Meteory:
Začátek listopadu je v očekávání jasných bolidů meteorického roje jižních Taurid. Jeho maximum 5. listopadu však není ostré a tak týden před a týden po bude velká pravděpodobnost pozorování nějakého jasného bolidu či bolidů tohoto roje. Poslední takové zvýšení aktivity roje nastalo v roce 2015 a letos jej čekáme též. Ovšem pozorování bude rušit Měsíc, který je 8. listopadu v úplňku.
Komplexní článek o roji Taurid a letošním očekávaném maximu naleznete na serveru IMO. Dvě Tauridy z minulých let přikládáme.
Na dalším obrázku naleznete polohu radiantu severních i jižních Taurid pro 5. listopad.
zdroj: Stellarium (www.stellarium.org)
Měsíc:
Měsíc bude 1. listopadu v první čtvrti, 8.listopadu pak v úplňku.
8. listopadu nastane též úplné zatmění Měsíce, u nás však nebude pozorovatelné. Bude viditelné například z Asie, Japonska, Tichého oceánu, Severní Ameriky.
16. listopadu bude poslední čtvrť a 23. listopadu bude Měsíc v novu. 30. listopadu pak opět v první čtvrti.
11. listopadu dojde k přoblížení Měsíce k planetě Mars, míněno tedy úhlovému na obloze. Obě tělesa na obloze budou vzdálena 1,58 stupně.
zdroj: Stellarium (www.stellarium.org)
Mezi 2. a 4. listopadem se Měsíc bude pohybovat poblíž planet Saturn a Jupiter.
zdroj: Stellarium (www.stellarium.org)
Pozorovatelnost Lunar-X v listopadu 2022
V listopadu 2022 nastane potřebné nasvícení měsíčního povrchu pro vytvoření Lunar-X (měsíčního X) 1.11. a 30.11.; 1.11.2022 nastane potřebné nasvícení lunárního povrchu kolem 7:00 UT (tj. kolem 8:00 SEČ) a v tu chvíli bude Měsíc při pohledu z České republiky pod obzorem (tedy z České republiky bude Lunar-X v tom dni nepozorovatelné); 30.11.2022 nastane potřebné nasvícení lunárního povrchu zhruba mezi 21:00 UT a 22:00 UT (tj. zhruba mezi 22:00 SEČ a 23:00 SEČ) a tehdy bude Měsíc z pohledu z České republiky mezi 3 až 11 obloukovými stupni nad ideálním obzorem (tedy z většiny pozorovacích míst v ČR v ten den bude Lunar-X velice špatně pozorovatelné).
-poznámky: převzato z marysastronomyblogs.blogspot.com; geocentrický pohled na Měsíc pro daný den a hodinu si můžete nasimulovat například v NASA Scientific Visualisation Studio; Lunar-X je obrazec podobný písmenu “X” vytvořený ze Sluncem nasvícených horních partií některých měsíčních kráterů při určitém úhlu dopadu slunečních paprsků na terminátoru v období kolem první čtvrti; pozorovatelné pouze s použitím dalekohledu za jasného počasí v druhém listopadovém termínu z míst s opravdu dobrým výhledem k jihozápadnímu obzoru
Pozorovatelnost Mezinárodní kosmické stanice v listopadu 2022 prostým okem
Do přibližně 8. listopadu 2022 je z České republiky Mezinárodní kosmická stanice pozorovatelná pouze v ranních hodinách, zhruba mezi 9. a 17. listopadem 2022 nebude z České republiky prostým okem na nočním nebi pozorovatelná, zhruba od 18. listopadu 2022 bude z České republiky Mezinárodní kosmická stanice pozorovatelná pouze ve večerních hodinách.
-poznámky: přesné časy přeletů vygenerujete (po vložení vaší polohy) na www.heavens-above.com; pozorovatelné jen za jasného počasí; hledejte jasně svítící tečku putující mezi hvězdami
Výběr zajímavých výročí měsíce listopadu
1. listopadu 1992 úspěšně přistál v rámci mise STS-52 na Zemi na Kennedyho vesmírném centru raketoplán Columbia se šestičlennou posádkou; hlavním a úspěšně uskutečněným cílem mise bylo vypuštění italského satelitu LAGEOS 2, pasivní koule o průměru 60 cm pokryté 426 koutovými doražeči, na oběžnou dráhu Země; start ze Země se uskutečnil 22. října 1992 1:09:39 EDT (30 let) [1a], [1b], [1b], [4], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
1. listopadu 1962 odstartovala ze Země sovětská meziplanetární sonda Mars 1; 19. června 1963 se stala první vesmírnou sondou, která proletěla kolem planety Mars; bohužel, již krátce po startu se začaly objevovat závady v systému orientace, po 4 měsících po startu došlo ke ztrátě spojení a 19. června 1963 sonda neřízeně proletěla kolem Marsu ve vzdálenosti 190 000 km, aniž by pořídila fotografie; plánovaná vzdálenost od Marsu při průletu kolem něj byla 11 000 km (60 let) [1a], [1b], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
2. listopadu 2012 přestala díky poruše sonda COROT (též označovaná CoRoT) posílat na Zemi data, což znamenalo konec její mise; sonda nesla 30 cm dalekohled a 4 CCD kamery; hlavním cílem její činnosti bylo hledání exoplanet; ze Země sonda odstartovala 27. prosince 2006 a svoji vědeckou činnost zahájila v roce 2007; na řízení mise se podílela Francouzská vesmírná agentura a ESA (10 let) [1a], [1b], [6], [6]
2. listopadu 2002 v 04:50 UT prolétla sonda Stardust kolem planetky Annefrank (ve vzdálenosti asi 3 300 km) a pořídila několik desítek snímků tohoto tělesa, které byly později odeslány na Zemi; průlet kolem planetky Annefrank byl sekundárním cílem této sondy, jejím primárním úspěšně splněným úkolem byl průlet komou komety 81P/Wild-2 spojený se sběrem prachu a odesláním nasbíraného materiálu na Zemi (20 let) [1a], [1b], [3b], [4], [6]
3. listopadu 1957 letěla do vesmíru fena Lajka, která se jako první živý pozemský savec dostala na oběžnou dráhu Země; letěla na palubě sovětské družice Sputnik 2; uhynula následkem stresu a přehřátí už zhruba 5 až 7 hodin po startu; technologie návratu kosmické lodi z oběžné dráhy na Zemi nebyly k dispozici, proto nebyl Lajčin návrat na Zem plánován; družice zanikla 14. dubna 1958 vstupem do atmosféry Země (65 let) [1a], [1a], [1b], [2a], [3b], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
5. listopadu 2007 se čínská sonda Čchang-e 1 (též Chang’e 1) dostala na oběžnou dráhu Měsíce; byla první čínskou kosmickou sondou určenou k průzkumu Měsíce; ze Země odstartovala 24. října 2007 10:05:04.602 UTC; na oběžné dráze Měsíce úspěšně pracovala, fotografovala a dálkově zkoumala jeho povrch; sonda zanikla (dle údajů čínské State Administration of Science, Technology and Industry for National Defense plánovaným a kontrolovaným) tvrdým dopadem na provrch Měsíce 1. března 2009 (15 let) [1a], [1a], [1b], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
5. listopadu 1992 zemřel nizozemský astrofyzik Jan Hendrick Oort; například odvodil, na základě myšlenek Ernsta Julia Öpika, že sluneční soustavu obklopuje mračno komet (to je po něm dnes označováno jako Oortův oblak), dokázal, že Galaxie rotuje, nebo stanovil vzdálenost Země od středu Galaxie (30 let) [1a], [1b], [6], [6], [6]
6. listopadu 2017 zemřel americký astronaut Richard Francis Gordon, absolvoval dva lety do vesmíru, první v září 1966 jako člen posádky Gemini 11, druhý v listopadu 1969 jako účastník mise Apollo 12, při které jeho kolegové Charles Conrad a Alan Bean vystoupili na měsíční povrch, zatímco on zůstal na oběžné dráze Měsíce (5 let) [1a], [1b], [1a], [1b], [1a], [1b], [6], [6], [6], [6], [6]
7. listopadu 2007 přistál zpět na Zemi v rámci mise STS-120 se sedmičlennou posádkou raketoplán Discovery; hlavním cílem letu bylo dopravení modulu Harmony na Mezinárodní kosmickou stanici, vystřídán byl také jeden člen posádky Mezinárodní kosmické stanice; ze Země raketoplán odstartoval 23. října 2007 (15 let) [1a], [1b], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
7. listopadu 1967 odstartovala k Měsíci americká sonda Surveyor 6; tento let patřil k posledním v průzkumných misích před lety lodí Apollo; sonda měkce přistála 10. listopadu 1967, odebrala vzorky měsíční půdy, pořídila téměř 30 000 snímků a dokonce popoletěla o 2,5 metru (55 let) [1a], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
8. listopadu 1982 dopadl do městečka Wethersfield v Connecticutu v USA podruhé během 11 let meteorit, stejně jako při prvním pádu (7. dubna 1971) se meteorit strefil do domu, ale nikoho nezranil (40 let) [3b], [6], [6], [6]
9. listopadu 1967 poprvé odstartovala nosná raketa Saturn 5 a ze Země tak odstartovala bezpilotní mise Apollo 4; nosné rakety Saturn 5, kterých NASA vypustila celkem 13, vynášely kosmické lodě Apollo k Měsíci či americkou kosmickou stanici Skylab na oběžnou dráhu Země; zároveň šlo o první použítí Startovacího komplexu 39 na mysu Canaveral pro let do kosmu (55 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [3b], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
10. listopadu 2002 se z návštěvní mise na Mezinárodní kosmické stanici vrátili Sergej Zaljotin, Frank De Winne a Jurij Lončakov; cílem jejich cesty byla výměna záchranné kosmické lodi zaparkované u Mezinárodní kosmické stanice; odstartovali ze Země z Bajkonuru 30. října 2002 v Sojuzu TMA-01 (někdy označovaném jako Sojuz TM-35); vrátili se na Zem v přistávacím modulu Sojuzu TM-34 (20 let) [1a], [1b], [1a], [1b], [1b], [1b], [1b], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
10. listopadu 1967 měkce přistála na Měsíci v měsíčním moři zvaném Sinus Medii americká sonda Surveyor 6 (55 let) [1a], [1b], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
11. listopadu 1982 se popáté do vesmíru v rámci mise STS-5 vydal raketoplán Columbia, poprvé šlo o misi se čtyřmi pasažéry na palubě (při předchozích čtyřech misích s posádkou byli při každém z letů přítomni 2 pasažéři) a šlo o první operační let (pracovní náplní posádky bylo kromě obsluhy raketoplánu vypuštění dvou komunikačních družic, což se podařilo, ale druhý naplánovaný úkol, výstup do volného kosmického prostoru, nebyl z důvodu závad na skafandrech realizován), zatímco předchozí čtyři lety Columbie byly považovány za testovací (40 let) [1a], [1b], [3], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
11. listopadu 1982 se z Marsu naposledy rádiově ozval lander mise Viking 1; po zaslání chybného příkazu ze Země 13. listopadu 1982 již nekomunikoval (40 let) [1a], [1b], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
Kolem 11. listopadu 1572 začala být na nebi pozorovatelná v souhvězdí Kassiopeje nová hvězda, zaznamenalo ji větší množství tehdejších astronomů včetně v té době v Dánsku pobývajícího Tychona Brahe; pozorování a výklad Tycho publikoval ve spisu „De nova stella“, tato supernova se proto často označuje jako “Tychonova nova”; v době největší jasnosti (koncem listopadu 1572) byla patrná i na denní obloze (450 let) [1a], [1b], [2a], [3b], [6], [7]
13. listopadu 2012 proběhlo úplné zatmění Slunce; pás pozorovatelnosti úplného zatmění ale téměř celý padl do Tichého oceánu; z neostrovních míst se úplné zatmění dalo pozorovat v malé části Austrálie; japonská sonda Hinode (označovaná též SOLAR B) proletěla během tohoto úplného slunečního zatmění dvakrát měsíčním stínem, poprvé sledovala fázi úplného zatmění, tj. sonda byla v plném stínu, při druhém průletu bylo Slunce z jejího pohledu zastíněno jen částečně, tj. sonda byla v polostínu, tato japonská sonda nese i aparaturu amerického Marshall Space Flight Center v Hunstville studující sluneční magnetismus; toto sluneční zatmění také na svých snímcích zachytila evropská družice (technologický demonstrátor) Proba 2, která se třikrát dostala do polostínu (10 let) [1b], [2a], [2a], [3], [3], [4], [4], [6], [6], [6], [1b], [1b], [6], [6], [6], [6]
Od 13. listopadu 1577 až do 26. ledna 1578 pozoroval Tycho Brahe (tehdy stavěl na dánském ostrově Hven observatoř Uraniborg) tzv. Velkou kometu roku 1577 a zaznamenával její polohu na nočním nebi; kometa byla v té době pozorovatelná z celé Evropy a existují o ní záznamy i z Peru či Japonska; údajně ji jako ani ne šestileté dítě pozoroval se svojí matkou i Johannes Kepler (445 let) [1a], [1a], [1b], [6], [6], [6], [8]
15. listopadu 1972 odstartovala na americké nosné raketě Scout D-1 z plovoucího kosmodromu vlastněného Itálií a umístěného na hladině zálivu Formósa v mezinárodních vodách poblíž Keni nazývaného San Marco Equatorial Range nebo též Broglio Space Center středně velká (166 kg či 186 kg vážící) americká družice Explorer 48 (označovaná též Small Astronomy Satellite 2, SAS-2 nebo SAS B), šlo o gama dalekohled určený k umístění na oběžné dráze Země; start i vypuštění byly úspěšné (50 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
16. listopadu 2012 zaregistrovala kosmická sonda Solar Dynamic Observatory (SDO) americké agentury NASA na Slunci dvě mohutné erupce, které se objevily v průběhu čtyř hodin (10 let) [2a], [6], [6], [6]
16. listopadu 1982 se z mise STS-5 úspěšně vrátil na Zem raketoplán Columbia; ze Země odstartoval se čtyřčlennou posádkou 11. listopadu 1982, cílem letu bylo vypuštění dvou komunikačních družic (40 let) [1a], [1b], [3], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
17. listopadu 1882 zaznamenali v souvislosti s výraznou geomagnetickou bouří na observatoři Greenwich takzvaný “auroral beam”, zvláštní úkaz tehdy kresbou zachytil anglický amatérský astronom John Rand Capron (140 let) [1b], [1b]
17. listopadu 1597 se narodil anglický matematik Henry Gellibrand, který se zabýval se výzkumem zemského magnetického pole (425 let) [1b], [3b]
18. listopadu 2017 odstartovala ze Země (společně s dalšími satelity) meteorologická družice NOAA-20, družice amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru; před vypuštěním nesla označení JPSS-1 (5 let) [1a], [1b], [1b], [2a], [6], [6]
18. listopadu 1787 se narodil Louis Jacques Mandé Daguerre, francouzský vědec a malíř, který vyvinul jednu z prvních metod fotografování, daguerrotypii (235 let) [1a], [1b]
19. listopadu 2012 85 kilometrů severovýchodně od města Arkalyk přistála kosmická loď Sojuz TMA-05M; od Mezinárodní stanice se kosmická loď oddělila 18. listopadu 2012; asi pětisekundové zpoždění sekvence otevírání padáků lehce zkomplikovalo situaci a způsobilo posun místa přistání zhruba o 35 kilometrů oproti plánu; Sunita Williamsová, Akihiko Hošide a Jurij Malenčenko se vrátili na Zem po 125 dnech pobytu na Mezinárodní kosmické stanici (10 let) [1a], [1b], [2a], [2a], [2a], [2a], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
19. listopadu 1997 odstartoval do vesmíru v rámci mise STS-87 raketoplán Columbia, jedním z šesti členů posádky byl i ukrajinec Leonid Konstantinovič Kadenjuk, který se díky tomuto letu stal prvním ukrajinským kosmonautem; během letu byly realizovány experimenty pomocí zařízení “United States Microgravity Payload (USMP-4)”, provedeny dva výstupy do otevřeného kosmického prostoru a byl uvolněn a znovuzachycen modul SPARTAN-201, ten byl určen ke sledování koróny Slunce, ale vzhledem k poruše SPARTANu po vypuštění se pozorování neuskutečnila, k jeho plánovanému znovuzachycení po poruše se musela obětovat část programu v rámci jednoho výstupu do volného kosmického prostoru; na Zem se raketoplán úspěšně vrátil 5. prosince 1997; šlo o 24. let raketoplánu Columbia z jeho 28 letů (25 let) [1a], [1b], [1a], [1b], [2a], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
20. listopadu 1882 zemřel Henry Draper, americký lékař a astronom, na přelomu let 1839 a 1840 jako první vyfotografoval Měsíc za použití teleskopu (140 let) [1a], [1b]
22. listopadu 1907 zemřel americký astronom Asaph Hall; objevil například Marsovy měsíce Phobos a Deimos (115 let) [1a], [1b], [1a], [1b], [1a], [1b], [2a], [1a], [5], [5], [6], [6], [6]
23. listopadu 1977 odstartoval na oběžnou dráhu Země první exemplář první řady meteorologických družic Meteosat, družice Meteosat-1; tyto družice jsou provozovány evropskou mezivládní organizací Eumetsat (45 let) [1a], [1b], [3b], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
24. listopadu 2002 odstartoval ze Země v rámci mise STA-113 raketoplán Endeavour, hlavním cílem tohoto letu byla doprava posádky Expedice 6 na ISS a doprava a montáž třetího dílu příčného příhradového nosníku; Endeavour v rámci této mise přistál zpět na Zemi 7. prosince 2002; šlo o poslední let raketoplánu před havárií Columbie a následnou dvouletou pauzou v letech raketoplánů (20 let) [1a], [1b], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
27. listopadu 1947 se narodil americký inženýr chorvatského původu Jacob Matijevic; v NASA pracoval na vývoji robotických vozítek; jedna ze skal na Marsu je po něm pojmenováná jako Jake Matijevic a v září 2012 ji prozkoumalo vozítko Curiosity (75 let) [1b], [1b], [2a], [2a]
28. listopadu 1967 zachytila severoirská astrofyzička Susan Jocelyn Bell(ová) Burnell(ová), rozená Susan Jocelyn Bell(ová), pomocí radioteleskopu Univerzity v Cambridgi pulsující rádiový signál; vzhledem k tomu, že v té době nebylo o vesmírných radiových zdrojích známo, že by na Zemi mohly být detekovány ve formě pravidelných pulsů, použila pro zachycený signál zkratku LGM-1 (z anglického Little Green Men, tedy “malí zelení mužíčci”); objeven tak byl první pulsar (55 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [6]
[7] Zdeněk Horský: Kepler v Praze, nakladatelství Mladá fronta, Praha 1980, str. 40 a str. 109
[8] Zdeněk Horský: Kepler v Praze, nakladatelství Mladá fronta, Praha 1980, str. 46
(c) 2021 Hvězdárna v Úpici