Na úvod našeho příspěvku a pozvánky použijeme slova zakladatele moderniho „Keltského telegrafu“ Vlastimila Hely:
„To, že tajemný keltský národ obýval prakticky v celou Evropu, od britských ostrovů až kamsi za Dunaj, je všeobecně známo. Méně známo je, že tak vznikla rozsáhlá kulturní oblast s čilou komunikací a sdílením informací mezi jednotlivými kmeny, nezávisle na tom, jak daleko od sebe žily. To všechno pomáhalo dosáhnout vysoké míry organizovanosti keltského prostoru. Byli propojení jakýmsi pravěkým internetem. Komu to zní nadneseně, může tomu říkat telegrafní síť. V jedné z hypotéz se mluví o využívání signálních kopců pro přenos zpráv napříč celým Kelty obývaným prostorem. I díky tomuto propojení mělo keltské náboženství stejný směr, bohy i přístup k přírodě a vyhledávání posvátných míst v přírodě samotné. Jejich svatyně byly nedaleko posvátných hájů nebo aspoň letitých stromů, přírodních kamenných útvarů, později doplňovaných různými formami megalitických staveb. Významnou roli hrál i posvátný pramen. To všechno umožňovalo kmenům i jednotlivcům poměrně svobodný přístup k formě i obsahu rituálů. Pod patronací Regenerace vznikl v roce 2010 tak zvaný Keltský telegraf, v němž se mnohé z keltských tradic v symbolické podobě objevuje. Na kopcích, často původních keltských svatyních, vznikají rok co rok, vždy v první jarní sobotu stanoviště, která si pomocí světelných znamení předávají signál, symbolickou zprávu o příchodu jara. Lidé, kteří se na kopce vypravují, si říkají čerti a podobně jako kdysi Keltové vykonávají něco jako obřady k uctění probouzející se přírody, bohyně Matky Země, dárkyně životní síly. Co kopec to jiná skupina lidí, jiný přístup, či chcete-li rituál. Nic není předepsaného, přesto spontánně dochází k mystickému vzájemnému propojení účastníků Keltského telegrafu i napojení, přesahující běžný myšlenkový prostor dnešních lidí. A tento transcendentální prožitek rozšiřuje jejích tlakem dnešního světa zúžené vědomí. Světlo se stává integrujícím prostředníkem mezi myslí člověka a duchem a přispívá tak jeho duchovnímu probuzení A to je to, oč tu běží……“
I Hvězdárna v Úpici se již několik let připojuje k této tradici. nejen z úcty k našim předkům, ale i z důvodu, žese zejména jejich zkušenosti s pozorováním oblohy staly základy našich astronomických i kalendářních znalostí.
Letos, stejně jako v letech minulých, budeme přenášet světlo keltského telegrafu na dvou místech. Jednak přímo na hvězdárně, jednak na vrcholku rozhledny Žaltman nad Malými Svatoňovicemi.Vzhledem k nerovnoměrnému rozdělení stanovišť po republice jsme součástí trasy začínající na Čertově skále v Suchém Dole u Police nad Metují a končící na hradě Kumburk nedaleko Nové Paky. Časy zažehnutí „našich“ světel byly organizátory určeny na 19:33 na Žaltmanu a 19:36 na Hvězdárně v Úpici.
Sledujte tedy 23. března večer oblohu a zejména okolní kopce, zda neuvidíte jarní vzpomínky našich keltských předků.
Podrobné informace, včetně map jednotlivých tras přenosu „keltského světla“ naleznete na webu Keltský telegraf – Všechno o akci Keltský telegraf (keltskytelegraf.cz).
V rámci Erasmus+ se skupina 3 volnočasových pedagogů ze Střediska volného času Déčko Náchod vydala do Litvy. Kurz který byl zaměřen na inovace ve vyučování pomocí metod STEAM se konal ve městě Šiauliai, které má 100 000 obyvatel.
První den jsme se podíleli na seznamovacích hrách. Na projekt se nás dostavilo celkem 24, je tu 8 rozdílných národností v převážně tříčlenných týmech. Po každé pauze zkoušíme nové a nové energické aktivity. Poté se účastníme přípravy a participace na aktivitách, které propojují všechny prvky, které jsou zastoupené pod výrazem STEAM (= science, technology, engineering, arts and math = věda, technologie, inženýrství, umění a matematika) zábavnou a naučnou formou.
Druhý den, tedy v neděli jsme se seznámili podrobněji právě s oním termínem STEAM za pomoci aktivity připravené v aplikaci KAHOOT. Vše jsme poté aplikovali ve hře, ve které jsme ve skupinkách měli za úkol vyprojektovat, postavit a obhájit město budoucnosti. V průběhu dne jsme si opět ukázali mnoho her a různých aktivit, které bude možné aplikovat v našich organizacích. Prohlédli jsme si i prostory, ve které se volnočasové středisko nachází.
V pondělí, tedy třetí den jsme opět zkusili několik různých aktivit, jako je třeba energizér na bázi zachraňování města před Zombie, poté jsme hráli hru gravity maze a odpoledne jsme si navzájem připravili kreativním procesem individualizovaný dort přímo pro námi zvoleného zákazníka. Jako poslední aktivita bylo rozčlenění do skupinek, ve kterých zůstaneme až do konce projektu a vybrali jsme si společně pár karet na jejichž bázi budeme navrhovat, testovat a připravovat hru, komiks a nebo něco podobného, co by mohlo pomoci vylepšit život v naší společnosti.
V úterý nás čekal náhled do tématu, co jsme si v pondělí vybrali a následně volné odpoledne, které jsme využili k objevování města, památek a blízkého okolí. Nedaleko se třeba nachází slavný Křížový vrch, ve městě jsou nejvyšší sluneční hodiny v Litvě a spousta muzeí od muzeum koček přes muzeum fotografie a cyklistiky až po muzeum čokolády.
Středa byla hlavně o brainstormingu, nápady létaly vzduchem v každém týmu, abychom věděli přesně co máme zahrnout v našich problémech. Tady se ukázala rozdílnost a přínos každého člena týmu, každý má přeci své nápady. Poté jsme si šli opět hrát s LEGO, tentokrát ale metodou Serius Play, tedy trochu serióznější metoda, kterou používají i designéři v LEGO. Nejprve jsme dostali pár úkolů na jednoduché stavby, most s květinou, náhodně spojit 4 kostičky a následně dodělat něco co nás v práci naplňuje/inspiruje a posledně nejhorší projekt na kterém jsme pracovali. Každá kostička měla svůj vlastní význam a jen stavitel věděl jaký. Poté jsme tuto metodu použili na prototyp k našemu problému, každý postavil svou část a nakonec jsme je dali dohromady. V tento den také český tým připravil pohoštění na kávovou přestávku.
Čtvrtek už byl v režiji dělání prototypu pro náš problém. Každý tým pracoval na své věci. Samozřejmě nesměla chybět energetická aktivita, uzavření v kruhu z židlí a se zavřenými oči jsem měli přežít napadení zombie. Tým připravující komiks se vrhl na přípravu scénáře a návrhů scén a také k prototypování zařízení na měření intenzity světla. Tým který připravoval videohru proti alkoholu a cigaretám připravoval scény, otázky, mechaniky ze hry a tým připravující hru proti chudobě v Moldavsku připravoval časový plán tábora, hry a aktivity, výlety. Na konci dne jsme stihli i prezentovat naše nápady, prototypy a proč jsme se pro to rozhodli. Prezentace komiksu proběhla jednoduše, poslal se komiks a zařízení do publika a mluvilo se proč jsme se tak rozhodli. Prezentace videohry proběhla interaktivně, jeden z účastníků si „zahrál“ prototyp hry a prezentace tábora proběhla tak, že jsme si zkusili jednu z aktivit, hledali jsme poklad.
Pátek měl patřit hlavně prezentacím, ale kvůli našemu brzkému odjezdu jsme týmy s českými členy stihli prezentovat už ve čtvrtek. Ostatní prezentovali v pátek. Ten také měl volný program, kde mohli účastníci připravit svoje programy a prezentace. Polský tým připravil nějakou hru. Náš odlet už byl bez sebemenších problémů a dostali jsme se v pořádku do Prahy, vyčerpaní, ale plní novým nápadů, zkušeností a hlavně zážitků.
Použité metody se soustředily hlavně na budování a práci v týmu, designové myšlení, cíle udržitelného rozvoje (SDG, Sustainable Development Goals) + kartičky MoM (Mind over Matter) a hlavně propojení všech položek STEAM pomocí LEGO a naší kreativity.
Už teď přemýšlíme jak nabyté znalosti zakomponovat v našich programech.
Aby nedošlo k omylu v důsledku velkých písmen nadpisu, tak ne naše hora, ale cizí Hora. Naše milované Krkonoše jsou v klidu. Zato na Balkáně to včera po čtvrté ráno našeho času bylo trochu divočejší.
Ve 3:06:47 světového času (UT), tedy pro nás o hodinu více, se zachvěla země v Černé Hoře. Kdo je sklerotik či mladý, tak je to pod Chorvatskem a nad Albánií, bývalá součást Jugoslávie. Na mapce je to vidět:
Pro klid uveďme, že hloubka byla 7 km, epicentrum bylo určeno na souřadnicích 42° 58′ 42″ severní šířky a 18° 39′ 59″ východní délky. Magnitudo dosáhlo na hodnotu 5,4. Z významnějších měst lze uvést Podgoricu (230 000 obyvatel) a Nikšić (58 200 obyvatel), obě jihovýchodně od epicentra.
Úpický seismometr zachytil vlny od tohoto zemětřesení ve 3:08:40,3 UT, na záznam se lze podívat zde:
Zdroj:
EMSC (https://www.emsc-csem.org/#2),
Geofyzikální ústav AVČR (https://www.ig.cas.cz),
Hvězdárna v Úpici (https://www.hvezdarnavupici.cz).
Obloha v březnu 2024
Na úpické hvězdárně stále v hlavní kopuli probíhá rekonstrukce montáže dalekohledu (interiér hlavní kopule vidíte na titulním obrázku tohoto článku), takže návštěvníci naší hvězdárny nadále s průvodci používají na denní i noční pozorování oblohy přenosné dalekohledy.
Letošní březen bude na úpické hvězdárně ve znamení příprav na cestu za úplným zatměním Slunce, které bude pozorovatelné 8. dubna 2024 z některých míst Mexika, USA a Kanady, a za kterým se vydají dva pracovníci naší hvězdárny. Pozorovat a fotografovat toto zatmění budou poblíž města Dallas v americkém Texasu. Zajímavostí zatmění bude, že při úplném zatmění (tedy nikoli z České republiky) možná budou pozorovatelné prostým okem na obloze další tři zajímavé objekty a to kometa 12P/Pons-Brooks (podle některých simulací by měla být z uvedeného pozorovacího místa vidět v úhlové vzdálenosti kolem 25 úhlových stupňů od Slunce, její pozorovatelnost bude záviset na vývoji její „jasnosti“, poslední její pozorovaný návrat byl v roce 1954, další příležitost ji vidět bude zas za 70 let), planeta Jupiter (ta by měla být v úhlové vzdálenosti kolem 30 úhlových stupňů od Slunce) a planeta Venuše (ta by měla být v úhlové vzdálenosti kolem 15 úhlových stupňů od Slunce). Postavení uvedených vesmírných objektů pro pozorovací místo Dallas v americkém Texasu při pohledu směrem nad jižní obzor zobrazují níže přiložené obrázky sestavené v simulačním programu Stellarium (poloha komety je označena červeným křížkem). Další informace k zatmění najdete například:
https://www.spaceweather.com/archive.php?view=1&day=21&month=02&year=2024
https://heavens-above.com/SolarEclipse.aspx?jdmax=2460409.26284041
https://www.space.com/news/live/solar-eclipse-live-updates
Pozorování komety 12P/Pons-Brooks z úpické hvězdárny:
Zda bude z úpické hvězdárny pozorovatelná prostřednictvím dalekohledů kometa 12P/Pons-Brooks bude záležet na vývoji její „jasnosti“ a na počasí, pokud se plánujete stavit na úpické hvězdárně za účelem jejího pozorování, doporučujeme návštěvu směřovat na první polovinu března (a na 19. hodinu) a před návštěvou se na telefonu úpické hvězdárny dotázat na aktuální pozorovatelnost této komety.
Meteorické roje:
Nyní nečekáme žádné výraznější meteorické roje až do období 16. – 25. dubna, kdy budou „padat“ Lyridy.
Pozorovatelnost vybraných planet:
Merkur
V březnu bude pozorovatelný Merkur, bude pozorovatelný večer nad západním obzorem a jde o jedinou letošní příležitost snadno pozorovat Merkur (i prostým okem) z České republiky na večerní obloze. Zkusit ho pozorovat můžete například ve čtvrtek 28. března 2024 kolem 19. hodiny SEČ, kdy bude asi 9 až 11 úhlových stupňů nad ideálním obzorem (nad západem), v ten okamžik bude pozorovatelný (za předpokladu jasné oblohy) vpravo dole od jasné planety Jupiter, která bude zhruba 16 úhlových stupňů nad ideálním obzorem. Situaci na obloze pro tento okamžik ukazuje obrázek níže, obrázek je sestavený v simulačním programu Stellarium. Samozřejmě může se stát, že ten den bude zataženo, v podstatě můžete zkusit pozorovat Merkur v přibližně stejném směru a přibližně stejném čase už zhruba od 13. března 2024 a zkoušet ho najít můžete minimálně do konce března 2024. V březnu začínají večerní pozorování noční oblohy na úpické hvězdárně ve 20:00 (a trvají do 22:00), ale pokud budete chtít přijít kolem 28. března 2024 už před 19. hodinou, abyste stihli vidět Merkur, stačí se telefonicky předem domluvit.
Venuše
Zhruba od 10. února 2024 již Venuše není z České republiky na večerní/noční/ranní obloze prostým okem pozorovatelná. Nejbližší pozorovatelnost Venuše z České republiky na večerní/noční/ranní obloze nastane v září 2024, kdy bude pozorovatelná večer nad západním obzorem jako Večernice.
Mars
Mars není z České republiky na večerní/noční/ranní obloze v březnu 2024 pozorovatelný.
Jupiter
Na začátku března 2024 je pozorovatelný přibližně od 18:00 SEČ (objevuje se nad jihozápadem ve chvíli, kdy se se setměním začínají objevovat hvězdy a planety) do přibližně 23:15 SEČ (zapadá za západní obzor). Na konci března se nad západem objevuje se setměním kolem 18:45 SEČ/19:45 SELČ a zhruba po dvou hodinách zapadá za západní obzor. Polohu Jupiteru na obloze pro čtvrtek 28. března 2024 kolem 19. hodiny SEČ vidíte výše u obrázku pro nalezení planety Merkur
Saturn
Saturn není z České republiky na večerní/noční/ranní obloze v březnu 2024 pozorovatelný. Dne 28. února 2024 byl Saturn v konjunkci se Sluncem, tedy ve stejném směru na obloze jako je Slunce.
Jarní rovnodennost:
Jarní rovnodennost nastává 20. března ve 4:06 SEČ. Na severní polokouli tak začíná astronomické jaro.
Začátek letního času:
V neděli 30. března si ve 2 hodiny středoevropského času posuneme časomíry na 3 hodiny a budeme tomu říkat letní čas. Na letní čas tedy v České republice budeme letos přecházet ze soboty na neděli o velikonočním víkendu.
Měsíc:
3. března 2024 (neděle) je poslední čtvrt
10. března 2024 (neděle) je nov
17. března 2024 (neděle) je první čtvrt
25. března 2024 (pondělí) je úplněk
Vybrané konjunkce Měsíce a hvězd či Měsíce a planet:
Okamžik konjunkce Měsíce a hvězdy Antares nastává v březnu 2024 dne 3. března 2024 v 11 hodin SEČ, v tomto okamžiku jsou Měsíc a Antares při pozorování z České republiky na denní obloze, a tak jejich úhlové přiblížení lze nejlépe (za předpokladu jasné oblohy) pozorovat (z míst s dobrým výhledem k jihu) 3. března 2024 mezi 3. hodinou SEČ (objekty jsou přibližně 7 úhlových stupňů nad jihojihovýchodem) a rozedněním (přibližně v 5:30 SEČ, objekty jsou přibližně 13 úhlových stupňů nad jižním obzorem). Níže uvedený obrázek vytvořený v simulačním programu Stellarium zachycuje uvedené úhlové přiblížení zmíněných nebeských objektů, datum, čas a další údaje jsou při dolním okraji obrázku.
Okamžik konjunkce Měsíce a planety Jupiter nastává v březnu 2024 dne 14. března 2024 v 1 hodinu SEČ, v tomto okamžiku jsou Měsíc a Jupiter při pozorování z České republiky pod obzorem, a tak jejich úhlové přiblížení lze nejlépe (za předpokladu jasné oblohy) pozorovat (z míst s dobrým výhledem k západu) 13. března 2024 mezi 19. hodinou SEČ (nad západem, přibližně 33 úhlových stupňů nad ideálním obzorem) a 21. hodinou SEČ (nad západem, přibližně 14 úhlových stupňů nad ideálním obzorem). Níže uvedený obrázek vytvořený v simulačním programu Stellarium zachycuje uvedené úhlové přiblížení zmíněných nebeských objektů, datum, čas a další údaje jsou při dolním okraji obrázku.
Možnosti pozorování Měsíce v březnu 2024 ve večerních hodinách:
Během března 2024 lze Měsíc během večerních pozorování noční oblohy pro veřejnost na úpické hvězdárně (ta jsou v březnu mezi 20:00 a 22:00 SEČ/SELČ) pozorovat nad obzorem (prostým okem či dalekohledy) zhruba od 13. března 2024 do zhruba 26. března 2024.
Pozorovatelnost Lunar-X v březnu 2024:
V březnu 2024 nastává potřebné nasvícení měsíčního povrchu pro vytvoření Lunar-X (měsíčního X) dne 17. března 2024 kolem 14:10 UT tj. 17. března 2024 kolem 15:10 SEČ. V tuto chvíli bude Měsíc při pohledu z České republiky na denní obloze (přibližně 47 úhlových stupňů nad obzorem), v březnu 2024 tedy bude Lunar-X z České republiky amatérsky špatně pozorovatelné.
-poznámky: převzato z https://www.cloudynights.com/topic/888827-2024-lunar-x-timings-start-dates-times/; geocentrický pohled na Měsíc pro daný den a hodinu si můžete nasimulovat například v NASA Scientific Visualisation Studio; Lunar-X je obrazec podobný písmenu „X“ vytvořený ze Sluncem nasvícených horních partií některých měsíčních kráterů při určitém úhlu dopadu slunečních paprsků na terminátoru v období kolem první čtvrti, o dalších podobných úkazech pozorovatelných na Měsíci se dočtete (angličtině) např. zde: https://www.skyatnightmagazine.com/advice/skills/clair-obscur-effects-on-moon
Pozorovatelnost Mezinárodní kosmické stanice v březnu 2024 prostým okem:
Od 1. 3. 2024 do zhruba 8. 3. 2024 je z České republiky pozorovatelná v ranních hodinách
Zhruba od 9. 3. 2024 do zhruba 13. 3. 2024 je z České republiky nepozorovatelná.
Zhruba od 14. 3. 2024 do 30. 3. 2024 je z České republiky pozorovatelná ve večerních hodinách.
-poznámky: přesné časy přeletů vygenerujete (po vložení vaší polohy) na heavens-above.com; pozorovatelné jen za jasného počasí; hledejte jasně svítící tečku putující mezi hvězdami
Výběr zajímavých výročí měsíce března:
1. března 2014 byla z Mezinárodní kosmické stanice vypuštěna sada družic, mezi kterými byly první dvě litevské družice Litsat-1 a LituanicaSat-1; na Mezinárodní kosmickou stanici byly dopraveny s využitím nosné rakety Antares 120 nákladní kosmickou lodí Cygnus v rámci zásobovací mise nazvané Orbital 1 (též Orb-1), která ze Země odstartovala 9. ledna 2014 (10 let) [1a], [1a], [1a], [1b], [1b], [1b], [1b], [1b], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [3], [4], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
1. března 2009 tvrdě dopadla první čínská sonda na povrch Měsíce; jednalo se o sondu Čchang-e1 (anglicky označovaná jako Chang’e 1); tato sonda ze Země odstartovala 24. října 2007 10:05:04.602 UTC (15 let) [1a], [1a], [1b], [3b], [3b], [3], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
2. března 2019 7:49:03 UTC odstartovala poprvé kosmická loď společnosti Space-X určená pro lidskou posádku s cílem připojit se k Mezinárodní kosmické stanici; jednalo se o testovací a demonstrační let, při kterém letěla kosmická loď Crew Dragon americké kosmické společnosti Space-X v automatickém režimu a bez posádky; mise bývá označována jako Crew Dragon Demo 1 (nebo též například SpX DM-1); kosmická loď se jeden den po startu ze Země připojila k Mezinárodní kosmické stanici a po několikadenním spojení se opět odpojila a úspěšně pak přistála 8. března 2019 13:45:08 UTC na Zemi (5 let) [1a], [1b], [3b], [3b], [3b], [4], [5], [5], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
2. března 2004 07:17:51 UTC odstartovala ze Země sonda Rosetta určená pro průzkum jádra komety 67P/Čurjumov-Gerasimenko (její misi zajišťovala společně ESA a NASA); s kometou se sonda plánovaně setkala 6. srpna 2014; doprovázela ji na její cestě ke Slunci a po průchodu komety periheliem i na cestě od Slunce a prováděla dálkový průzkum jádra komety; dne 12. listopadu 2014 vypustila sonda Rosetta směrem ke kometě přistávací pouzdro Philae, které přistálo na kometárním jádře, ale v nepředpokládaném místě a nepředpokládaně nakloněné, a tak baterie modulu neobdržely prostřednictvím solárních článků potřebnou energii a o dva dny později se po provádění analýz a odesílání dat vybily; jeden z úkolů mise, kontaktní průzkum jádra komety, tak nebyl zcela splněn; sonda Rosetta zanikla plánovaným řízeným dopadem na jádro zkoumané komety 30. září 2016 (20 let) [1a], [1b], [2], [2], [2], [2], [2], [2], [2b], [2b], [2], [3b], [3b], [3], [4], [4], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
3. března 2014 zemřel americký astronaut William Reid Pogue; zúčastnil se posledního letu na stanici Skylab, tedy mise zvané Skylab SL-4 (též zvané SL-4, CSM 118 či Apollo SLM-3), která ze Země odstartovala 16. listopadu 1973 14:01:23 UTC (10 let) [1a], [1b], [1b], [2a], [4], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
3. března 1959 05:10:56 GMT odstartovala ze Země americká měsíční průletová sonda Pioneer 4; vzhledem k tomu, že korekce dráhy neproběhla správně, proletěla tato sonda kolem Měsíce v podstatně větší vzdálenosti, než se původně plánovalo, proletěla 4. března 1959 22:25 GMT ve vzdálenosti 59 550 km od Měsíce a následně zůstala na heliocentrické oběžné dráze (65 let) [1a], [1b], [3b], [3b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
3. března 1969 16:00:00 UTC odstartovala mise Apollo 9, jedna z misí, které předcházely přistání amerických astronautů na Měsíci; při této misi potřetí v rámci programu Apollo letěli astronauti a poprvé zkušebně letěl lunární modul (55 let) [1a], [1b], [3b], [3b], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
4. března 1994 13:53:01 UTC úspěšně odstartoval z Cape Canaveral americký raketoplán Columbia k letu STS-62 (s pětičlennou posádkou); k hlavním cílům letu patřilo provádění mikrogravitačních a jiných experimentů a komunikačních testů v pásmu Ku rádiových vln; zpět na Zemi úspěšně přistál 18. března 1994 13:10:42 UTC (30 let) [1a], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
4. března 1979 objevil americký astronom Stephen Synnott na snímcích sondy Voyager 1 Jupiterův měsíc Metis (45 let) [1a], [1b], [1b], [6]
4. března 1904 se narodil se George Gamow, americký fyzik původem z ruské Oděsy (dnes na Ukrajině); mnohé jeho popularizační knihy o fyzice a astronomii vyšly i v českém překladu (120 let) [1a], [1b], [2a], [3b], [5], [6], [6], [6], [6]
5. března 1999 byl vypuštěn (pomocí rakety Pegasus XL uvolněné za letu z podvěsu letadla Lockheed L-1011) infračervený kosmický dalekohled s názvem Wide Field Infrared Explorer (též označovaný jako Explorer 75, WIRE nebo SMEX-5); provozovatelem tohoto kosmického dalekohledu byla NASA; jeho hlavní pracovní činností mělo být pozorování v infračerveném světle, to se však vzhledem k technickým problémům nepodařilo řádně zprovoznit; tento kosmický dalekohled nakonec alespoň pracoval v projektu hvězdné seismologie; tento kosmický dalekohled zanikl vstupem do zemské atmosféry 10. května 2011 (25 let) [1a], [1b], [2], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
5. března 1979 zaznamenalo devět družic specializovaných na detekci gama záření velmi intenzivní signál; gama záblesk záření trval pouze 0,2 sekundy a nesl tolik energie, jakou by naše Slunce generovalo 1 000 let, následovala dvěstěsekundová emise, která vykazovala jasnou osmisekundovou periodu pulsu (každý puls obsahoval celoroční produkci energie Slunce), po analýze dat vedly stopy jasným směrem – do Velkého Magellanova mračna k pozůstatku po výbuchu supernovy známému jako N49 (45 let) [1a], [1b], [1b], [6]
5. března 1979 proletěla americká sonda Voyager 1 kolem planety Jupiter; pak pokračovala k planetě Saturn; ze Země tato sonda odstartovala 5. září 1977 12:56:00 UTC (45 let) [1a], [1b], [3b], [3], [4], [4], [4], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
5. března 1979 objevil americký astronom Stephen Synnott na snímcích Voyageru 1 měsíček Jupiteru Thebe (45 let) [1a], [1b], [1b], [6]
7. března 2009 03:49:57 UTC odstartoval do vesmíru s pomocí nosné rakety Delta II americký kosmický dalekohled Kepler (označovaný též Discovery 10) určený k hledání exoplanet velikostně odpovídajících Zemi; na heliocentrické dráze pracoval do konce října 2018 (15 let) [1a], [1b], [2a], [2], [2], [3b], [4], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
8. března 2019 13:45:08 UTC přistála kosmická loď Crew Dragon po misi Crew Dragon Demo 1 zpět na Zemi; letěla bez lidské posádky a v automatickém režimu; mise ze Země odstartovala 2. března 2019 7:49:03 UTC (5 let) [1a], [1b], [1a], [3b], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
8. března 1979 byl americké kosmické agentuře NASA předán první exemplář raketoplánu určený k letům do vesmíru, šlo o raketoplán pojmenovaný Columbia (před ním byl 17. září 1976 předán NASA exemplář raketoplánu, který byl pojmenovaný Enterprise, ten však nebyl určen k letu do vesmíru a absolvoval pouze zkušení lety v zemské atmosféře); první let Columbie do vesmíru pak proběhl ve dnech 12. až 14. dubna 1981 s dvoučlennou posádkou a tato mise je označována STS-1 (45 let) [1a], [1a], [1a], [1b], [1b], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
8. března 1804 se narodil Alvan Clark; spolu se svými syny Georgem Bassettem Clarkem a Alvanem Grahamem Clarkem (což byl mimo jiné objevitel Siria B, hvězdného průvodce hvězdy Sirius) založil v roce 1846 firmu Alvan Clark & Sons, která vyrobila dalekohledy do mnoha světově proslulých observatoří (220 let) [1b], [1b], [1b], [1b], [1a], [1a], [1b], [3], [3], [3], [3], [6], [6], [6], [6], [6]
9. března 1974 provedla sovětská meziplanetární sonda Mars 7 průlet kolem planety Mars; sonda nesla přistávací modul, který se od ní oddělil, ale nezapálily se na něm motory, a tak sonda samotná i přistávací modul kolem Marsu pouze proletěly (ve výšce 1 300 km nad Marsem); ze Země sonda odstartovala 9. srpna 1973 17:00:17 UTC (50 let) [1a], [1b], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
9. března 1934 se narodil první kosmonaut světa Jurij Gagarin; k celosvětově prvnímu kosmickému letu historie (který byl rovnou orbitální) odstartoval 12. dubna 1961 v kosmické lodi Vostok 1 ze sovětského kosmodromu Bajkonur (90 let) [1a], [1b], [2a], [2a], [3b], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
9. března 1564 se narodil německý pastor, teolog, kartograf a amatérský astronom David Fabricius; objevil například první proměnnou hvězdu, objevil ji na základě řady pozorování započatých 3. srpna roku 1596, hvězda dostala jméno Mira a nachází se v souhvězdí Velryby; jeho syn Johaness Fabricius byl také astronom (460 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [1b], [3], [3], [3], [3], [3], [6], [6]
11. března 2014 03:24 UTC úspěšně přistál po pobytu u Mezinárodní kosmické stanice Sojuz TMA-10M s třemi pasažéry (Oleg Kotov, Sergej Rjazanskij, Michael Hopkins); se stejnou posádkou tento Sojuz odstartoval 25. září 2013 20:58:50 UTC (10 let) [1a], [1b], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
11. března 1684 (někdy je uváděno 21. března 1684) objevil italsko-francouzský astronom Gian Domenico Cassini, známý také jako Giovanni Cassini či Jean Dominique Cassini, měsíc planety Saturn dnes nazývaný Tethys (350 let) [1a], [1a], [1b], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
12. března 1974 09:11:05 UTC dopadl na povrch Marsu přistávací modul sovětské sondy Mars 6; s modulem bylo během přistávání ztraceno spojení, mělo jím být provedeno měření v atmosféře Marsu; ze Země tato sonda odstartovala 5. srpna 1973 17:45:48 UTC (50 let) [1a], [1b], [2a], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
13. března 1989 14:57:00 UTC odstartoval ze Země s pětičlennou posádkou k letu STS-29 raketoplán Discovery; hlavním cílem letu bylo vynesení satelitu TDRS-4, což byl geostacionární komunikační satelit zajišťující komunikaci pozemního střediska s objekty na oběžné dráze Země (například s Mezinárodní kosmickou stanicí nebo s letícími raketoplány); z této mise se tento raketoplán na Zem úspěšně vrátil 18. března 1989 14:35:50 UTC (35 let) [1a], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
13. března 1969 17:00:54 UTC přistáli zpět na Zemi v rámci mise Apollo 9 tři američtí astronauté; šlo o jednu z misí, které předcházely přistání amerických astronautů na Měsíci; při této misi potřetí v rámci programu Apollo letěli astronauti a poprvé zkušebně letěl lunární modul; ze Země tato mise odstartovala 3. března 1969 16:00:00 UTC (55 let) [1a], [1b], [3b], [3b], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
14. března 2019 19:14 UTC úspěšně odstartovala v Sojuzu MS-12 trojice astronautů Alexej Ovčinin, Nick Hague a Christina Koch(ová) uváděná také jako Christina Hammock-Koch(ová); 15. března 2019 01:01 UTC se úspěšně připojili k Mezinárodní kosmické stanici (5 let) [1a], [1a], [1a], [1a], [1b], [3b], [3b], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
14. března 1934 se narodil Eugene Andrew Cernan, americký pilot a astronaut, účastník tří kosmických misí, jeden z dvanácti amerických astronautů, kteří se prošli po povrchu Měsíce, navíc se po povrchu Měsice při misi Apollo 17 i projel lunárním vozítkem (90 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [2a], [3b], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
14. března 1879 se narodil Albert Einstein (145 let) [1a], [1b], [3b], [6], [6], [6], [6], [6]
15. března 2009 23:43 UTC odstartoval k misi STS-119 raketoplán Discovery, šlo 36. let tohoto raketoplánu a jeho 10. misi k Mezinárodní kosmické stanici, kam dopravil poslední (čtvrtý) solární panel; na palubě při letu k Mezinárodní kosmické stanici bylo 6 amerických astronautů a jeden japonský astronaut; na Zem se z tohoto letu Discovery vrátil 28. března 2009 19:13 UTC (15 let) [1a], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
15. března 2004 zemřel William Hayward Pickering, známý také jako Bill Pickering, americký fyzik; podílel se na vývoji družic, například americké družice Explorer I, která odstartovala několik měsíců po sovětském Sputniku, a meziplanetárních sond, například amerického Marineru 2, který 14. prosince 1962 úspěšně proletěl kolem planety Venuše ve vzdálenosti 34 752 km (20 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [1b], [2a], [6], [6], [6]
17. března 2009 14:21 UTC byla na oběžnou dráhu Země ruskou raketou Rokot z ruského kosmodromu Pleseck vypuštěna planetární sonda GOCE; sonda měla za úkol velmi přesně zmapovat gravitační pole Země; její mise byla ukončena 21. října 2013; 11. listopadu 2013 zanikla v zemské atmosféře; provozovala ji Evropská kosmická agentura (15 let) [1a], [1b], [2], [2], [2], [2], [2], [2], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
17. března 1899 objevil (na snímcích, které pořídil 16. srpna 1898 DeLisle Stewart v peruánské Arequipě) americký astronom William Henry Pickering Saturnův měsíček Phoebe; jeho o 12 let starší bratr Edward Charles Pickering byl také astronomem, byl ředitelem harwardské observatoře a vedoucím týmu harwardských počtářek (125 let) [1a], [1b], [1b], [1b], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
17. března 1864 zemřel Friedrich Wilhelm Bessel, německý astronom, matematik a fyzik, zabýval se například pohyby hvězd (160 let) [1a], [1b], [2a], [6], [6], [6], [6]
18. března 1994 13:10:42 UTC po letu STS-62 úspěšně zpět na Zemi na Kennedyho vesmírném středisku přistál raketoplán Columbia; k hlavním cílům letu patřilo provádění mikrogravitačních a jiných experimentů a komunikačních testů v pásmu Ku rádiových vln; ze Země odstartoval 4. března 1994 13:53:01 UTC z Cape Canaveral (s pětičlennou posádkou) (30 let) [1a], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
18. března 1989 14:35:50 UTC úspěšně přistál po letu STS-29 zpět na Zemi raketoplán Discovery; hlavním cílem letu bylo vynesení satelitu TDRS-4, což byl geostacionární komunikační satelit zajišťující komunikaci pozemního střediska s objekty na oběžné dráze Země (například s Mezinárodní kosmickou stanicí nebo s letícími raketoplány); k této misi tento raketoplán odstartoval 13. března 1989 14:57:00 UTC s pětičlennou posádkou (35 let) [1a], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
20. března 1964 vznikla mezinárodní organizace ESRO, sdružení evropských států pro spolupráci při výzkumu vesmíru; tato organizace vznikla tak, že vstoupila v platnost dohoda deseti evropských států, další dva státy spolupracovaly se statutem pozorovatele; ESRO bylo předchůdcem Evropské kosmické agentury, která funguje od roku 1975 dodnes (60 let) [1b], [1b]
21. března 1964 08:15:35 UTC z Bajkonuru neúspěšně startovala měsíční sonda Luna E-6 No.6 (jiným označením též Luna-5 výrobní číslo T15000-20 nebo Luna 5a); selhal horní stupeň rakety (60 let) [1b], [1b], [2a], [6], [6], [6], [6]
22. března 2019 01:50:35 UTC odstartovala pomocí rakety Vega družice PRISMA (Precursore Iperspettrale della Missione Applicativa); družice italské agentury je určena k testu technologií snímání povrchu Země v mnoha oborech spektra (5 let) [1b], [3b], [3b], [3b], [4], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
22. března 1799 se narodil německý astronom Friedrich Argelander (225 let) [1a], [1b], [1], [3], [3b], [6]
23. března 1749 se narodil francouzský vědec, zejména matematik, Pierre-Simon Laplace (275 let) [1a], [1b], [1], [3b], [6], [6]
25. března 2014 21:17:23 UTC nebo 21:17:25 UT odstartovala z Bajkonuru pilotovaná kosmická loď Sojuz TMA-12M; na Mezinárodní kosmickou stanici v ní zamířili Alexandr Skvorcov, Oleg Artěmjev a Steven Swanson; po přibližně 2 dnech letu kosmická loď úspěšně zadokovala u Mezinárodní kosmické stanice; přiletivší trojice vystřídala trojici Kotov, Rjazanskij, Hopkins; po pobytu u Mezinárodní kosmické stanice se kosmická loď Sojuz TMA-12M na Zem vrátila (s posádkou, která v ní i odstartovala) dne 11. září 2014 v 2:23 UTC (10 let) [1a], [1b], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2], [3b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
26. března 2009 11:49:18 UTC odstartovala ze Země mise Sojuz TMA-14; mířila k Mezinárodní kosmické stanici a na její palubě byl kromě dvojice profesionálních kosmonautů vesmírný turista Charles Simonyi, historicky pátý vesmírný turista (15 let) [1a], [1b], [1a], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
27. března 2019 Indie sestřelila vlastní družici Microsat-R, což přispělo ke zvýšení množství kosmického smetí; operace dostala v Indii název Mission Shakti; družice MicroSat-R byla do vesmíru vynesena indickou raketou PSLV-DL 25. ledna 2019 18:07 UTC (5 let) [1a], [1b], [1b], [1b], [4], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
27. března 1989 přestala rádiově komunikovat sovětská sonda Fobos 2 označovaná někdy také jako Phobos 2; měla zkoumat planetu Mars a její dva malé měsíce Phobos a Deimos; na oběžnou dráhu kolem Marsu byla úspěšně navedena 29. ledna 1989, ale hlavní úkol, přistání na měsíci Phobos, neuskutečnila, splnila tedy jen některé své úkoly; ze Země tato sonda odstartovala 12. července 1988 17:01:43 UTC, 5 dní před ní odstartovala její sesterská sonda Fobos 1 neboli Phobos 1, ta neuspěla kvůli chybnému rádiově odeslanému povelu ze Země (35 let) [1a], [1b], [1a], [1b], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
27. března 1969 22:22:00 UTC odstartovala ze Země jedna z amerických kosmických sond, které byly schopné uskutečnit průlet kolem planety Mars; sondou byl Mariner 7 a kolem Marsu proletěl 2. srpna 1969 ve vzdálenosti 3 430 kilometrů; Mariner 7 odstartoval jen měsíc po své sesterské sondě Marineru 6; Mariner 6 také úspěšně proletěl kolem Marsu (55 let) [1a], [1a], [1b], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
28. března 2009 19:13 UTC v rámci mise STS-119 zpět na Zemi přistál raketoplán Discovery, šlo 36. let tohoto raketoplánu a jeho 10. misi k Mezinárodní kosmické stanici, kam dopravil poslední (čtvrtý) solární panel; na palubě bylo při přistání 7 amerických astronautů (jeden člen posádky Mezinárodní kosmické stanice byl při tomto letu vystřídán, posádka se tedy vracela v mírně odlišném složení); k této misi raketoplán odstartoval 15. března 2009 23:43 UTC (15 let) [1a], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
28. března 1999 01:29:59 UT byl uskutečněn první vzlet rakety z plovoucí raketové plošiny Sea Launch, což je původně mezinárodní mořský kosmodrom, který společně zřídily Boeing, RKK Energija, Kvaerner (později Aker Solutions), Státní konstrukční kanceláře Južnoje a společnost Južmaš; během fungování byl plovoucí kosmodrom umístěn v Tichém oceánu poblíž rovníku; při tomto startu byla úspěšně vynesena jako testovací náklad americká družice Demosat; družici pro společnost Sea Launch Co., George Town, postavila firma Boeing Commercial Space Co., Seattle; nosnou raketou byla Zenit-3SL (25 let) [1a], [1b], [1b], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
29. března 1974 prolétla na své cestě vesmírem americká sonda Mariner 10 kolem planety Merkur přičemž proletěla ve vzdálenosti 705 kilometrů; jednalo se o první průzkum Merkuru prostřednictvím průletové sondy; cestou k Merkuru sonda proletěla také kolem Venuše a kolem Kohoutkovy komety a provedla vzdálený průzkum těchto objektů; kolem planety Merkur pak proletěla ještě dvakrát; ze Země odstartovala 3. listopadu 1973 05:45:00 UTC (50 let) [1a], [1a], [1a], [1b], [1b], [3b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
30. března 1684 (někdy je uváděno 21. března 1684) objevil italsko-francouzský astronom Gian Domenico Cassini, známý také jako Giovanni Cassini či Jean Dominique Cassini, měsíc planety Saturn dnes nazývaný Dione (350 let) [1a], [1a], [1b], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
Obloha v únoru 2024
Únorová obloha nám v tomto roce nepřináší mnoho zajímavého ke sledování. Během první půlky měsíce můžeme využít tmavé oblohy bez Měsíce k pozorování slabých objektů oblohy – galaxií, hvězdokup či mlhovin.
Stále ještě noční obloze dominuje souhvězdí Orion s krásnou mlhovinou M42.
Foto: Zdenek Bardon (www.bardon.cz)
Ten, kdo za zimních mrazivých nocí pohlédl na souhvězdí Oriona, patrně nepřehlédl mlhavou skvrnku pod jeho pásem v místech, kde má tento bájný lovec zavěšen svůj pomyslný meč. Tento obláček, známý jistě již dávno ve starověku, září tu nyní před námi v podobě překrásné. Téměř ji ovšem zavrhl slavný autor ještě slavnějšího katalogu, francouzský astronom Charles Messier. Pro něho a zejména pro katalog zahrnující objekty zaměnitelné s kometami byla až moc jasná a známá. Tvrdí se dokonce, že ji do něho nakonec pod označením 42 zahrnul pouze proto, aby překonal 42 objektů katalogu mlhovin jižní oblohy, vydaného v roce 1755 astronomem Nicholasem Louisem de la Caille. Tak se prý do prvního vydání Messierova katalogu dostala i otevřená hvězdokupa M 45 Plejády v Býku, stejně jako M 44 Jesličky v Raku. Samostatné označení M 43 dostala dokonce i slabá severovýchodní část „Velké mlhoviny“ v Orionu, opticky oddělená v popředí se rozprostírajícím temným prachovým mračnem.
Pryč je již doba, kdy málo citlivé emulze, byť osvětlované velkými objektivy největších světových observatoří, po agresivním působení rafinovaně připravovaných vyvolávacích roztoků pouze neochotně vydávaly shluky stříbrných solí vykreslujících skutečně pouze mlhavý obraz této mlhoviny. Dnes již kosmické i obří pozemské dalekohledy pronikají hluboko do nitra tohoto tisíc a pět set světelných let vzdáleného komplexu plynu, prachu a rodících se hvězd. Kosmický dalekohled Herschel v ní objevil organické molekuly, které mohou být příslibem možného budoucího života na rodících se planetárních soustavách objevených tamtéž kosmickým teleskopem Hubbleovým.
Avšak ani menší dalekohled není bez šancí. Chaotická struktura vodíkových a prachových mlhovin, ochucená metanolem, formaldehydem, dimethyletherem a dalšími sloučeninami, obklopující mladé hvězdy i jejich ještě mladší planety, vytvořila v jeho dalekohledu úžasný abstraktní obraz vesmírné hlubiny, možná podobné té, v níž vznikl i počátek našeho bytí zde na Zemi.
Měsíc:
poslední čtvrt 3.2.
nov 9.2.
první čtvrt 16.2.
úplněk 24.2.
Jupiter:
Planeta Jupiter je pozorovatelná večer během celého února. V dalekohledu Hvězdárny v Úpici můžete sledovat jednak oblačné pásy na jeho kotoučku, stejně jako jeho nejjasnější měsíce.
Pozorovatelnost Lunar-X v únoru 2024:
V únoru 2024 nastává potřebné nasvícení měsíčního povrchu pro vytvoření Lunar-X (měsíčního X) dne 16. února 2024 kolem 23:49 UT tj. 17. února 2024 kolem 00:49 SEČ. V tuto chvíli bude Měsíc při pohledu z České republiky na noční obloze, ale bude jen velice nízko nad západním obzorem, v únoru 2024 tedy bude Lunar-X z České republiky amatérsky velice špatně pozorovatelné až nepozorovatelné.
-poznámky: převzato z cloudynights.com; geocentrický pohled na Měsíc pro daný den a hodinu si můžete nasimulovat například v NASA Scientific Visualisation Studio; Lunar-X je obrazec podobný písmenu „X“ vytvořený ze Sluncem nasvícených horních partií některých měsíčních kráterů při určitém úhlu dopadu slunečních paprsků na terminátoru v období kolem první čtvrti
Pozorovatelnost Mezinárodní kosmické stanice v únoru 2024 prostým okem (aktualizováno 5. 2. 2024):
Od 1. 2. 2024 do zhruba 2. 2. 2024 je z České republiky pozorovatelná ve večerních hodinách
Zhruba od 3. 2. 2024 do zhruba 14. 2. 2024 je z České republiky nepozorovatelná.
Zhruba od 15. 2. 2024 do 29. 2. 2024 je z České republiky pozorovatelná v ranních hodinách.
-poznámky: přesné časy přeletů vygenerujete (po vložení vaší polohy) na heavens-above.com; pozorovatelné jen za jasného počasí; hledejte jasně svítící tečku putující mezi hvězdami
Výběr zajímavých výročí měsíce února
3. února 1994 22:20 UTC byla z japonské základny Tanegashima byla vypuštěna nosná raketa H-2 s vědeckými družicemi OREX (později přejmenovaná na Ryusei, šlo o technologický demostrátor, který fungoval 1 den) a VEP (též zvaná VEP 1, později přejmenovaná na Myojo); šlo o první let této japonské rakety (30 let) [1b], [1b], [2a], [3b], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
3. února 1994 12:10:00 UTC úspěšně odstartoval v rámci mise STS-60 raketoplán Discovery se sedmičlennou posádkou a sadou malých družic; hlavním cílem mise bylo vynesení objektu označovaného Wake Shield Facility (zkráceně WSF), což byl ocelový disk o průměru 3,7 metru následně fungující jako volně letící vědecká platforma; zároveň byly během letu prováděny experimenty v laboratoři Spacehab-2, která byla po celou dobu letu v nákladovém prostoru raketoplánu (30 let) [1a], [1b], [1b], [2a], [2a], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
3. února 1984 13:00:00 UTC úspěšně odstartoval v rámci mise STS-41B (též označované STS-41-B) raketoplán Challenger s pětičlennou posádkou a družicemi Westar 6 a Palapa B2; během této mise se Bruce McCandless v rámci testování manévrovacích jednotek MMU (Manned Maneuvering Unit, v překladu něco jako osobní manévrovací jednotka) stal 7. února 1984 prvním člověkem, který se na oběžné dráze Země pohyboval v kosmickém prostoru úplně nezávisle na vesmírné lodi (40 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [2a], [3b], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
5. února 1974 provedla americká meziplanetární sonda Mariner 10 průlet kolem Venuše (minimální vzdálenost činila 5768 km) a uskutečnila přitom fotografování této planety (přesněji její oblačné atmosféry) v ultrafialovém spektru; její průlet kolem Venuše byl prvním gravitačním manévrem (v tomto případě gravitačním urychlením čili gravitačním prakem) historie; ze Země odstartovala 3. listopadu 1973 05:45:00 UTC; cíly jejího letu byly průlet kolem planety Venuše a pak tři průlety kolem planety Merkur (50 let) [1a], [1b], [2a], [2], [3], [3], [3], [4], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
7. února 1999 21:04:15.238 UTC odstartovala mise Stardust, jejímž úkolem bylo dopravit zpět na Zemi vzorky kometárního prachu komety 81P/Wild 2; sonda v tom byla úspěšná; kromě toho během své cesty vyfotografovala asteroid Annefrank a v rámci své prodloužené mise NExT proletěla v únoru 2011 kolem jádra komety Tempel 1 (označováné též 9P/Tempel nebo 9P/Tempel 1) a úspěšně na její povrch 4. července 2005 vypustila projektil (25 let) [1a], [1a], [1b], [3b], [4], [4], [4], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
7. února 1984 byla poprvé k výstupu do volného kosmického prostoru použita manévrovací jednotka MMU (Manned Maneuvering Unit, v překladu něco jako osobní manévrovací jednotka); užil ji americký astronaut Bruce McCandless při letu raketoplánu Challenger; při této příležitosti vznikl jeden z nejznámějších snímků kosmonauta ve volném kosmickém prostoru (40 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [2a], [3b], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
7. února 1824 se narodil anglický astronom William Huggins (200 let) [1b], [3b], [6]
8. února 1984 12:07:26 UTC odstartovala s třemi sovětskými kosmonauty na palubě z kosmodromu Bajkonur kosmická loď Sojuz T-10; jako nosič byla použita raketa Sojuz-U; cílem letu byla orbitální stanice Saljut 7; na Zem se pak tato kosmická loď s jinými pasažéry vrátila 11. dubna 1984 10:48:48 UTC (40 let) [1a], [1b], [2a], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
8. února 1974 zemřel švýcarský astronom Fritz Zwicky; studoval výbuchy supernov a spolu s německým astronomem Walterem Baade doporučoval používat supernovy jako standardní svíčky, tj. jako zdroje o známé absolutní svítivosti, tedy jako objekty, jejich vzdálenost se dá určit ze svítivosti pozorované a změřené na Zemi; také si při pozorování galaxií v kupě Coma (ve Vlasech Bereniky) všiml, že je zde méně svítivé hmoty, než by se dalo z pohybů galaxií očekávat, a z toho usoudil na existenci zvláštního typu hmoty, které se dnes říká temná hmota; o podstatě temné hmoty se dodnes vedou vědecké diskuse (50 let) [1a], [1a], [1a], [1b], [1b], [1b], [3b], [5], [5], [6], [6]
8. února 1974 15:16:53 UTC se v rámci mise Skylab 4 (což byla třetí pilotované mise k americké dnes již neexistující orbitální stanici Skylab, mise je též označovaná jako Skylab CSM 3, Apollo SLM-3 nebo CSM 118) zpět na Zem úspěšně vrátili Gerald Carr, William Pogue a Edward Gibson; ze Země mise odstartovala 16. listopadu 1973 14:01:23 UTC (50 let) [1a], [1b], [2a], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
10. února 2009 v 16:55 GMT či 16:56 UTC se srazila americká telekomunikační družice Iridium 33 s ruskou v té době nefunkční vojenskou komunikační družicí Kosmos 2251 (též označovanou Sterla-2M 51); v důsledku srážky se obě družice roztříštily na velké množství úlomků, v roce 2013 bylo katalogizováno více než 2200 úlomků pocházejících z této srážky, v roce 2014 jich bylo na oběžné dráze ještě nejméně 1500; má se za to, že událost se bude projevovat v situaci na oběžné dráze 25 až 35 let od okamžiku srážky; družice se pohybovaly ve výšce přibližně 800 km nad zemským povrchem; družice Kosmos 2251 ze Země odstartovala 16. června 1993 04:17 UTC; družice Iridium 33 ze Země odstartovala 14. září 1997 01:36 UTC (15 let) [1a], [1b], [1b], [2a], [2], [3], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
10. února 1974 proletěla sovětská sonda Mars 4 kolem Marsu; měla se stát oběžnicí této planety, ale nezapálil se její brzdící motor a po průletu tedy zůstala jen na oběžné dráze kolem Slunce; stihla jen poslat 12 snímků Marsu; ze Země odstartovala 21. července 1973 (50 let) [1a], [1b], [3b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
11. února 1994 02:18:41 EST tj. 19:19:22 UTC po letu trvajícím 8,30 dne přistál v rámci mise STS-60 raketoplán Discovery s šesti kosmonauty; hlavním cílem mise bylo vynesení objektu označovaného Wake_Shield_Facility (zkráceně WSF), což byl ocelový disk o průměru 3,7 metru následně fungující jako volně letící vědecká platforma; k tomuto letu Discovery ze Země odstartoval 3. února 1994 12:10:00 UTC (40 let) [1a], [1b], [1b], [2a], [2a], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
11. února 1984 12:15:55 UTC po téměř osmidenním letu přistál v rámci mise mise STS-41B (též označovaná jako STS-41-B) raketoplán Challeger s pětičlennou posádkou; k tomuto svému letu odstartoval 3. února 1984 13:00:00 UTC (40 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [2a], [3b], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
12. února 1974 se dostala sovětská sonda Mars 5 na oběžnou dráhu kolem planety Mars; postupně však ztrácela dusík z hermetizovaného prostoru, možná po zásahu mikrometeoroidem, proto přestala pracovat již 28. února, mezitím stihla pořídit 108 snímků; ze Země sonda odstartovala 25. července 1973 18:55:48 UTC (50 let) [1a], [1b], [3b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
13. února 2019 proběhla poslední neúspěšná zkouška o navázání spojení s marsovským roverem (poloautomatickým robotickým vozítkem) jménem Opportunity a tím byla mise tohoto roveru zcela ukončena; poslední vysílání tohoto robotického vozítka bylo zachyceno 10. června 2018 (5 let) [1a], [1b], [3], [3b], [3b], [3], [4], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
15. února 1564 se v italské Pise narodil „otec moderní astronomie“ Galileo Galilei (460 let) [1a], [1b], [2a], [3b], [6], [6], [6], [6], [6]
17. února 1959 15:55:02 GMT odstartovala americká sonda/družice Vanguard 2 (též označovaná jako Cloud Cover Satellite 2); vynesena byla pomocí rakety Vanguard, pro kterou to byl jeden z mála úspěšných startů; sonda/družice byla určena k měření rozložení zemské oblačnosti, vlivu zemské atmosféry na dráhu této družice a testování fotočlánků (65 let) [1a], [1b], [3b], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
19. února 2014 kolem 13:20 hod EST (18:20 UT) zanikla v hustých vrstvách atmosféry nad Tichým oceánem východně od Nového Zélandu po svém prvním regulérním zásobovacím letu k Mezinárodní kosmické stanici v rámci mise nazvané Orbital 1 (zkráceně Orb1) americká nákladní kosmická loď Cygnus (10 let) [1a], [1b], [1b], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [3], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
19. února 1964 05:47:40 UT startovala ze sovětského kosmodromu Bajkonur nosná raketa Molnija se sondou k Marsu; sonda bývá řazena k sérii sond Zond a označována Zond (1b) (3MV-1A #2); druhý stupeň ale selhal (60 let) [1a], [1b], [1b], [2a], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
20. února 1994 byla americká lunární družice Clementine 1 (někdy nepřesně označovaná jen jako Clementine) navedena na oběžnou dráhu Měsíce (30 let) [1a], [1b], [2a], [2a], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
21. února 2019 kolem půlnoci odebrala japonská kosmická sonda Hajabusa 2 poprvé vzorek materiálu z povrchu planetky Ryugu; odběr byl úspěšný; 11. července 2019 pak tato sonda provedla svůj poslední odběr vzorků této planetky – získání vzorků z hlubších vrstev; dne 6. prosince 2020 pak pouzdro se vzorky úspěšně přistálo na australské zkušební raketové základně Woomera Missile Range; samotná sonda Hayabusa 2 pokračuje v cestě vesmírem na prodlouženou vědeckou misi, která má být zakončena průzkumem planetky 1998 KY26 v Apollonově skupině roce 2031; ze Země sonda odstartovala 3. prosince 2014 04:22:04 UTC (5 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [2], [3b], [3b], [4], [5], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
21. února 1964 se narodila dvojčata Scott Joseph Kelly a Mark Edward Kelly, američtí piloti a kosmonauti (ve stejném roce narozený další americký astronaut James McNeal Kelly s nimi není příbuzný); Scott Joseph Kelly je jedním z mála astronautů, kteří plánovaně strávili na Mezinárodní kosmické stanici dlouhodobý pobyt s délkou trvání kolem jednoho roku místo obvyklého půlroku (60 let) [1a], [1a], [1a], [1b], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
22. února 2019 01:45:00 UTC odstartovala raketa Falcon 9, jejímž primárním nákladem byla indonéská komunikační družice Nusantara Satu a jedním ze dvou sekundárních nákladů byl lunární lander (sonda, která měla přistát na Měsíci) jménem Beresheet izraelského týmu SpaceIL; vynesení nákladů bylo úspěšné, ale Beresheet nakonec místo měkkého přistání na Měsíc dopadl tvrdě a po dopadu nekomunikoval (5 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [3b], [3b], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
23. února 2014 přibližně v 05:12 UT proletěla v relativně malé vzdálenosti od Země pouhých 0,005233 AU (asi 783 tisíc km) od Země planetka s označením 2014 DH6, která byla vzhledem ke své velikosti objevena teprve 21. února 2014, tedy dva dny před nejtěsnějším přiblížením; pro srovnání Měsíc obíhá kolem Země ve vzdálenosti 0,0026 ± 0,0001 au; průměr planetky 2014 DH6 se odhaduje na 30 metrů (10 let) [1b], [2a], [6], [6]
24. února 2009 09:55:31 UTC startovala z Vanderbergu družice Orbiting Carbon Observatory, americká vědecká družice zaměřená na přesné měření množství CO2 v zemské atmosféře; nosná raketa Taurus (později označovaná jako Minotaur-C) při startu selhala; ke stejnému nebo podobnému účelu pak sloužily družice Orbiting Carbon Observatory 2 (její americký pokračovatel, odstartovala 2. července 2014 09:56:23 UTC) a družice GOSAT (Greenhouse Gases Observing Satellite, japonská družice, odstartovala 23. ledna 2009 03:54 UTC) (15 let) [1b], [1b], [1b], [2], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
25. února 2014 byla zaznamenána na Slunci erupce stupně X4,9, tehdy šlo o nejsilnější erupci za poslední dva roky (od března 2012, kdy byla na Slunci zaznamenána erupce stupně X6,3) (10 let) [1b], [2a], [6], [6]
25. února 1969 odstartovala na raketě Atlas americká sonda Mariner 6; úspěšně splněným cílem byl průlet kolem Marsu (55 let) [1a], [1b], [3b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
27. února 2014 18:37 UTC odstartovala z japonské základny Tanegashima Space Center do vesmíru raketou H-IIA družice Global Precipitation Measurement (též zvaná Global Precipitation Measurement Core Observatory); družice je společným projektem NASA a japonské kosmické agentury JAXA; jejím úkolem je z nízké oběžné dráhy kolem Země sledovat dešťové a sněhové srážky; spolu s družicí odstartovalo také několik nanodružic (10 let) [1b], [2a], [2a], [2a], [2a], [2], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
28. února 2014 byly do vesmíru vypuštěny první dvě litevské družice; šlo o družice LitSat-1 a Lituanica SAT-1 (psáno též LituanicaSAT 1); společně s dalšími družicemi byly vypuštěny z Mezinárodní kosmické stanice; na Mezinárodní kosmickou stanici byly dopraveny nákladní kosmickou lodí Cygnus v rámci mise Cygnus Orb-1 pomocí nosné rakety Antares 120, která ze Země odstartovala 9. ledna 2014 (10 let) [1a], [1b], [1b], [1b], [1b], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
28. února 1999 02:14:30 UT se ze sovětské dnes již neexistující orbitální stanice MIR v Sojuzu TM-28 zpět na Zemi úspěšně vrátili Gennadij Padalka a Ivan Bella; s posádkou Gennadij Padalka, Sergej Avdějev a Jurij Baturin Sojuz TM-28 k MIRu odstartoval 13. srpna 1998 09:43:11 UTC; po Sojuzu TM-28 k MIRu zamířily už jen dva další pilotované Sojuzy (Sojuz TM-29 a Sojuz TM-30) a 23. března 2001 byl MIR řízeně naveden k zániku v zemské atmosféře (25 let) [1a], [1b], [1a], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
(c) 2021 Hvězdárna v Úpici
