Obloha v únoru 2024
Únorová obloha nám v tomto roce nepřináší mnoho zajímavého ke sledování. Během první půlky měsíce můžeme využít tmavé oblohy bez Měsíce k pozorování slabých objektů oblohy – galaxií, hvězdokup či mlhovin.
Stále ještě noční obloze dominuje souhvězdí Orion s krásnou mlhovinou M42.
Foto: Zdenek Bardon (www.bardon.cz)
Ten, kdo za zimních mrazivých nocí pohlédl na souhvězdí Oriona, patrně nepřehlédl mlhavou skvrnku pod jeho pásem v místech, kde má tento bájný lovec zavěšen svůj pomyslný meč. Tento obláček, známý jistě již dávno ve starověku, září tu nyní před námi v podobě překrásné. Téměř ji ovšem zavrhl slavný autor ještě slavnějšího katalogu, francouzský astronom Charles Messier. Pro něho a zejména pro katalog zahrnující objekty zaměnitelné s kometami byla až moc jasná a známá. Tvrdí se dokonce, že ji do něho nakonec pod označením 42 zahrnul pouze proto, aby překonal 42 objektů katalogu mlhovin jižní oblohy, vydaného v roce 1755 astronomem Nicholasem Louisem de la Caille. Tak se prý do prvního vydání Messierova katalogu dostala i otevřená hvězdokupa M 45 Plejády v Býku, stejně jako M 44 Jesličky v Raku. Samostatné označení M 43 dostala dokonce i slabá severovýchodní část “Velké mlhoviny” v Orionu, opticky oddělená v popředí se rozprostírajícím temným prachovým mračnem.
Pryč je již doba, kdy málo citlivé emulze, byť osvětlované velkými objektivy největších světových observatoří, po agresivním působení rafinovaně připravovaných vyvolávacích roztoků pouze neochotně vydávaly shluky stříbrných solí vykreslujících skutečně pouze mlhavý obraz této mlhoviny. Dnes již kosmické i obří pozemské dalekohledy pronikají hluboko do nitra tohoto tisíc a pět set světelných let vzdáleného komplexu plynu, prachu a rodících se hvězd. Kosmický dalekohled Herschel v ní objevil organické molekuly, které mohou být příslibem možného budoucího života na rodících se planetárních soustavách objevených tamtéž kosmickým teleskopem Hubbleovým.
Avšak ani menší dalekohled není bez šancí. Chaotická struktura vodíkových a prachových mlhovin, ochucená metanolem, formaldehydem, dimethyletherem a dalšími sloučeninami, obklopující mladé hvězdy i jejich ještě mladší planety, vytvořila v jeho dalekohledu úžasný abstraktní obraz vesmírné hlubiny, možná podobné té, v níž vznikl i počátek našeho bytí zde na Zemi.
Měsíc:
poslední čtvrt 3.2.
nov 9.2.
první čtvrt 16.2.
úplněk 24.2.
Jupiter:
Planeta Jupiter je pozorovatelná večer během celého února. V dalekohledu Hvězdárny v Úpici můžete sledovat jednak oblačné pásy na jeho kotoučku, stejně jako jeho nejjasnější měsíce.
Pozorovatelnost Lunar-X v únoru 2024:
V únoru 2024 nastává potřebné nasvícení měsíčního povrchu pro vytvoření Lunar-X (měsíčního X) dne 16. února 2024 kolem 23:49 UT tj. 17. února 2024 kolem 00:49 SEČ. V tuto chvíli bude Měsíc při pohledu z České republiky na noční obloze, ale bude jen velice nízko nad západním obzorem, v únoru 2024 tedy bude Lunar-X z České republiky amatérsky velice špatně pozorovatelné až nepozorovatelné.
-poznámky: převzato z cloudynights.com; geocentrický pohled na Měsíc pro daný den a hodinu si můžete nasimulovat například v NASA Scientific Visualisation Studio; Lunar-X je obrazec podobný písmenu “X” vytvořený ze Sluncem nasvícených horních partií některých měsíčních kráterů při určitém úhlu dopadu slunečních paprsků na terminátoru v období kolem první čtvrti
Pozorovatelnost Mezinárodní kosmické stanice v únoru 2024 prostým okem (aktualizováno 5. 2. 2024):
Od 1. 2. 2024 do zhruba 2. 2. 2024 je z České republiky pozorovatelná ve večerních hodinách
Zhruba od 3. 2. 2024 do zhruba 14. 2. 2024 je z České republiky nepozorovatelná.
Zhruba od 15. 2. 2024 do 29. 2. 2024 je z České republiky pozorovatelná v ranních hodinách.
-poznámky: přesné časy přeletů vygenerujete (po vložení vaší polohy) na heavens-above.com; pozorovatelné jen za jasného počasí; hledejte jasně svítící tečku putující mezi hvězdami
Výběr zajímavých výročí měsíce února
3. února 1994 22:20 UTC byla z japonské základny Tanegashima byla vypuštěna nosná raketa H-2 s vědeckými družicemi OREX (později přejmenovaná na Ryusei, šlo o technologický demostrátor, který fungoval 1 den) a VEP (též zvaná VEP 1, později přejmenovaná na Myojo); šlo o první let této japonské rakety (30 let) [1b], [1b], [2a], [3b], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
3. února 1994 12:10:00 UTC úspěšně odstartoval v rámci mise STS-60 raketoplán Discovery se sedmičlennou posádkou a sadou malých družic; hlavním cílem mise bylo vynesení objektu označovaného Wake Shield Facility (zkráceně WSF), což byl ocelový disk o průměru 3,7 metru následně fungující jako volně letící vědecká platforma; zároveň byly během letu prováděny experimenty v laboratoři Spacehab-2, která byla po celou dobu letu v nákladovém prostoru raketoplánu (30 let) [1a], [1b], [1b], [2a], [2a], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
3. února 1984 13:00:00 UTC úspěšně odstartoval v rámci mise STS-41B (též označované STS-41-B) raketoplán Challenger s pětičlennou posádkou a družicemi Westar 6 a Palapa B2; během této mise se Bruce McCandless v rámci testování manévrovacích jednotek MMU (Manned Maneuvering Unit, v překladu něco jako osobní manévrovací jednotka) stal 7. února 1984 prvním člověkem, který se na oběžné dráze Země pohyboval v kosmickém prostoru úplně nezávisle na vesmírné lodi (40 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [2a], [3b], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
5. února 1974 provedla americká meziplanetární sonda Mariner 10 průlet kolem Venuše (minimální vzdálenost činila 5768 km) a uskutečnila přitom fotografování této planety (přesněji její oblačné atmosféry) v ultrafialovém spektru; její průlet kolem Venuše byl prvním gravitačním manévrem (v tomto případě gravitačním urychlením čili gravitačním prakem) historie; ze Země odstartovala 3. listopadu 1973 05:45:00 UTC; cíly jejího letu byly průlet kolem planety Venuše a pak tři průlety kolem planety Merkur (50 let) [1a], [1b], [2a], [2], [3], [3], [3], [4], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
7. února 1999 21:04:15.238 UTC odstartovala mise Stardust, jejímž úkolem bylo dopravit zpět na Zemi vzorky kometárního prachu komety 81P/Wild 2; sonda v tom byla úspěšná; kromě toho během své cesty vyfotografovala asteroid Annefrank a v rámci své prodloužené mise NExT proletěla v únoru 2011 kolem jádra komety Tempel 1 (označováné též 9P/Tempel nebo 9P/Tempel 1) a úspěšně na její povrch 4. července 2005 vypustila projektil (25 let) [1a], [1a], [1b], [3b], [4], [4], [4], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
7. února 1984 byla poprvé k výstupu do volného kosmického prostoru použita manévrovací jednotka MMU (Manned Maneuvering Unit, v překladu něco jako osobní manévrovací jednotka); užil ji americký astronaut Bruce McCandless při letu raketoplánu Challenger; při této příležitosti vznikl jeden z nejznámějších snímků kosmonauta ve volném kosmickém prostoru (40 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [2a], [3b], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
7. února 1824 se narodil anglický astronom William Huggins (200 let) [1b], [3b], [6]
8. února 1984 12:07:26 UTC odstartovala s třemi sovětskými kosmonauty na palubě z kosmodromu Bajkonur kosmická loď Sojuz T-10; jako nosič byla použita raketa Sojuz-U; cílem letu byla orbitální stanice Saljut 7; na Zem se pak tato kosmická loď s jinými pasažéry vrátila 11. dubna 1984 10:48:48 UTC (40 let) [1a], [1b], [2a], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
8. února 1974 zemřel švýcarský astronom Fritz Zwicky; studoval výbuchy supernov a spolu s německým astronomem Walterem Baade doporučoval používat supernovy jako standardní svíčky, tj. jako zdroje o známé absolutní svítivosti, tedy jako objekty, jejich vzdálenost se dá určit ze svítivosti pozorované a změřené na Zemi; také si při pozorování galaxií v kupě Coma (ve Vlasech Bereniky) všiml, že je zde méně svítivé hmoty, než by se dalo z pohybů galaxií očekávat, a z toho usoudil na existenci zvláštního typu hmoty, které se dnes říká temná hmota; o podstatě temné hmoty se dodnes vedou vědecké diskuse (50 let) [1a], [1a], [1a], [1b], [1b], [1b], [3b], [5], [5], [6], [6]
8. února 1974 15:16:53 UTC se v rámci mise Skylab 4 (což byla třetí pilotované mise k americké dnes již neexistující orbitální stanici Skylab, mise je též označovaná jako Skylab CSM 3, Apollo SLM-3 nebo CSM 118) zpět na Zem úspěšně vrátili Gerald Carr, William Pogue a Edward Gibson; ze Země mise odstartovala 16. listopadu 1973 14:01:23 UTC (50 let) [1a], [1b], [2a], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
10. února 2009 v 16:55 GMT či 16:56 UTC se srazila americká telekomunikační družice Iridium 33 s ruskou v té době nefunkční vojenskou komunikační družicí Kosmos 2251 (též označovanou Sterla-2M 51); v důsledku srážky se obě družice roztříštily na velké množství úlomků, v roce 2013 bylo katalogizováno více než 2200 úlomků pocházejících z této srážky, v roce 2014 jich bylo na oběžné dráze ještě nejméně 1500; má se za to, že událost se bude projevovat v situaci na oběžné dráze 25 až 35 let od okamžiku srážky; družice se pohybovaly ve výšce přibližně 800 km nad zemským povrchem; družice Kosmos 2251 ze Země odstartovala 16. června 1993 04:17 UTC; družice Iridium 33 ze Země odstartovala 14. září 1997 01:36 UTC (15 let) [1a], [1b], [1b], [2a], [2], [3], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
10. února 1974 proletěla sovětská sonda Mars 4 kolem Marsu; měla se stát oběžnicí této planety, ale nezapálil se její brzdící motor a po průletu tedy zůstala jen na oběžné dráze kolem Slunce; stihla jen poslat 12 snímků Marsu; ze Země odstartovala 21. července 1973 (50 let) [1a], [1b], [3b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
11. února 1994 02:18:41 EST tj. 19:19:22 UTC po letu trvajícím 8,30 dne přistál v rámci mise STS-60 raketoplán Discovery s šesti kosmonauty; hlavním cílem mise bylo vynesení objektu označovaného Wake_Shield_Facility (zkráceně WSF), což byl ocelový disk o průměru 3,7 metru následně fungující jako volně letící vědecká platforma; k tomuto letu Discovery ze Země odstartoval 3. února 1994 12:10:00 UTC (40 let) [1a], [1b], [1b], [2a], [2a], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
11. února 1984 12:15:55 UTC po téměř osmidenním letu přistál v rámci mise mise STS-41B (též označovaná jako STS-41-B) raketoplán Challeger s pětičlennou posádkou; k tomuto svému letu odstartoval 3. února 1984 13:00:00 UTC (40 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [2a], [3b], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
12. února 1974 se dostala sovětská sonda Mars 5 na oběžnou dráhu kolem planety Mars; postupně však ztrácela dusík z hermetizovaného prostoru, možná po zásahu mikrometeoroidem, proto přestala pracovat již 28. února, mezitím stihla pořídit 108 snímků; ze Země sonda odstartovala 25. července 1973 18:55:48 UTC (50 let) [1a], [1b], [3b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
13. února 2019 proběhla poslední neúspěšná zkouška o navázání spojení s marsovským roverem (poloautomatickým robotickým vozítkem) jménem Opportunity a tím byla mise tohoto roveru zcela ukončena; poslední vysílání tohoto robotického vozítka bylo zachyceno 10. června 2018 (5 let) [1a], [1b], [3], [3b], [3b], [3], [4], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
15. února 1564 se v italské Pise narodil „otec moderní astronomie“ Galileo Galilei (460 let) [1a], [1b], [2a], [3b], [6], [6], [6], [6], [6]
17. února 1959 15:55:02 GMT odstartovala americká sonda/družice Vanguard 2 (též označovaná jako Cloud Cover Satellite 2); vynesena byla pomocí rakety Vanguard, pro kterou to byl jeden z mála úspěšných startů; sonda/družice byla určena k měření rozložení zemské oblačnosti, vlivu zemské atmosféry na dráhu této družice a testování fotočlánků (65 let) [1a], [1b], [3b], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
19. února 2014 kolem 13:20 hod EST (18:20 UT) zanikla v hustých vrstvách atmosféry nad Tichým oceánem východně od Nového Zélandu po svém prvním regulérním zásobovacím letu k Mezinárodní kosmické stanici v rámci mise nazvané Orbital 1 (zkráceně Orb1) americká nákladní kosmická loď Cygnus (10 let) [1a], [1b], [1b], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [3], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
19. února 1964 05:47:40 UT startovala ze sovětského kosmodromu Bajkonur nosná raketa Molnija se sondou k Marsu; sonda bývá řazena k sérii sond Zond a označována Zond (1b) (3MV-1A #2); druhý stupeň ale selhal (60 let) [1a], [1b], [1b], [2a], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
20. února 1994 byla americká lunární družice Clementine 1 (někdy nepřesně označovaná jen jako Clementine) navedena na oběžnou dráhu Měsíce (30 let) [1a], [1b], [2a], [2a], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
21. února 2019 kolem půlnoci odebrala japonská kosmická sonda Hajabusa 2 poprvé vzorek materiálu z povrchu planetky Ryugu; odběr byl úspěšný; 11. července 2019 pak tato sonda provedla svůj poslední odběr vzorků této planetky – získání vzorků z hlubších vrstev; dne 6. prosince 2020 pak pouzdro se vzorky úspěšně přistálo na australské zkušební raketové základně Woomera Missile Range; samotná sonda Hayabusa 2 pokračuje v cestě vesmírem na prodlouženou vědeckou misi, která má být zakončena průzkumem planetky 1998 KY26 v Apollonově skupině roce 2031; ze Země sonda odstartovala 3. prosince 2014 04:22:04 UTC (5 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [2], [3b], [3b], [4], [5], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
21. února 1964 se narodila dvojčata Scott Joseph Kelly a Mark Edward Kelly, američtí piloti a kosmonauti (ve stejném roce narozený další americký astronaut James McNeal Kelly s nimi není příbuzný); Scott Joseph Kelly je jedním z mála astronautů, kteří plánovaně strávili na Mezinárodní kosmické stanici dlouhodobý pobyt s délkou trvání kolem jednoho roku místo obvyklého půlroku (60 let) [1a], [1a], [1a], [1b], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
22. února 2019 01:45:00 UTC odstartovala raketa Falcon 9, jejímž primárním nákladem byla indonéská komunikační družice Nusantara Satu a jedním ze dvou sekundárních nákladů byl lunární lander (sonda, která měla přistát na Měsíci) jménem Beresheet izraelského týmu SpaceIL; vynesení nákladů bylo úspěšné, ale Beresheet nakonec místo měkkého přistání na Měsíc dopadl tvrdě a po dopadu nekomunikoval (5 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [3b], [3b], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
23. února 2014 přibližně v 05:12 UT proletěla v relativně malé vzdálenosti od Země pouhých 0,005233 AU (asi 783 tisíc km) od Země planetka s označením 2014 DH6, která byla vzhledem ke své velikosti objevena teprve 21. února 2014, tedy dva dny před nejtěsnějším přiblížením; pro srovnání Měsíc obíhá kolem Země ve vzdálenosti 0,0026 ± 0,0001 au; průměr planetky 2014 DH6 se odhaduje na 30 metrů (10 let) [1b], [2a], [6], [6]
24. února 2009 09:55:31 UTC startovala z Vanderbergu družice Orbiting Carbon Observatory, americká vědecká družice zaměřená na přesné měření množství CO2 v zemské atmosféře; nosná raketa Taurus (později označovaná jako Minotaur-C) při startu selhala; ke stejnému nebo podobnému účelu pak sloužily družice Orbiting Carbon Observatory 2 (její americký pokračovatel, odstartovala 2. července 2014 09:56:23 UTC) a družice GOSAT (Greenhouse Gases Observing Satellite, japonská družice, odstartovala 23. ledna 2009 03:54 UTC) (15 let) [1b], [1b], [1b], [2], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
25. února 2014 byla zaznamenána na Slunci erupce stupně X4,9, tehdy šlo o nejsilnější erupci za poslední dva roky (od března 2012, kdy byla na Slunci zaznamenána erupce stupně X6,3) (10 let) [1b], [2a], [6], [6]
25. února 1969 odstartovala na raketě Atlas americká sonda Mariner 6; úspěšně splněným cílem byl průlet kolem Marsu (55 let) [1a], [1b], [3b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
27. února 2014 18:37 UTC odstartovala z japonské základny Tanegashima Space Center do vesmíru raketou H-IIA družice Global Precipitation Measurement (též zvaná Global Precipitation Measurement Core Observatory); družice je společným projektem NASA a japonské kosmické agentury JAXA; jejím úkolem je z nízké oběžné dráhy kolem Země sledovat dešťové a sněhové srážky; spolu s družicí odstartovalo také několik nanodružic (10 let) [1b], [2a], [2a], [2a], [2a], [2], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
28. února 2014 byly do vesmíru vypuštěny první dvě litevské družice; šlo o družice LitSat-1 a Lituanica SAT-1 (psáno též LituanicaSAT 1); společně s dalšími družicemi byly vypuštěny z Mezinárodní kosmické stanice; na Mezinárodní kosmickou stanici byly dopraveny nákladní kosmickou lodí Cygnus v rámci mise Cygnus Orb-1 pomocí nosné rakety Antares 120, která ze Země odstartovala 9. ledna 2014 (10 let) [1a], [1b], [1b], [1b], [1b], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
28. února 1999 02:14:30 UT se ze sovětské dnes již neexistující orbitální stanice MIR v Sojuzu TM-28 zpět na Zemi úspěšně vrátili Gennadij Padalka a Ivan Bella; s posádkou Gennadij Padalka, Sergej Avdějev a Jurij Baturin Sojuz TM-28 k MIRu odstartoval 13. srpna 1998 09:43:11 UTC; po Sojuzu TM-28 k MIRu zamířily už jen dva další pilotované Sojuzy (Sojuz TM-29 a Sojuz TM-30) a 23. března 2001 byl MIR řízeně naveden k zániku v zemské atmosféře (25 let) [1a], [1b], [1a], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
(c) 2021 Hvězdárna v Úpici