Na titulním obrázku příspěvku tentokrát vidíte pohled na zapadající Slunce a malou kupoli, která je umístěná na slunečním domku úpické hvězdárny, pořízený ze střechy úpické hvězdárny.
Komety:
V říjnu 2024 by mohla být amatérskými dalekohledy pozorovatelná/amatérsky fotografovatelná dlouhoperiodická (původem z Oortova oblaku) kometa C/2023 A3 (Tsuchinshan-ATLAS), nejblíže k Zemi by měla proletět 12. nebo 13. října 2024 (pokud se při přiblížení ke Slunci dne 27. září 2024, kdy byla Slunci blíže než planeta Merkur, úplně nerozpadla), přičemž proletět by měla ve vzdálenosti 71 milionů kilometrů od Země, tj. zhruba 200x dál než je od Země vzdálen Měsíc. Nerozpadla-li se při průletu kolem Slunce (nebo brzy po něm), pak se po 12. říjnu bude objevovat po několik dní každodenně večer nad jihozápadním obzorem asi hodinu po západu Slunce a v amatérském dalekohledu či triedru bude vypadat jako světlý objekt s ohonem. Možnou situaci 13. října 2024 kolem 19:00 SELČ zachycuje obrázek (sestavený v počítačovém simulačním programu Stellarium) níže (šířka zobrazené části oblohy a další údaje jsou při dolním okraji obrázku, velikosti puntíků představujících hvězdy či planety nereprezentují jejich úhlovou velikost na obloze, ale reprezentují hvězdnou velikost, tedy “jasnost” těchto objektů). Více informací např.: cs.wikipedia, en.wikipedia, astro.cz, astro.cz, astro.cz, iQLANDIA, astro-novinky.eu, fzu.cz, hvr.cz, Klub astronomů Liberecka, aerith.net, vanbuitenen.nl, nasa.gov, theskylive.com
Další kometou, která bude možná zajímavá i pro amatérské pozorovatele oblohy, je nově (přehlídkovým robotizovaným dalekohledovým systémem ATLAS) objevená kometa s prozatímním označením A11bP7I, pravděpodobně jde o člena Kreutzovy rodiny komet nebo alespoň kometu podobného typu, míří nyní ke Slunci a nejbližším přiblížením ke Slunci by měla projít 29. října 2024. Více o ní například: astro.cz, kommet.cz, iQLANDIA, Klub astronomů Liberecka
Fáze Měsíce:
2. října 2024 (středa) je nov
10. října 2024 (čtvrtek) je první čtvrt
17. října 2024 (čtvrtek) je úplněk
24. října 2024 (čtvrtek) je poslední čtvrt
Možnosti pozorování Měsíce v říjnu 2024 ve večerních hodinách:
Večerní pozorování noční oblohy pro veřejnost na úpické hvězdárně jsou v říjnu mimo neděle a svátky mezi 20:00 a 22:00 SELČ/SEČ. Měsíc bude během našich večerních pozorování pro veřejnost v říjnu nad obzorem (a bude ho tedy možné zkusit z naší hvězdárny pozorovat – dalekohledy či prostým okem) zhruba od 12. října do zhruba 20. října.
Pozorovatelnost Lunar-X v říjnu 2024:
V říjnu 2024 nastává potřebné nasvícení měsíčního povrchu pro vytvoření Lunar-X (měsíčního X) dne 10. října 2024 kolem 00:09 UT tj. 10. října 2024 kolem 02:29 SELČ. V tuto chvíli bude Měsíc při pohledu z České republiky pod obzorem, v říjnu 2024 tedy bude Lunar-X z České republiky amatérsky nepozorovatelné.
-Poznámky: převzato z cloudynights.com; geocentrický pohled na Měsíc pro daný den a hodinu si můžete nasimulovat například v NASA Scientific Visualisation Studio; Lunar-X je obrazec podobný písmenu „X“ vytvořený ze Sluncem nasvícených horních partií některých měsíčních kráterů při určitém úhlu dopadu slunečních paprsků na terminátoru v období kolem první čtvrt.
Pozorovatelnost Mezinárodní kosmické stanice v říjnu 2024 prostým okem:
Zhruba od 3. 10. 2024 do zhruba 18. 10. 2024 je z České republiky prostým okem nepozorovatelná.
Zhruba od 19. 10. 2024 do 31. 10. 2024 je z České republiky prostým okem pozorovatelná v ranních hodinách.
-Poznámky: přesné časy přeletů vygenerujete (po vložení vaší polohy) na heavens-above.com; pozorovatelné jen za jasného počasí; hledejte jasně svítící tečku putující mezi hvězdami.
Pozorovatelnost vybraných planet v říjnu 2024:
Merkur – v říjnu 2024 amatérsky nepozorovatelný
Venuše – pozorovatelná na konci října 2024 ve večerních hodinách krátce nízko nad obzorem (mezi 16:40 až 16:55 SEČ)
Mars – pozorovatelný na začátku října 2024 od 23:30 SELČ do rána, pozorovatelný na konci října 2024 od 21:30 SEČ do rána
Jupiter – pozorovatelný na začátku října od 22:15 SELČ do rána, pozorovatelný na konci října 2024 od 19:00 SEČ do rána
Saturn – pozorovatelný na začátku října od setmění (cca 19:20 SELČ) do 4:00 SELČ, pozorovatelný na konci října od setmění (cca 17:15 SEČ) do 1:00 SEČ
Předpokladem pro pozorování planet je jasná obloha.
Kalendář:
Letní čas v Evropské unii končí poslední neděli v říjnu, v roce 2024 tedy 27. října, v noci ze soboty 26. října na neděli 27. října si ručičky hodin a hodinek ve 3 h SELČ posuneme o jednu hodinu zpět.
Meteorické roje:
22. října 2024 nastává maximum meteorického roje Orionidy, pro tento meteorický roj ale letos nenastávají příhodné podmínky pro pozorování, neboť se poblíž jeho radiantu v době maxima roje nachází Měsíc ve fázi krátce po první čtvrti, přiložený obrázek (sestavený v počítačovém simulačním programu Stellarium) níže (šířka zobrazené části oblohy a další údaje jsou při dolním okraji obrázku, velikosti puntíků představujících hvězdy či planety nereprezentují jejich úhlovou velikost na obloze, ale reprezentují hvězdnou velikost, tedy “jasnost” těchto objektů) zachycuje situaci na večerní obloze kolem 22:00 SELČ, což je okamžik, kdy již je Měsíc nad obzorem a právě vychází radiant tohoto meteorického roje nad obzor. Vhodnější doba k pozorování meteorů tohoto roje však asi bude kolem 20. hodiny SELČ, kdy ještě Měsíc nebude nad obzorem.
Zajímavé konjunkce Měsíce s planetami či hvězdami a zajímavé konjunkce planet s hvězdami (zdroj: Hvězdářská ročenka Planetum Praha):
14. 10. Měsíc v konjunkci se Saturnem
– na úpické hvězdárně se zrovna ten večer koná akce “Vyfoťte si Měsíc mobilem”
18. 10. Mars v konjunkci s β Gem (Pollux)
– pozorovatelné po 23. hodině večerní
20. 10. Měsíc v konjunkci s α Tau (Aldebaran)
– pozorovatelné 20. 10. 2024 po 21. hodině večerní
21. 10. Měsíc v konjunkci s Jupiterem
– pozorovatelné 20. 10. i 22. 10. 2024 po 21. hodině večerní
23. 10. Měsíc v konjunkci s β Gem (Pollux)
– pozorovatelné až po 23. hodině večerní
23. 10. Měsíc v konjunkci s Marsem
– pozorovatelné až po 23. hodině večerní
26. 10. Měsíc v konjunkci s α Leo (Regulus)
– pozorovatelné až po 2. hodině po půlnoci
31. 10. Měsíc v konjunkci s α Vir (Spica)
– velice špatně pozorovatelné kolem 6. hodiny ranní
Úhlové přiblížení Saturnu a Měsíce dne 14. října 2024 ve 20:00 SELČ zachycuje obrázek (sestavený v počítačovém simulačním programu Stellarium) níže (šířka zobrazené části oblohy a další údaje jsou při dolním okraji obrázku, velikosti puntíků představujících hvězdy či planety nereprezentují jejich úhlovou velikost na obloze, ale reprezentují hvězdnou velikost, tedy “jasnost” těchto objektů).
Očekávané zjasnění hvězdy T Coronae Borealis
T Coronae Borealis je hvězda v souhvězdí Severní koruny a jde o rekurentní novu, tedy hvězdu pravidelně zjasňující, v tomto případě jde o binární hvězdný systém obsahující hvězdu typu bílý trpaslík a hvězdu typu rudý obr. Její poslední dvě zaznamenaná zjasnění proběhla v letech 1866 a 1946 a další její zjasnění bylo očekáváno v rozmezí mezi květnem a zářím 2024. A zatím k němu nedošlo. Je možné, že k jejímu zjasnění dojde právě během října 2024. Více informací například: astro.cz, hvr.cz, cs.wikipedia, en.wikipedia, space.com
Akce pro veřejnost na úpické hvězdárně:
V pondělí 14. října 2024 se na úpické hvězdárně můžete stavit na minikurz nazvaný “Vyfoťte si Měsíc mobilem”. Příchozí si budou moci sami na svůj mobil za dohledu Ambasadora Evropské jižní observatoře astrofotografa Zdeňka Bardona za využití dalekohledů v hlavní kopuli udělat ostrou a správně exponovanou fotografii Měsíce. Před samotným fotografováním proběhne přednáška (se začátkem v 18 hodin) astrofotografa Zdeňka Bardona o jeho fotografické výstavě zvané “Mou milenkou je vesmír”, tato jeho fotografická výstava je momentálně instalovaná v interiéru Fakultní nemocnice Hradec Králové (Stará nemocnice v ulici Nezvalova v Hradci Králové). Jiná jeho fotografická výstava je nyní instalovaná přímo na úpické hvězdárně.
Výběr zajímavých výročí měsíce října:
1. října 2009 21:59 UT odstartovala evropská nosná raketa Ariane 5 a na oběžnou dráhu Země úspěšně vynesla družice Amazonas 2 (družice sloužící jako komunikační pro oblast severní, střední a jižní Ameriky vynesená pro španělského operátora Hispasat) a COMSATBw-1 (německý vojenský komunikační satelit); let je označován V-191 (15 let) [1b], [1b], [1b], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
2. října 2019 byl z japonské kosmické sondy Hayabusa 2 uvolněn k samostatnému pádu na planetku Ryugu modul MINERVA-II-2 (též označovaný MINERVA-2-2); ačkoli již před uvolněním se vědělo, že funguje chybně, provedl některá gravitační měření a dopadl (8. října 2019) na povrch uvedené planetky; jednalo se o zařízení typu “skákací” modul; sonda Hayabusa nesla i další moduly, které na oběžné dráze planetky Ryugu uvolnila (5 let) [1a], [1b], [3b], [4], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
2. října 1984 10:57:00 UTC se zpět na Zem úspěšně vrátila pilotovaná kosmická loď Sojuz T 11; na palubě při přistání byli Leonid Kizim, Vladimir Alexejevič Solovjov a Oleg Aťkov; šlo o návrat kosmonautů z dnes již neexistující sovětské orbitální stanice Saljut 7; Sojuz T 11 ze Země k Saljutu 7 odstartoval 3. dubna 1984 13:08:00 UTC s posádkou Jurij Malyšev, Gennadij Strekalov a Rákeš Šarma; Malyšev, Strekalov a Šarma se ze Saljutu 7 vrátili již po pár dnech v kosmické lodi Sojuz T 10 (40 let) [1a], [1a], [1a], [1a], [1a], [1b], [2a], [2a], [2], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
3. října 2019 10:59 UTC úspěšně přistála zpět na Zemi pilotovaná kosmická loď Sojuz MS-12; z pobytu na Mezinárodní kosmické stanici se v ní vrátili Alexej Ovčinin, Nick Hague a Hazzá al-Mansúrí (ten z krátkodobé návštěvní expedice, ze Země odstartoval 25. září 2019 13:57:42 UTC v Sojuzu MS-15); s posádkou Alexej Ovčinin, Nick Hague a Christina Koch(ová) tento Sojuz ze Země odstartoval 14. března 2019 19:14 UTC (tj. 22:14 Moskevského času, tj. 3:14 p.m. EDT) (5 let) [1a], [1a], [1a], [1a], [1a], [1b], [1b], [3b], [3b], [3], [3], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
3. října 1994 22:42:30 UTC úspěšně vynesla nosná raketa Sojuz-U z kosmodromu Bajkonur pilotovanou kosmickou loď Sojuz TM-20 s posádkou Alexandr Viktorenko, Jelena Kondakovová a Ulf Merbold na cestu k vesmírné stanici MIR; Ulf Merbold (celým jménem Ulf Dietrich Merbold) se přitom stal prvním astronautem ESA (Evropské vesmírné agentury), který letěl v kosmické lodi Sojuz (30 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [2a], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
4. října 2004 byl realizován třetí pilotovaný motorický test miniraketoplánu typu SpaceShipOne do kosmického prostoru (tedy test, kdy nedošlo jen ke klouzavému letu po vynesení miniraketoplánu nad Zem pomocí vodorovně startujícího letadla po jeho uvolnění z podvěsu nebo k vynesení miniraketoplánu na podvěsu letadla nad Zem bez jeho uvolnění z podvěsu letadla a zároveň bylo dosaženo výšky nad 100 km nad zemským povrchem); let je označován 17P; SpaceShipOne byl vyvinut firmou Scaled Composites; další testy a lety pak již probíhaly za využití vývojově pokročilejšího miniraketoplánu typu SpaceShipTwo, nástupce miniraketoplánu SpaceShipOne (20 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [1b], [2a], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
4. října 1964 03:45:00 GMT úspěšně ze Země (z Cape Canaveral) pomocí nosné rakety Thor-Delta C odstartovala americká vědecká družice Explorer 21 (též zvaná IMP-B, IMP-2 či Interplanetary Monitoring Platform-2), jedna z vědeckých družic amerického programu Explorer; studovala magnetické pole, plazma, kosmické záření a energetické částice (60 let) [1a], [1b], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
4. října 1959 00:43:39 UTC odstartovala k Měsíci sovětská sonda Luna 3 (též označovaná Luna Ye-2A #1), která jako první pořídila snímky odvrácené strany Měsíce (65 let) [1a], [1b], [3b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
5. října 1984 11:03:00 UTC (tj. 7:03 am EDT) odstartoval z Cape Canaveral k letu STS-41-G raketoplán Challenger se sedmi astronauty; při této příležitosti se poprvé uskutečnil let kanadského astronauta do vesmíru, byl jím Marc Garneau (astronaut, který se podíval do vesmíru třikrát, poté stál v čele Kanadské kosmické agentury a nakonec se dal na politickou dráhu); hlavním cílem mise bylo vynesení vědeckého satelitu „Earth Radiation Budget Satellite“ (ERBS); také byl v rámci tohoto letu proveden výstup do vesmíru první Američanky, byla jí K. Sullivan(ová), do kosmického prostoru vystoupila 11. října 1984; zpět na Zem se Challenger z tohoto letu úspěšně vrátil 13. října 1984 16:26:33 UTC (40 let) [1a], [1a], [1a], [1b], [2a], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
7. října 2014 05:16 UTC odstartovala na japonské raketě H-IIA 202 na oběžnou dráhu Země japonská geostacionární meteorologická družice Himawari 8 (10 let) [1a], [1b], [2a], [2a], [2a], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
9. října 2009 11:31 UTC tvrdě dopadl na měsíční povrch poblíž jižního pólu Měsíce urychlovací stupeň Centaur, který se 9. října 2009 1:50 UTC oddělil od měsíční sondy LCROSS; samotná sonda tvrdě dopadla na měsíční povrch 4 minuty po dopadu stupně Centaur; hlavním cílem sondy LCROSS (a souvisejících pozemských dalekohledových pozorování místa dopadu) bylo zjistit, zda v trvale zastíněných kráterech poblíž jižního pólu Měsíce existuje vodní led, což bylo prokázáno (15 let) [1a], [1b], [3b], [4], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
10. října 1974 vynesla (z Cape Canaveral) nosná raketa Delta 1914 telekomunikační družici Westar 2 (50 let) [1b], [2a], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
10. října 1964 03:01 GMT úspěšně odstartovala (z Vandenbergu s pomocí nosné rakety Scout X-4) do vesmíru americká sonda Explorer 22 (označovaná též S-66B, BE-B nebo Beacon Explorer-B); nesla přístroje k výzkumu ionosféry a další aparatury (60 let) [1a], [1b], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
Asi 10. října 1604 poprvé zaznamenal asistent Johanna Keplera novou hvězdu v souhvězdí Hadonoše (první ji pozorovali asi 9. října 1604 Altobelli z Verony a Raffaello Gualterotti z Florencie a téhož dne asi také čínští astronomové, sám Kepler ji poprvé spatřil asi 17. října 1604); svá pozorování Kepler později shrnul do pojednání “De Stella nova in pede Serpentarii (O nové hvězdě v Hadonošových nohách)”; v současné době je obvykle označována jako Keplerova nova, Keplerova hvězda či Keplerova supernova a nese vědecké označení SN 1604 (420 let) [1a], [1a], [1a], [1b], [1b], [1b], [2a], [3b], [6], [6], [6], [6]
11. října 2019 zemřel sovětský kosmonaut Aleksej (psáno též Alexej, v angličtině Alexei) Archipovič Leonov, absolvent dvou letů do kosmu; při svém prvním letu do vesmíru (let kosmické lodi Voschod 2 se startem z Bajkonuru 18. března 1965 07:00:00 UTC) se 18. března 1965 stal historicky prvním člověkem, který vystoupil z kosmické lodi do volného kosmického prostoru; při svém druhém letu (let Sojuzu 19 se startem z Bajkonuru 15. července 1975) se se svým spolucestujícím sovětským kosmonautem Valerijem Kubasovem zúčastnili úspěšného experimentu spojení americké a sovětské kosmické lodi za letu, tento experimentální projekt je nazýván projekt Apollo ASTP, resp. ASTP Apollo či Apollo–Sojuz, v zemích východního bloku je známý spíše pod označením Sojuz-Apollo (5 let) [1a], [1a], [1a], [2a], [2a], [3b], [4], [5], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
11. října 2019 02:00 UTC byla (po mnoha dlouhých odkladech) pomocí rakety Pegasus XL (raketa vypouštěná uvolněním z podvěsu letícího letadla) vyslána do vesmíru americká vědecká družice Ionospheric Connection Explorer (ICON, též označovaná MIDEX 8 či Explorer 96); náplní její práce je studium horních vrstev ionosféry (5 let) [1b], [2], [3b], [3b], [3], [3], [4], [5], [5], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
11. října 2009 04:32 UTC se zpět na Zemi vrátila po pobytu u Mezinárodní kosmické stanice pilotovaná kosmická loď Sojuz TMA-14 s třemi pasažéry; vzhledem k tomu, že na Mezinárodní kosmickou stanici se v ní 26. března 2009 11:49:18 UTC na krátkodobý turistický pobyt vydal historicky pátý kosmický turista Charles Simonyi, vracela se tato kosmická loď na Zem s mírně obměněnou posádkou (15 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
11. října 1994 17:02:09 UTC přistál po letu STS-68 úspěšně zpět na Zemi americký raketoplán Endeavour s šesti astronauty na palubě; hlavním cílem letu mise byly experimenty Space Radar Laboratory, historicky podruhé byla tato laboratoř ve vesmíru použita ke dálkovému studování prostředí planety Země; k tomuto svému letu Endeavour odstartoval 30. září 1994 11:16:01 UTC (30 let) [1a], [1b], [2a], [3], [3], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
11. října 1994 byla americká sonda Magellan (anglický přepis jména Magalhães) navedena k zániku v atmosféře Venuše a následně 13. října 1994 zanikla; hlavním úkolem této sondy bylo radarové mapování planety Venuše z její oběžné dráhy; do vesmíru byla tato sonda vynesena pomocí raketoplánu Atlantis dne 4. května 1989 18:47:00 UT (30 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [1b], [2a], [3b], [3], [4], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
11. října 1969 11:10:00 UTC úspěšně odstartovala (z kosmodromu Bajkonur) sovětská pilotovaná kosmická loď Sojuz 6; do vesmíru v ní letěli Georgij Šonin a Valerij Kubasov, oba letěli do vesmíru poprvé; cílem letu bylo ve vesmíru vyzkoušet komunikaci s dvěma dalším pilotovanými kosmickými loděmi (se Sojuzem 7 a Sojuzem 8, v jednu chvíli byly ve vesmíru tři sovětské pilotované kosmické lodě); oba tyto úkoly byly splněny; posádka Sojuzu 6 měla také sledovat spojení kosmických lodí Sojuz 7 a Sojuz 8 ve vesmíru, toto spojení se ale nezdařilo; přistávací kabina Sojuzu 6 i s posádkou úspěšně přistála zpět na Zemi 16. října 1969 09:53:00 UTC, tj. po necelých pěti dnech letu (55 let) [1a], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
12. října 1984 01:43:34 UT úspěšně odstartovala z Vandenbergu nosnou raketou Scout G (208C) americká navigační družice Nova 3, též označovaná Nova III nebo NNSS 30500 (zkratka Navy Navigation Satellite System 30500) (40 let) [1b], [2a], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
12. října 1969 10:44:42 GMT odstartovali z Bajkonuru společně v kosmické lodi Sojuz 7 sovětští kosmonauté Vladislav Volkov, Anatolij Filipčenko a Viktor Gorbatko; jednalo se o let, při kterém se měla jejich loď ve vesmíru fyzicky spojit s další pilotovanou kosmickou lodí, Sojuzem 8; třetí v té době ve vesmíru kolem Země kroužící pilotovaná kosmická loď, Sojuz 6, měla pozorovat zbývající dva Sojuzy a komunikovat s nimi; spojení lodí Sojuz 7 a Sojuz 8 se nakonec nezdařilo (55 let) [1a], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
12. října 1964 07:30:01 UTC odstartovali z Bajkonuru společně ve Voschodu 1 Vladimir Komarov, Konstantin Feoktistov a Boris Jegorov; jednalo se o první tříčlennou posádku, která do vesmíru odstartovala, z důvodu nedostatku místa v kabině však nemohli mít a neměli oblečené skafandry, což bylo riskantní, ale nakonec po 17 obletech Země návratový modul s posádkou uvnitř na padácích úspěšně přistál 13. října 1964 07:47:04 UTC na území dnešního Kazachstánu; první dvoučlenná posádka kosmické lodi odstartovala až po nich a tvořili ji Pavel Beljajev a Alexej Leonov, kteří 18. března 1965 odstartovali ve Voschodu 2 (60 let) [1a], [1b], [2a], [3b], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
13. října 1994 zanikla plánovaným vstupem do atmosféry planety Venuše americká sonda Magellan (anglický přepis jména Magalhães); od srpna 1990 úspěšně mapovala z oběžné dráhy Venuše její povrch pomocí rádiových vln (konkrétně pomocí tzv. SAR tj. Synthetic Aperture Radar), díky rádiovým vlnám mohla zkoumat povrch planety navzdory její neprůhledné oblačnosti; ze Země tato sonda odstartovala s pomocí raketoplánu Atlantis dne 4. května 1989 18:47:00 UT (30 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [1b], [2a], [3b], [3], [4], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
13. října 1969 10:19:09 GMT odstartovali z Bajkonuru společně v kosmické lodi Sojuz 8 dva sovětští kosmonauté; jednalo se o let, při kterém se měla jejich loď ve vesmíru fyzicky spojit s další pilotovanou kosmickou lodí, Sojuzem 7; třetí v té době ve vesmíru kolem Země kroužící pilotovaná kosmická loď, Sojuz 6, měla pozorovat zbývající dva Sojuzy a komunikovat s nimi; spojení lodí Sojuz 7 a Sojuz 8 se nakonec nezdařilo (55 let) [1a], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
13. října 1959 15:30:04 GMT úspěšně odstartovala z Cape Canaveral s pomocí rakety Juno II americká družice Explorer 7, studovala tepelnou bilanci Země a kosmické částice (65 let) [1a], [1b], [3b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
14. října 2004 03:06 UTC byla z Bajkonuru nosnou raketou Sojuz-FG úspěšně směrem k Mezinárodní kosmické stanici vynesena pilotovaná kosmická loď Sojuz TMA-5 s třemi kosmonauty/astronauty na palubě, dva z nich v rámci vystřídání dlouhodobé posádky (Saližan Šaripov a Leroy Chiao), jeden v rámci krátkodobé návštěvní expedice (Jurij Šargin) (20 let) [1a], [1b], [2a], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
14. října 1999 03:15 UTC proběhl historicky druhý start čínské rakety Chang Zheng 4B (zkráceně CZ-4B), v angličtině označované Long March 4B (zkrácený anglický název LM-4B), v češtině označované Dlouhý pochod 4B; byly přitom úspěšně vyneseny satelity CBERS-1 (též označovaný Zi Yuan 1, zkráceně ZY-1A, čínsko-brazilský satelit pro snímkování Země s účelem sledování životního prostřední a vegetace) a SACI-1 (brazilský mikrosatelit pro studium kosmického záření a magnetického pole); obě družice měly jako cílovou orbitu sunsynchronní dráhu (25 let) [1a], [1b], [1b], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
15. října 2014 byl zahájen experiment HI-SEAS III (Hawaii Space Exploration Analog and Simulation III); šlo o simulaci podmínek pobytu na Marsu v délce 8 měsíců; zúčastnilo se 6 lidí včetně slovenské astrobioložky Michaely Musilové (10 let) [1b], [2a], [6], [6]
15. října 2014 20:02 UTC odstartovala na indické raketě PSLV-XL C26 z indického kosmodromu Satish Dhawan družice nazvaná IRNSS-1C; šlo o třetí ze sedmi družic první generace družic (první generace satelitní sítě) Regionálního indického satelitního navigačního systému (“Indian Regional Navigation Satellite System”, zkráceně IRNSS, operační název této navigační sítě je NavIC, což je akronym z “Navigation with Indian Constellation”); ten měly tvořit tři satelity systému na geostacionárních drahách a čtyři další satelity na geosynchronních drahách; nakonec bylo v rámci vynášení první generace těchto satelitů (první generace této satelitní sítě) realizováno 9 startů, z nichž tři byly jen částečně úspěšné a jeden neúspěšný; tento start byl úspěšný a družice byla umístěna na plánovanou geostacionární oběžnou dráhu Země; kromě systému IRNNS Indie buduje také rozšiřující satelitní navigační systém GAGAN (10 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
15. října 1994 05:05 UTC úspěšně odstartovala z indického kosmodromu Satish Dhawan Space Centre (též Šríharikota) pomocí čtyřstupňové indické rakety Polar Satellite Launch Vehicle D2 (zkráceně PSLV-D2) indická družice Indian Remote Sensing P2 (zkráceně IRS-P2); šlo o družici, která pomocí dvou CCD kamer pozorovala zemský povrch ve čtyřech vlnových oblastech spektra viditelného a blízkého infračerveného záření (30 let) [1a], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
15. října 1974 07:47:00 UTC odstartovala ze startovací základny San Marco platform (též Luigi Broglio Space Center či San Marco Equatorial Range, původně ropná plošina nacházející se v Keni) pomocí americké rakety Scout B-1 americko-britská vědecká družice Ariel 5; určená byla k pozorování oblohy v pásmu rentgenového záření (50 let) [1a], [1b], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6]
15. října 1829 se narodil americký astronom Asaph Hall, objevitel Marsových měsíců Deimos a Phobos (195 let) [1a], [1b], [1a], [1b], [1a], [1b], [2], [2], [3b], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
16. října 1954 byla otevřena hvězdárna v Brně na Kraví hoře, tehdy měla podobu jedné kopule s menším dalekohledem, později byla rozšířená, doplněná o projekční planetárium a v letech 2010 a 2011 prošla zásadní rekonstrukcí a dalším rozšířením (70 let) [1a], [6]
17. října 2019 01:22 odstartovala z kosmodromu Mahia (též Rocket Lab Launch Complex 1, americký soukromý kosmodrom nacházející se na Novém Zélandu) raketa Elektron ke svému 9. letu (8. úspěšnému); vynesena přitom byla americká družice Palisade (technologický demonstrátor velikosti cubesatu) (5 let) [1a], [1b], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6]
17. října 2014 16:24 UTC po 674 dnech a 22 hodinách v pořádku přistál na Vandenbergově letecké základně v Kalifornii vojenský americký bezpilotní miniraketoplán X-37B (v tomto případě exemplář označovaný #1); tento jeho let je označován OTV-3 (Orbital Test Vehicle 3) nebo též USA-240 nebo též X-37B OTV-1 F2; tento miniraketoplán k tomuto letu odstartoval 11. prosince 2012 18:03 UTC s pomocí nosné rakety Atlas V (10 let) [1a], [1a], [1a], [1b], [1b], [2a], [2a], [2], [2], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
17. října 1964 odstartovala z amerického Vandenbergu na nosné raketě Thor Delta tajná (vojenská/CIA) družice KH-4A 12 (též označovaná KH-4A 1012, Corona 87, OPS 3559, Mission 1012 nebo Discoverer 86), jedna z družic amerického systému Corona; šlo o snímkovací družici vybavenou dvěma návratovými pouzdry označovanými SRV 645 a SRV 651 (60 let) [1b], [2a], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
18. října 2019 proběhl první čistě ženský výstup do volného kosmu (tento výstup do kosmického prostoru nese označení EVA-58), Christina Koch(ová) (odstartovala k Mezinárodní kosmické stanici v kosmické lodi Sojuz MS-12) a Jessica Meir(ová) (odstartovala k Mezinárodní kosmické stanici v kosmické lodi Sojuz MS-15) měly za úkol vyměnit porouchanou nabíjecí/vybíjecí jednotku BCDU (Battery Charge/Discharge Unit) na vnějším povrchu Mezinárodní kosmické stanice (5 let) [1a], [1b], [1a], [1b], [3b], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
18. října 1989 16:53:40 UTC odstartoval do vesmíru raketoplán Atlantis (s pěti americkými astronauty na palubě, let je označovaný STS-34) a úspěšně vynesl americkou kosmickou sondu Galileo určenou k průzkumu planety Jupiter a jejích měsíců; start byl úspěšný a i sonda úspěšně doletěla k Jupiteru a provedla plánovaná pozorování; zpět na Zem se Atlantis z tohoto letu úspěšně vrátil 23. října 1989 16:33:00 UTC (35 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [2a], [3b], [4], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
19. října 2014 minula kometa C/2013 A1 (Siding Spring) planetu Mars; vzdálenost od Marsova povrchu byla (při největším přiblížení 19. října 2014 v 18:30 UTC) asi 140 000 km (k Zemi se v historické době žádné kometární kosmické těleso takto nepřiblížilo); všechny kosmické sondy pracující na oběžné dráze Marsu přežily průlet této komety bez následků; v nejmenší vzdálenosti od komety se ocitla indická sonda MOM (Mars Orbiter Mission), která byla od této komety vzdálena 88 222 km; evropská marsovská družice Mars Express uskutečnila před průletem komety preventivně korekční manévr pro úpravu své dráhy (10 let) [1a], [1b], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [6], [4]
20. října 1984 zemřel Paul Dirac (celý jménem Paul Adrien Maurice Dirac), britský fyzik; působil především na poli kvantové mechaniky, kde je autorem Diracovy rovnice zjednodušeně popisující relativistické chování některých hmotných částic vykazujících kvantové vlastnosti (40 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [6], [6], [6]
21. října 2019 dosáhl rusko-německý rentgenový kosmický dalekohled Spektr-RG svého cílového umístění v oblasti libračního bodu L2 systému Země-Slunce; již před tímto okamžikem nasnímaly jeho dva hlavní přístroje tzv. “první světlo”, přístroj eROSITA (německý) nasnímal své “první světlo” 17. října 2019, přístroj ART-XC (ruský) nasnímal své “první světlo” 30. července 2019; ze Země tento rentgenový kosmický dalekohled odstartoval 13. července 2019 12:31 UTC; spolupráce německé a ruské strany na tomto projektu však byla po ruské anexi Ukrajiny přerušena (5 let) [1b], [3b], [3b], [3b], [3b], [2a], [2], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
23. října 2014 18:00 UTC odstartovala pomocí nosné rakety Long March 3C/G2 experimentální čínská kosmická sonda Čchang-e 5-T1 (v angličtině Chang’e 5-T1); skládala se ze dvou hlavních částí, kterými byly návratová kapsle, na níž se zkoušel průběh návratu (časem s budoucími vzorky měsíčního povrchu, což se následně podařilo zrealizovat čínské sondě Čchang-e 5) na zemský povrch, a z měsíčního orbiteru (tj. části, která se měla usadit a fungovat na oběžné dráze Měsíce); testovací přistávací pouzdro této sondy provedlo úspěšné testovací přistání a přistálo 31. října 2014 22:42 UTC na Zemi v Číně v provincii zvané Vnitřní Mongolsko; orbiter této sondy se úspěšně usadil na oběžné dráze Měsíce 13. ledna 2015; na horním (třetím) stupni rakety bylo navíc umístěné zařízení označované 4M, což byla sestava přístrojů zahrnující energetický systém (Li-ion baterie a sluneční články), komunikační systém (vysílající výkonem 1.5 W na pásmu VHF) a měřič radiace (10 let) [1a], [1a], [1b], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [4], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
23. října 1969 se narodil čínský amatérský astronom Daqing Zhang, spoluobjevitel komety 153P/Ikeya-Zhang (55 let) [1a], [1b], [1b], [3b], [6]
24. října 2004 00:35:00 UTC přistál zpět na Zemi po pobytu u Mezinárodní kosmické stanice Sojuz TMA-4 se třemi pasažéry; ze Země odstartoval 19. dubna 2004 03:19:00 UTC (20 let) [1a], [1b], [2a], [2], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
25. října 1789 se narodil Heinrich Schwabe, objevitel přibližně 11 letého slunečního cyklu dnes obvykle zvaného Schwabe-Wolfův cyklus či též Schwabeův sluneční cyklus nebo Schwabeho cyklus (235 let) [1a], [1a], [1b], [3], [3b], [7]
27. října 2019 07:51 UTC přistál po 779 dní 17 h 51 min trvajícím letu zpět na Zemi americký vojenský bezpilotní miniraketoplán X-37B (v tomto případě exemplář označovaný #2); tento jeho let je označován X-37B OTV-5 nebo též jako USA-277; vynesen k tomuto letu byl raketou Falcon 9 Block 4 dne 7. září 2017 přičemž předchozí jeho starty proběhly s pomocí nosné rakety Atlas V, důvodem změny nosné rakety, který se ozřejmil až dodatečně, bylo, že letectvo chtělo otestovat možnost vynesení jinou raketou, při následujícím letu OTV-6 byl použitou nosnou raketou opět Atlas V, při letu OTV-7 byl pak použitou nosnou raketou Falcon Heavy (5 let) [1a], [1a], [1b], [2a], [3b], [3], [5], [6], [6], [6]
28. října 2014 došlo zatím k jedinému selhání americké nosné rakety Antares; selhání nastalo při misi označované Cygnus Orb-3 či též CRS-3; šlo v pořadí o čtvrtou misi americké nákladní kosmické lodi Cygnus (před misí Orb-1 proběhla letová demonstrační mise označovaná Cygnus D1, někdy je proto Orb-3 označována jako třetí regulérní mise kosmické lodi Cygnus) a zároveň o jedinou misi nákladní lodi Cygnus, kdy náklad nebyl na Mezinárodní kosmickou stanici úspěšně dopraven; k explozi došlo 6 sekund po startu v prostoru motorů prvního stupně rakety (první stupeň poháněly 2 kusy motorů Aerojet AJ-26, což byly lehce upravené desítky let staré sovětské motory NK-33) a následně byla raketa záměrně zničena tak, že byl povelem ze Země aktivován autodestrukční systém (poté, co bylo jasné, že raketa nedosáhne oběžnou dráhu – aby se vyloučila možnost ohrožení lidí dopadem do obydlených oblastí); nosná raketa Antares je přímo navržená jako nosič pro nákladní kosmické lodě Cygnus (i když některé starty lodě Cygnus zajišťovaly nosné rakety Atlas V); při dalších letech rakety Antares pak již byly používány k pohonu prvního stupně motory RD-181 (taktéž ruské, odvozené motorů RD-191), ale tyto motory byly používány pouze do vyčerpání v USA přítomných zásob těchto motorů, jejich dodávky z Ruska byly zastaveny poté, co Rusko koncem února 2022 napadlo Ukrajinu, poslední start rakety Antares s ruskými motory se pak uskutečnil 1. srpna 2023 (někdy je uváděno 2. srpna 2023), kdy byla vynesena nákladní loď Cygnus NG-19 k Mezinárodní kosmické stanici; nyní vynášení nákladních kosmických lodí Cygnus provádí nosné rakety Falcon 9 (poprvé 29. ledna 2024) (10 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [3], [3], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
28. října 2009 se uskutečnil jediný demonstrační letový test rakety Ares-1, která měla být nosičem, který měl v rámci programu Constellation dopravit po několik desítek let dlouhé pauze zase americké astronomy na povrch Měsíce; v rámci tohoto letu letěl jen dolní stupeň (s pětisegmetovým motorem SRB odvozeným z amerických raketoplánů) spojený s maketou zbytku rakety (tato sestava odstartovala pod názvem Ares 1-X) a šlo jen o 6 minutový suborbitální let; program Constellation byl nakonec zrušen a zrušen byl i vývoj paralelně vyvíjeného nosiče Ares V, který měl být nosičem pro (s projektem Constellation související) nákladní kosmické lodi (15 let) [1a], [1b], [1b], [6], [6], [6], [6], [6]
28. října 1974 14:30:32 UTC byla z Bajkonuru nosnou raketou Proton-K vynesena sovětská lunární sonda Luna 23; přistání neproběhlo podle plánu a po přistání na Měsíci sonda nebyla schopna vykonat plánovaný vrt do měsíčního povrchu; jak bylo později zjištěno na základě snímků americké lunární sondy LRO (Lunar Reconnaissance Orbiter), sonda Luna 23 se při svém přistání skácela na bok (50 let) [1a], [1a], [1b], [2a], [3b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
29. října 2009 20:00 UT odstartovala evropská nosná raketa Ariane 5 (ve verzi ECA 550) a na oběžnou dráhu Země úspěšně vynesla družice NSS-12 (družice vynesená pro lucemburského satelitního telekomunikačního operátora SES) a Thor 6 (též označovaná Intelsat 1W, geostacionární družice zajišťující satelitní televizní signál); let je označován V-192 (15 let) [1b], [1b], [1b], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
30. října 1979 14:16 UTC odstartovala s pomocí nosné rakety Scout G-1 (let S-203C) do vesmíru americká vědecká družice řady Explorer s označením Explorer 61, též označovaná Magsat (zkratka z Magnetic field Satellite) či AEM-C (zkratka z Applications Explorer Mission-C); úkolem družice bylo mapování magnetického pole blízko zemského povrchu (45 let) [1a], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
31. října 2014 došlo při pilotovaném motorickém testu (tedy testu, kdy nedošlo jen ke klouzavému letu po vynesení miniraketoplánu nad Zem pomocí vodorovně startujícího letadla po jeho uvolnění z podvěsu nebo k vynesení miniraketoplánu na podvěsu letadla nad Zem bez jeho uvolnění z podvěsu letadla) miniraketoplánu typu SpaceShipTwo k tragické havárii, při níž jeden ze dvou pilotů zemřel a druhý byl vážně poraněn; k havárii došlo ve výšce asi 20 km při spuštění raketového motoru; byl použit stejně jako při několika předchozích pilotovaných motorických testech exemplář pojmenovaný VSS Enterprise; miniraketoplán byl postavený firmou Scaled Composites pro americkou společnost Virgin Galactic; miniraketoplány SpaceShipTwo jsou využívány především pro kosmickou turistiku; při tomto letu byl použitý exemplář nazvaný VSS Enterprise zničen, další testy a lety probíhaly za využití dalšího exempláře nazvaného VSS Unity (10 let) [1a], [1a], [1a], [1b], [1b], [1b], [2a], [2], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
31. října 2014 22:42 UTC na Zemi v Číně v provincii zvané Vnitřní Mongolsko úspěšně přistálo testovací návratové pouzdro čínské experimentální sondy Čchang-e 5-T1 (v angličtině Chang’e 5-T1); úkolem sondy bylo testování některých technologií potřebných k robotickému odběru vzorků měsíčního povrchu a jejich dopravě zpět na Zem (10 let) [1a], [1b], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [4], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
[7] Časopis Kozmos, číslo 4, ročník 54, srpen – září 2023, str. 9
Použité zkratky: SELČ … středoevropský letní čas (máte větší část října na hodinkách/mobilu); SEČ … středoevropský čas (máte menší část října na hodinkách/mobilu); UT/UTC … Universal Time (světový čas); GMT, EDT … další typy lokálních časů; S, V, J, Z (v obrázcích při obzoru) … zkratky světových stran
(c) 2021 Hvězdárna v Úpici