Díl 2: Něco z kalendáře, počasí, Slunce a Měsíc
Tak jsme tu po týdnu zas. Dnes se už seznámíme s prvním užitečným „přístrojem“, který nám může značně usnadnit mnohé – jinak složité – výpočty při řešení různých úloh. Přístroj se jmenuje Lunární volvella a v námi představované podobě je známa minimálně od druhé půlky 16. století. Vznikla ale pravděpodobně mnohem dříve jako zjednodušená verze jinak sice také na pohled jednoduchých astrolábů, leč jejich možnosti byly tak rozsáhlé (při plném vybavení), že jejich použití značně přesahovalo možnosti běžného neškoleného uživatele. Tak si připravte minule uvedené pomůcky, hlavně pak nůžky, nůž, papír a tiskárnu a jdeme na to:
Uložte si a vytiskněte si obrázek základny volvelly LunarVolvellekitBase,
takto vypadá náhled
a zbylých částí LunarVolvellekitParts
na počítačové tiskárně, čím tužší papír, tím lépe. Hlavně bez úprav, tak, jak to je, tedy vypnout přizpůsobení stránce, a to vždy.
Po vytištění si opatrně vystřihněte všechny díly. Zvláštní opatrnost věnujte kulatému okénku na dílu s červeným ukazatelem se symbolem Měsíce. Dále vyražte středové díry pro nýt nebo šroub, a to co nejpřesněji na průměr spojovacího elementu.
Následně si rozvažte, zda (pokud vůbec máte tu možnost) díly nezalaminujete. Pokud ano, laminujte až po vystřižení a vyražení všech otvorů, po laminaci pak přebytečnou fólii odstřihněte tak, aby všude byl cca 2 mm okraj. V tomto případě také musíte předem vyrazit o to větší díry ve středu dílů, aby po opětovném „polaminačním“ vytvoření spojovacích otvorů měly ten správný průměr i s ochranným okrajem. U okénka to dělat nemusíme, průsvitný okraj, který bude následně fyzicky zasahovat do vlastního otvoru v díle, ničemu nevadí.
A sestavení je jednoduché. Pokud se někde nepřihodil vesmírný kolaps a Vy se během přípravy dílů neocitli v blízkosti černé mikrodíry, máte právě před sebou 4 díly. Měly by vypadat takto:
1. Základna (dále báze)
2. Kalendářní disk
3. Sluneční disk
4. Měsíční disk
Jednu polovinu spojovacího elementu zespodu provlékneme základnou a na trn postupně nasadíme „kalendář“, pak sluneční disk a úplně nahoru disk měsíční. Celou sestavu uzavřeme druhou částí spojovacího elementu, v případě nýtu následně rozklepneme, u šroubu našroubujeme. Díly by se vůči sobě měly s trochou tuhosti (ale ne příliš, jen tak, aby se samovolně chaoticky vůči sobě neprotáčely) točit. Výsledek by měl vypadat takto:
Lunární volvellu tedy máme, ale co s ní? A na co jsou tam ty stupnice a výstupky? Malý moment, hned si to rozebereme a trochu vysvětlíme.
Báze je tvořena větrnou růžicí na vnějším okraji (na obrázku výše označeno jako A). Ta sloužila po osazení dodatečné korouhvičky (její realizaci už nechám na laskavém čtenáři – zde ale případně pamatujme na to, že ta jediná se vůči ostatním dílům naopak musí točit zcela volně, jinak tam nemá co na práci!) k určování nejen směru okamžitě vanoucího větru na moři, ale také k přibližné předpovědi počasí na následující hodiny. Naši předci totiž na moři odpozorovali čtyři hlavní směry vanoucích větrů ve vztahu k počasí:
– jihovýchodní vítr „Sirocco“ , který indikoval celkem spolehlivě studené a deštivé počasí
– severozápadní vítr, jinak též „Mistrál“ nebo „Maestro“, ten přináší jasno, sucho až slunečno
– jižní vítr „Ostro“ – dusno, vlhko s deštěm
– severní vítr „Tramontane“ – chladno a sucho.
Pokud si růžici osadíte, můžete následně odpozorovat vlastní závislosti větru na počasí. A to je první užití LV, tedy lunární volvelly.
Směrem ke středu je pak hodinová stupnice (B), dělená po obvodu dále na čtvrthodiny. Její užití si ukážeme v některém z dalších dílů, nejprve si totiž musíme postavit další přístroj. Pak význam stupnice B bude užitečný i laikovi.
Kalendářní disk je tvořen stupnicemi
C – na obvodu jednotlivé dny, pod tím desítky dnů a ještě blíže středu měsíce
D – zvěrokruh, zde stupně, desítky stupňů v rozsahu 0 -30 a nakonec jméno znamení
E – stupnice pro určení délky dne (noci) – vnější(černé) číslice určují počet hodin od poledne k západu Slunce, vnitřní (červené) pak od západu Slunce k půlnoci. Tečky dělí pak po 15 minutách,
F – Výšková stupnice, , s dělením po 1 a 5 stupních (směrem ke středu) slouží k určení výšky Slunce nad horizontem.
Sluneční disk má jednak hlavní ukazatel G, dále pak stupnici lunárního cyklu H , obrazec pro průběh měsíčních fází a tři neoznačené výstupky (modrý značí opozici k hlavnímu ukazateli a dva červené kvadratury) slouží k pomocným úlohám, dále pak je využívali astrologové, což my tu rozebírat nebudeme, kdo se chce pustit i touto cestou, má zde možnost samostudia, k čemu a jak.
Měsíční disk je tvořen opět hlavním ukazatelem I, dále pomocným červeným ukazatelem pro opozici (symbol o-o), dvě modré triády (symbol trojúhelníku), dva červené pro kvadratury (čtverec) a dva modré pro sextily (hvězdička). Ty opět slouží pro astrologické účely a pomocné úlohy. Poslední prvek je okénko pro zobrazení měsíční fáze J.
A teď už můžeme vzít naši volvellu a začít pracovat.
První úloha bude znít: Jakou pozici na obloze má Slunce dne 11. března 2021? No tak Slunce se po obloze v rámci velmi dlouhých období pohybuje stále stejně, tedy v rámci 1000 let si s rokem nemusíme dělat vrásky. K vyřešení nám stačí uchopit hlavní ukazatel slunečního disku G (modrý se Sluníčkem), ten hranou nastavit na 11. března (March) na stupnici C kalendářního disku a na stupnici G téhož čteme 22° Pisces, tedy Ryb. Všimneme si zároveň, že na stupnici F se ukazuje, že tento den Slunce dostoupá do maximální výšky 35° nad obzorem. To je ale jen dodatek, náš úkol je vyřešen.
Druhý úkol je složitější – kde je téhož dne Měsíc? To se dá řešit, známe-li fázi Měsíce. Čím přesněji tím lépe. Metodu určení fáze si ukážeme v příštím díle, s porovnáním exaktního výpočtu, dnes budeme předpokládat, že víme fázi z jiného zdroje. Takže jsme zjistili, že Měsíc je 28.0 dní starý. Aniž bychom tedy hnuli se slunečním diskem, pomocí ukazatele I na disku měsíčním nastavíme jeho hranu na hodnotu 28 stupnice měsíčního cyklu H. a odečítáme 11° Vodnáře.
Třetí typická úloha je tato: Jak dlouho bude možno putovat za světla v období kolem 12.7.? To nám řekne stupnice E na kalendářním disku spolu se slunečním ukazatelem G. Ten nastavím na datum 12. července (July) a vidíme, že ukazatel ukazuje do zóny červené 4 a černé 8. Tedy od půlnoci je tma ještě do cca 4 ráno a od poledne zase Slunce je na obloze ještě 8 hodin. Tedy celkem 16 hodin a to od 4 do 20. Ročenka nám toto potvrdí.
Pak jsou tu ještě tři úlohy, ty ale probereme příště, jak jsem avizoval výše. Tak cvičte s volvellou a za týden na shledanou.
(c) 2021 Hvězdárna v Úpici