili účastnící expedice při svém nočním pozorování (animace se spustí po kliknutí na obrázek).
Vzhledem k tomu, že stejný meteor zachytila i celooblohová kamera v nedaleké Jaroměři a také jej vyfotografoval náš kolega Zdenek Bardon ze Šumavy, mohli jsme vypočítat i jeho výšku nad zemí, ve která zářil.
Tentýž meteor zachycený meteorickou komorou v Jaroměři.
Po zpracování všech pořízených snímků, jejich identifikaci a určení přesných poloh jednotlivých bodů dráhy jsme vypočetli výšku zaznamenaného zjasnění na jeho stopě na necelých 118 km. Tedy, dobrá shoda s jinými pozorováními.
Meteory jsme pozorovali však nejen fotograficky, ale i radiově.
Aby ovšem účastníci poznali i „historické“ metody pozorování, vyzkoušeli si i pozorování „od kruhy“, které se používalo ve druhé polovině 20. století.
Nezapomnělo se ani na ozdoby hvězdného nebe – tzv. deep-sky objekty. Zde snad na ukázku planetární mlhovina M27 Činka a kulová hvězdokupa M13.
Vzhledem k tomu, že je Hvězdárna v Úpici zaměřena zejména na sledování a výzkum Slunce, došlo samozřejmně i na pozorování naší nejbližší hvězdy.
A nezapomněli jsme ani na hvězdy proměnné.
Ovšem, nejen pozorováním je astronom živ a tak součástí expedice byly i přednášky. Zde záznam z vystoupení Milana Halouska ze spolku KOSMOS-NEWS.
No a samozřejmně, kromě sportovních prázdninových aktivit také projekce. Jednak nae vlastní venkovní promítání pořadů s astronomickou témaikou, jedna letní kino realizované na pozemku hvězdárny firmou Kino na kolečkách.
No a ta letošní? Tak ta bude vypadat takto:
63. Letní astronomická expedice na Hvězdárně v Úpici se opravdu blíží. Pokud jsi mladý zájemce o astronomii, student posledních ročníků základní či student střední školy a chceš se dozvědět více o astronomii, je to akce právě pro Tebe.
Konat se bude, pokud tedy epidemiologická situace dovolí, od 6. do 15. srpna 2021 na pozemku Hvězdárny v Úpici. Účastnící spí ve vlastních stanech či obytných přívěsech, stravování je zajištěno externí firmou. K dispozici je zajištěno kompletní sociální zajištění (WC, sprchy s teplou vodou), WIFI a samozřejmně astronomické dalekohledy. Ať již v kopulích a pozorovacích domcích hvězdárny, tak přenosné vizuální i fotografické přístroje.
Program expedice je připraven tak, aby se účastníci seznámili s jednoduchými i složitými, historickými i moderními metodami pozorování oblohy. Vlastní pozorovaní jsou doplněny kurzy a přednáškami, astronomickými pokusy, ale i zábavou a sportem.
Cena akce (včetně 4 jídel denně a pitného režimu) je 3800 Kč.
I když definitivní program bude záviset jednak na aktuální situaci, jednak na počasí a jevech na obloze, určitě se můžete těšit na:
– seznámení se s oblohou (naučíte se pozorovatelná souhvězdí i hlavní objekty, které zde můžete nalézt)
– pozorování a fotografování meteorů (termín expedice pokrývá okamžik maxima populárního meteorického roje Perseid)
– pozorování a fotografování velkých planet Jupiter a Saturn
– na konci expedice pozorování a fotografie Měsíce
– pozorování proměnných hvězd
– pozorování a fotografování hvězdokup, mlhovin, galaxií, dvojhvězd a podobně
– astronomické přednášky, kurzy, pokusy
– sportovní hry, táborák
– na závěrečný víkend je plánováno setkání se „starými“ expedičníky
Přihlásit se můžete vyplněním elektronické přihlášky:
Máme po maximu roje Lyrid. Meteory tohoto roje pocházejí od komety Tatcher C/1861 G1, jejíž oběžná doba je přibližně 415 let. Naposledy nás navštívíla v roce 1861. Meteorický roj Lyrid je jeden z nejdéle známých rojů, jeho první známé pozorování v podobě meteorického deště se datuje do roku 687 př.n.l.
Letošní maximum pro radiové pozorování, alespoň podle pozorování z meteorického radaru Bolidozor na úpické hvězdárně, nastalo 23.4. v dopoledních hodinách, s lokálními nižšími maximy 22. a 24.4.
Pro zajímavost přidáváme ještě výsledky z pozorovací kampaně International Meteor Organization (IMO), zaznamenávající pozorování vizuální:
zdroj: International Meteor Organization (IMO)
zdroj: International Meteor Organization (IMO)
Jako malou ukázku z pozorování celooblohové kamery úpické hvězdárny umístěné v Jaroměři přinášíme meteor z tohoto roje Lyrid. Bohužel rušil Měsíc i přecházející oblačnost. Datum pořízení a čas je uveden v obrázku. Čas je v UT, musíme tedy pro náš občanský přičíst 2 hodiny.
Další pozorování meteorů v tomto týdnu bude problematické, neboť pozorování bude rušit Měsíc. Ten se totiž bude 27. dubna brzy ráno v úplňku a tak bude na obloze svítit a svítit.
Ovšem meteory můžete pozorovat s námi díky radiovému pozorování na stanici sítě Bolidozor na úpické hvězdárně. Například na serveru sítě pozorovatelů RMOB.
Ale již k aktuální obloze. Na nebi téměř po celou noc svítí Měsíc. 27. ráno v 5:32 našeho času nastává úplněk.
Krásný snímek úplňku pořídil český astrofotograf Martin Myslivec na své hvězdárně.
Ostatně, na jeho snímky se můžete podívat na jeho webovských stránkách.
29. dubna během noci se bude Měsíc nacházet poblíž jasné hvězdy Antares ze souhvězdí Štíra.
Tato mapka byla pořízena v on-line verzi programu Stellarium (https://stellarium-web.org/).
Hvězda Antares je nejjasnější hvězdou v souhvězdí Štíra a 16. nejjasnější hvězdou oblohy. Je dvojhvězdou skládající se z červeného veleobra s malým horkým průvodcem. Jeho hmotnost je 20x větší než hmotnost Slunce, průměr je 700x větší a zářivý výkon je asi 11 000x vyšší než výkon Slunce. Předpokádá se, že v astronomicky dohledné době vybuchne jako supernova.
zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Antares
Pokud se budete chtít podívat, kde můžete například hvězdu Antares pozorovat, můžete využít například výše zmíněný on-line program Stellarium, nebo si jej můžete stahnout z internetu, nainstalovat a používat. Exituje dokonce i ve verzi pro mobilní telefony.
Podrobný návod k použití programu Stellarium naleznete na stránkách Hvězdárny v Úpici v následujících článcích:
díl 1 -Instalace, nastavení místa a času, základní funkce, noční mód
díl 2 – dřívější a budoucí obloha, zobrazení ekliptiky, pohledy z jiných planet
díl 3 – zorné pole, vyhledávání, centrování, vlivy atmosféry, screenshoty
díl 4 – změny výchozího nastavení programu, úpravy dolní lišty, zásuvné moduly
díl 5 – import konkrétních komet a planetek
díl 6 – použití okulárových zobrazení a jejich nastavení
díl 7 – modelování devíti astronomických úkazů roku 2021 nejen ve Stellariu
Ještě se podívejme na přelety družice ISS nad našimi hlavami.
zdroj: www.heavens-above.com
Ostatně, na stránkách www.heavens-above.com naleznete i mnohé další informace o přeletech družic, obloze i úkazech na ní.
Ten nejjasnější z uvedených přeletů uvidíme v neděli 2. května (mapka je platná pro oblohu nad Úpicí, jiná místa se mohou mírně odlišovat) ve 4:19 až 4:26 SELČ a dosáhne až -3,5 mag. Bude tedy hodně jasná.
zdroj: www.heavens-above.com
To je zatím pro tento týden vše. Uvidíme se opět za týden.
Občas si člověk klade otázku, jak pozorné čtenáře má. A tak si dovolí malý testík pozornosti. Jsem rád, že pozorní čtenáři stále jsou a tak tedy dodávám,m že v podělí 19.4. těsně před půlnocí můžeme na seismogramu z Úpice spatřit po Polsku také mediálně zpracované Rakousko.Kdo sleduje naše příspěvky o zemětřeseních, tak nemohl přehlédnout, že jde o zemětřesení dvě za sebou.
Takže v krátkosti o Rakousku, protože podrobnější informace lze nalézt na stránkách Geofyzikálního ústavu AV ČR, v.v.i.: otřes nastal v pondělí 19.4.2021 ve 22:5711.1 UT (tedy v 0:57:11 LSEČ), magnitudo 4.3, hloubka 5 km a epicentrum na pozici 47° 46′ 11″ severní šířky a 16° 46′ 12″ východní délky, viz mapka
. U nás v Úpici jsme zachytili signál ve 22_57:55.6 UT (Pn vlna) a 22:57:55.7 UT(P vlna).
Takových desek s obrázky a písmenky – na co asi jsou?
Osmý týden se tu scházíme nad pomůckami z „dávnověku“. Už jsme si postavili všechny základní pomůcky, dnes si popíšeme v minulých dvou dílech postavené astroláby.
Začneme překvapivě tím pozdějším, tedy planisférickým. Sestává se alespoň z těchto dílů:
– oboustranné základní desky („matter“)
– alidády před zadní stranou základní desky
– výměnných talířů se souřadnou sítí („climate“) pro dané zeměpisné šířky (zpravidla po 10° ). Tento díl může chybět, pokud je síť pro danou zeměpisnou šířky vyobrazena přímo na přední straně základní desky.
– sítě („rete“) s ekliptikální kružnicí a hvězdami
– pravítka („rule“) před přední deskou.
Protože astroláby se dělaly v různém stupni vybavení hlavně zadní desky, různě zdobené a také se postupně „specializovaly“ na různá odvětví – to aby se nemuselo nosit tolik dílů, přístroj byl přehlednější, stupnice měly více prostoru a měly tak případně větší rozlišení, popsat detailně, co všechno lze na planisférickém astrolábu kdy najít, prostě nelze. Ostatně srovnáte-li si naše tři projekty, uvidíte také různé stupně vybavenosti. Ovšem bez ohledu na výrobce, nákladnost a jiná kritéria se každý historický i ten dnešní astroláb nemůže obejít bez několika standardních prvků. Já použiju pro popis jako vzor verzi “Shadows“ (protože má pěkné ilustrační obrázky a já tak nemusím ručně připravovat vše):
Takto vypadá standardní přední strana planisférického astrolábu. Na ní nalezneme
1 limbus, což je okraj základní desky. Sestává se z označení hodin (zde římskými číslicemi), pod nimi je minutový kruh, dělený po 5 minutách, dále k vnitřku pak dvoukružná úhloměrná stupnice s dělením po 10 ° (horní) a po 1° (vnitřní).
2 talíř, na kterém najdeme tři kružnice, odpovídající rovníku (modrá), obratníku Raka (červená) a obratníku Kozoroha (černá) Dále je zde zelená síť výškových kružnic (čar) a azimutálních čar (šedohnědé). Posledním prvkem je síť pro hodinové odečty, ta je pod azimutálně – výškovou částí.
3 síť, ta je tvořena v klasickém provedení spojníky, na kterých jsou trny 5, symbolizující významné hvězdy a ekliptikální kružnicí 4 se stupnicí ekliptikálních délek a symboly zvířetníku. Celek se otáčí kolem středové osy.
6 pravítko, otočné kolem středové osy. Je opatřeno stupnicí pro odečet deklinací
Zadní strana základní desky bývá bohatě vybavena pomůckami pro řadu zeměměřičských, astronomických a navigačních úkonů. My zde máme to nejjednodušší – standardizované provedení.
Zde máme tyto prvky:
7 úhloměr, pomocí alidády se tu odečítají obecné úhly a výšky
8 stupnice ekliptikálních délek a zvířetník
9 kalendář, pro vyhledání ekliptikální délky Slunce v roce
10 křivka časové rovnice
11 nerovnoměrné hodiny
12 stínový čtverec, slouží pro měření výšek a vzdáleností předmětů
13 alidáda, pomocné pravítko se záměrnými ryskami a stupnicemi pro časovou rovnici a výšku nad obzorem (nerovnoměrné hodiny).
A protože je astroláb opravdu velice šikovný přístroj, ještě jednou se podívejme na část talíř, tentokrát detailněji a bez dalších vrstev:
1 severní pól a zároveň střed, tvořený otvorem pro osu otočných dílů
2 zenit, pro danou zeměpisnou šířku
3 kružnice pro obratník Raka
4 rovníková kružnice
5 kružnice pro obratník Kozoroha a hranice astrolábové plochy
6 „kružnice“ obzoru
7 křivka občanského soumraku
8 křivka nautického soumraku
9 křivka astronomického soumraku
10 kružnice výšek nad obzorem
11 azimutální kružnice
To by k popisu dílů planisférického astrolábu stačilo, nyní si popíšeme přední desku astrolábu universálního. Ten není určren pro konkrétní zeměpisnou šířku a tak je na popis mnohem jednodušší, nejsouzde celkem žádné výrazné modifikace, je prostě napříč věky stejný. Takže:
1 poledníky
2 rovnoběžky
3 rovník
4 kloubový ukazatel (brachiolus)
5 obratník Raka
6 ekliptika
7 otočné pravítko s úhlovou stupnicí
No a to je pro dnešek vše, příště začneme astroláby (a nejen je) používat. Tak si „hrajte“ a studujte, už teď by měo být jasné, že i ten nejjednodušší astroláb toho bude umět hodně. A jednoduše, bez baterek, solárních panelů a bez ohledu na to, zda jste v letadle při startu, v lese nebo na lodi.
Dnešní noc byla ve znamení dvou otřesů, které nám ukazují proměnnost podmínek pro šíření seismických vln zemským povrchem. Když se podíváme na seismogram ze včerejšího dne:
hned nás zaujme otřes po 22. hodině světového času. Přesně k němu došlo ve 22:26:26.5 UT (0:26:26.5 dnes 20.4. času letního středoevropského). Mohutný rozkmit je dán tím , že z hlediska Úpice šlo o blízký otřes. Epicentrum má souřadnice 51° 29′ 24″ severní šířky a 15° 54′ 36″ východní délky, hloubka 10 km a magnitudo už slušných 3,1. No a jak dokládá mapka,
jde o relativně blízkou oblast v Polsku. Legnica se 106 000 obyvateli je jihovýchodně 36 km a Polkowice s 21 500 obyvateli pouhých 11 km východo severovýchodně. V Úpici jsme tento otřes zaznamenali ve 22:26:43.1 UT.
Druhý otřes nastal sice také včera, těsně před půlnocí světového času, ale vzhledem k našemu časovému pásmu a zpoždění signálu od zdroje pro nás již bylo o den později, takže záznam je až na dnešním seismogramu,
z něhož je patrné, že šlo o otřes naopak vzdálený. A tentokrát nám příroda žádné překvapení nepřipravila, signál je výzazně “menší”, i když ve skutečnosti šlo o mnohem mohutnější otřes s magnitudem 6,0. Došlo k němu v Indonésii, viz globus
a mapka
na pozici 0° 14′ 24″ severní šířky a 96° 32′ 24″ východní délky v hloubce také 10 km ve 23:58:22,4 UT, do České republiky signál dorazil okolo 0:10:50.6 UT (stanice Dobruška – Polom).
Jak je patrno z pohledu na aktuální seismogram z neděle 18. dubna,
zatímco my jsme snídali případně vychutnávali podvečerní kávičku, v Asii měli trochu “vzrůšo”. Nejprve se ráno otřásl jižní Írán. Otřes nastal v 6:41:49.8 světového času (tedy 8:41:49.8 LSEČ), epicentrum na 29° 41′ 24″ severní šířky a 50° 39′ 0″ východní délky, globus pro zeměpisné neznalce je zde:
a mapka tady:
hloubka 10 km a magnitudo bylo 5,8. Do Úpice vlny dorazily v 6:48:26.4 UT.
A v odpolední siestě se otřásl pro změnu Tchajwan, přesněji řečeno tedy ve 14:14:36.7 UT (16:14:36.7 LSEČ). I zde máme k dispozici jednak globus,
a i mapku:
V tomto případě vlny dorazily do České republiky okolo 14:27:4.2 UT (stanice Kašperské Hory), epicentrum bylo vypočteno na pozici 23° 50′ 24″ severní šířky a 121° 36′ 0″ východní délky. Otřes nastal v hloubce také 10 km a magnitudo i zde 5.8.
(c) 2021 Hvězdárna v Úpici