Na úvodním snímku přehledu úkazů tentokrát vidíte zimní podobu úpické hvězdárny, snad se nějakého sněhu tuto zimu dočkáme.
Události na úpické hvězdárně:
V sobotu 21. prosince 2024 bude pro veřejnost uchystán speciální dopolední a speciální večerní program. Kromě tradičního dopoledního sobotního pozorování Slunce (realizovatelného jen, bude-li jasno) bude ještě před jeho zahájením zhruba hodinová přednáška zahrnující jednak něco málo o hvězdě betlémské a jednak něco málo o zajímavých úkazech noční (ale občas i denní) oblohy, které nás čekají v roce 2025. Začátek dopoledního programu bude v uvedenou sobotu přesně v okamžik zimního slunovratu, tedy 21. prosince v 10:20 SEČ. A pokud v sobotu dopoledne nemáte čas, ale večer už ano, můžete zmíněnou hodinovou přednášku absolvovat večer od 17. hodiny, přičemž v případě jasného počasí ji bude následovat pozorování noční oblohy dalekohledy v hlavní kopuli úpické hvězdárny. Na dopolední i večerní program je v sobotu 21. prosince 2024 mimořádně vstup zdarma. Otevřeno zdarma bude také v neděli 22. prosince 2024, kdy bude od 10:00 do 12:00 v případě jasného počasí úpická hvězdárna letos naposledy otevřená pro veřejnost.
Od pondělí 23. 12. 2024 do neděle 5. 1. 2025 je hvězdárna pro veřejnost uzavřena.
Fáze Měsíce:
1. prosince 2024 (pátek) je nov
8. prosince 2024 (pátek) je první čtvrt
15. prosince 2024 (pátek) je úplněk
22. prosince 2024 (pátek) je poslední čtvrt
Pozorovatelnost Lunar-X v prosinci 2024:
V prosinci 2024 nastává potřebné nasvícení měsíčního povrchu pro vytvoření Lunar-X (měsíčního X) dne 8. prosince 2024 ve 02:36 UT tj. ve 03:36 SEČ. V tuto chvíli bude Měsíc při pohledu z České republiky pod obzorem, v prosinci 2024 tedy bude Lunar-X z České republiky amatérsky nepozorovatelné.
-Poznámky: převzato z cloudynights.com; geocentrický pohled na Měsíc pro daný den a hodinu si můžete nasimulovat například v NASA Scientific Visualisation Studio; Lunar-X je obrazec podobný písmenu „X“ vytvořený ze Sluncem nasvícených horních partií některých měsíčních kráterů při určitém úhlu dopadu slunečních paprsků na terminátoru v období kolem první čtvrt.
Pozorovatelnost Mezinárodní kosmické stanice v prosince 2024 prostým okem:
Od 1. 12. 2024 do zhruba 03. 12. 2024 je z České republiky prostým okem pozorovatelná ve večerních hodinách, ale někdy jen nízko nad obzorem.
Zhruba od 04. 12. 2024 do zhruba 13. 12. 2024 je z České republiky prostým okem nepozorovatelná.
Zhruba od 14. 12. 2024 do 31. 12. 2024 je z České republiky prostým okem pozorovatelná v ranních hodinách.
-Poznámky: přesné časy přeletů vygenerujete (po vložení vaší polohy) na heavens-above.com; pozorovatelné jen za jasného počasí; hledejte jasně svítící tečku putující mezi hvězdami.
Deep Sky objekty:
Listopad a začátek prosince jsou ideální období pro večerní pozorování známé galaxie označované M31 spatřitelné i malými dalekohledy v souhvězdí Andromedy. Vzhledem k tomu, že galaxie jsou v dalekohledech obecně nejlépe pozorovatelné v době, kdy není Měsíc nad obzorem, doporučujeme za účelem pozorování galaxie M31 navštívit naše večerní pozorování pro veřejnost na samém začátku prosince 2024 nebo pak až 19. či 20. či 21. prosince 2024.
Každoročně v prosinci a lednu bývá za bezměsíčných nocí v hvězdářském dalekohledu z rámci celého roku nejlépe vidět Krabí mlhovina; nejvýše v prosinci bývá mezi půlnocí a jednou hodinou po půlnoci, ale je pozorovatelná i v rámci úpických večerních pozorování pro veřejnost. Nejlépe bude Krabí mlhovina za předpokladu jasné oblohy pozorovatelná od 1. do 5. prosince 2024 a pak mezi 19. a 21. prosincem 2024 (opět platí, že uvedené časové a hodinové rozmezí je vhodné díky tomu, že Měsíc není tou dobou nad obzorem). Tuto mlhovinu najdete v souhvězdí Býka. Jde o pozůstatek po hvězdě vysoké hmotnosti, která se (roku 1054) gravitačně zhroutila a s tím byl spojený výbuch ve formě supernovy a odvržení plynné (dnes v dalekohledech pozorovatelné) obálky hvězdy. Více o Krabí mlhovině například: cs.wikipedia.org, en.wikipedia.org, hvezdnouoblohou.wz.cz
Meteorické roje:
Maximum roje Geminid nastává v noci z 13. na 14. prosince 2024, což bude téměř za měsíčního úplňku, letošní pozorovací podmínky tedy budou u Geminid špatné.
Ke konci prosince můžete spatřit nějaký ten meteor roje Ursid, ty ale mají předpokládanou maximální zenitovou četnost jen 10 meteorů za hodinu, jejich maximum se očekává v noci z 21. na 22. prosince 2024.
Zajímavé konjunkce (pozorovatelné z České republiky):
Dne 8. prosince 2024 (neděle) můžete na večerní obloze spatřit planetu Saturn poblíž Měsíce, Saturn bude asi 4 úhlové stupně vpravo od Měsíce.
Dne 13. prosince 2024 (pátek) bude Měsíc na obloze v místě, kde vidíme známou otevřenou hvězdokupu Plejády (též Kuřátka).
Přechody stínu Titanu na kotouči Saturnu:
6. prosince 2024 (pátek) nastává letošní předposlední příležitost pozorovat na kotouči planety Saturn stín jeho největšího Měsíce Titanu. Úkaz je reálně pozorovatelný zhruba od 19:50 SEČ (Saturn je zhruba 25 úhlových stupňů nad ideálním obzorem) do zhruba 22:00 až 23:00 SEČ (tehdy už Saturn v závislosti na podobě reálného obzoru může zapadat za obzor – při pozorování z České republiky). V rámci večerních pozorování na úpické hvězdárně bude pozorovatelná jen kraťoučká část tohoto úkazu (večerní pozorování pro veřejnost v pátek 6. prosince 2024 končí ve 20:00 SEČ, na obrázku níže, vytvořeném v počítačovém simulačním programu Stellarium, je situace ve 20:15 SEČ).
22. prosince 2024 (neděle) bude další (letošní poslední) příležitost pro pozorování přechodu stínu Titanu na Saturnu, jev bude pozorovatelný zhruba od 18:36 SEČ (Saturn je zhruba 27 úhlových stupňů nad ideálním obzorem) a opět platí, že v druhé polovině přechodu stínu Titanu (v závislosti na podobě reálného obzoru kolem 22. až 23. hodiny SEČ) zapadne Saturn za obzor (při pozorování z České republiky). O nedělních večerech nemá úpická hvězdárna pro veřejnost otevřeno, 22. prosince tedy nebude možné přijít na úpickou hvězdárnu úkaz pozorovat.
Jupiter v opozici a nejblíže Zemi:
Planeta Jupiter bude 6. 12. 2024 nejblíže Zemi. Planeta Jupiter bude 7. 12. 2024 v opozici. Po celý prosinec v podstatě po celou noc je na hvězdné obloze planeta Jupiter pěkně pozorovatelná – jak okem (při pozorování okem připomíná jasnou hvězdu), tak amatérskými dalekohledy (za předpokladu jasné oblohy) .
Vybrané večer pozorovatelné transity Jupiterových měsíců nebo stínů Jupiterových měsíců přes kotouč planety Jupiter:
1. 12. 2024 od 19:35 SEČ (Jupiter 29 úhlových stupňů nad ideálním obzorem) do 21:44 SEČ (Jupiter 49 úhlových stupňů nad ideálním obzorem) přechod stínu Ganymedu (jedná se o neděli, kdy se na úpické hvězdárně nekonají večerní pozorování pro veřejnost)
5. 12. 2024 od zhruba 16:06 SEČ (Jupiter ještě na denní obloze těsně nad ideálním obzorem) do zhruba 18:13 SEČ (Jupiter zhruba 19 stupňů nad ideálním obzorem) přechod Ió a zároveň stínu Ió na Jupiteru (čtvrtek)
9. 12. 2024 od zhruba 17:30 SEČ (Jupiter zhruba 15 stupňů nad ideálním obzorem) do zhruba 19:53 SEČ (Jupiter zhruba 38 stupňů nad ideálním obzorem) přechod Europy a zároveň stínu Europy na Jupiteru (pondělí)
12. 12. 2024 od zhruba 17:56 SEČ (Jupiter zhruba 22 stupňů nad ideálním obzorem) do zhruba 19:58 SEČ (Jupiter zhruba 40 stupňů nad ideálním obzorem) přechod Ió a zároveň stínu Ió na Jupiteru (čtvrtek), na obrázku níže, vytvořeném v počítačovém simulačním programu Stellarium, je situace 12. 12. 2024 20:00 SEČ
Výběr zajímavých výročí měsíce prosince:
1. prosince 1994 se nezdařilo vynesení družice PanAmSat 3 pomocí nosné rakety Ariane 42P pro poruchu na třetím stupni rakety; vynesená družice měla sloužit jako jedna z komerčních komunikačních družic společnosti PanAmSat, tato společnost bývala konkurencí společnosti Intelsat (30 let) [1a], [1b], [6], [6], [6], [6]
2. prosince 1974 09:40:00 UTC byla z kosmodromu Bajkonur nosnou raketou Sojuz-U úspěšně vynesena pilotovaná kosmická loď Sojuz 16 s dvoučlennou posádkou; let byl realizován v rámci přípravy spojení americké a sovětské kosmické lodě při plánovaná společné misi Sojuz-Apollo nakonec realizované v červenci roku 1975 (50 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
2. prosince 1974 (někdy je uváděno 3. prosince 1974) proletěla americká kosmická sonda Pioneer 11 (alternativní názvy jsou Pioneer G a Pioneer-Saturn) kolem planety Jupiter; ze Země odstartovala 6. dubna 1973 02:11:00 UTC; jejím úkolem bylo prozkoumat planety Jupiter a Saturn, což se podařilo; v současné době se již sonda nachází dále od Slunce než trpasličí planeta Pluto a letí směrem ke hvězdě λ Aql v souhvězdí Orla (50 let) [1a], [1b], [2a], [2], [3], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
3. prosince 2014 04:22:04 UTC úspěšně odstartovala japonská kosmická sonda Hayabusa 2; odstartovala na japonské nosné raketě H-IIA společně s třemi dalšími vynášenými náklady (jedním z nákladů byla japonská kosmická sonda PROCYON určená k průletu kolem planetky (185851) 2000 DP107, která ale byla neúspěšná kvůli chybě motoru); 21. února 2019 kolem půlnoci odebrala tato sonda poprvé vzorek materiálu z povrchu planetky Ryugu (též označované „162173 Ryugu“ či „Ryugu!“, před startem této sondy byla tato planetka označovaná pouze jako „1999 JU3“); odběr byl úspěšný; 11. července 2019 pak proběhl druhý a poslední odběr – získání vzorků z hlubších vrstev planetky; 6. prosince 2020 pak pouzdro se vzorky úspěšně přistálo na australské zkušební raketové základně Woomera Missile Range; samotná sonda Hayabusa 2 nyní pokračuje v cestě vesmírem na prodlouženou vědeckou misi, která má být završena průzkumem planetky 1998 KY26 (planetka z Apollonovy skupiny planetek) roce 2031 (10 let) [1a], [1a], [1a], [1a], [1b], [1b], [1b], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2], [2], [2], [3b], [3b], [3], [3], [3], [3], [3], [4], [4], [5], [5], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
3. prosince 1999 kolem 20:00 UTC byl před přistáváním na povrchu Marsu ztracen rádiový kontakt s americkou marsovskou sondou jménem „Mars Polar Lander“ (původně označovanou jménem „Mars Surveyor ’98 Lander“); rádiový signál byl ztracen po vstupu do marsovské atmosféry a již nebyl obnoven; příčina neúspěchu je nejasná; šlo o druhou ze dvou kosmických sond z amerického programu „Mars Surveyor ’98“, první sondou tohoto programu byl „Mars Climate Orbiter“ (původně „Mars Surveyor ’98 Orbiter“, ze Země odstartoval 11. prosince 1998 18:45:51 UTC, také s ním bylo při příletu k Marsu ztraceno rádiové spojení a už nebylo nikdy navázáno); samotný „Mars Polar Lander“ ze Země odstartoval 3. ledna 1999 20:21:10 UTC (25 let) [1a], [1a], [1b], [3b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
4. prosince 1959 američtí vědci otestovaly (v rámci svého kosmického programu Mercury), jaký vliv má balistický let téměř na hranici vesmíru (bylo dosaženo výšky 88 km) na organismus primáta, když do rakety Little Joe 2 umístili živého makaka (v tomto případě Makak rhesus); tento makak vešel ve známost pod jménem Sam; kosmická loď (šlo o hmotnostní maketu lodi Mercury), v které letěl, po letu na padácích přistála do Atlantského oceánu a Sam přežil bez úhony; nešlo o prvního makaka vyslaného americkými vědci v raketě k hranici vesmíru, prvním makakem v kosmické lodi byl v červnu 1948 makak jménem Albert I., který stejně jako někteří další „zvířecí kosmonauté“ svůj let nepřežil (65 let) [1a], [1b], [3b], [4], [5], [6], [6], [7]
4. prosince 1639 gregoriánského kalendáře (24. listopadu 1639 tehdy platného juliánského kalendáře) provedli Jeremiah Horrocks a William Crabtree (každý na jiném pozorovacím místě v Anglii) první úspěšné předem vypočtené pozorování přechodu Venuše přes Slunce; zatím naposledy bylo možné z některých míst na Zemi pozorovat přechod planety Venuše před slunečním kotoučem 6. června 2012 (byl pozorovatelný i z České republiky, i když ne v celém rozsahu); nejbližší ze Země pozorovatelný přechod Venuše přes sluneční disk se odehraje v prosinci 2117; nejbližší přechod Venuše přes sluneční disk pozorovatelný z Evropy se odehraje v roce 2125 (385 let) [1a], [1b], [1b], [3b], [3], [4]
5. prosince 2014 12:05 UTC (tj. 7:05 am EST) poprvé vynesla nosná raketa Delta IV Heavy společnosti United Launch Alliance v rámci zakázky od americké NASA v rámci testu označovaného Exploration Flight Test 1 (zkráceně EFT-1) kosmickou loď Orion určenou v budoucnu k znovudosažení oběžné dráhy Měsíce a povrchu Měsíce s lidskou posádkou (v rámci programu Artemis); tato kosmická loď po tomto testu úspěšně plánovaně přistála na padácích na hladině Tichého oceánu (10 let) [1a], [1a], [1a], [1b], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [3], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
8. prosince 1984 zemřel Vladimir Nikolajevič Čelomej, sovětský raketový konstruktér z počátků sovětské kosmonautiky (40 let) [1a], [1b], [2a], [2], [6], [6]
8. prosince 1864 James Clerk Maxwell poprvé (ústně) přednesl společnosti Royal Society svoji „Dynamickou teorii elektromagnetického pole“; tiskem jeho teorie pak vyšla v roce 1965 v „Royal Society Transaction“, vol 155, strana 455 až 512; tehdy se ještě „jeho“ rovnice zapisovaly v kartézských souřadnicích, nikoli pomocí matematických operátorů divergence a rotace (160 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [1b], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
9. prosince 2014 dopadl na zemský povrch meteorit nazvaný „Žďár“ či „Žďár nad Sázavou“ či „Vysočina“; jde o jeden z meteoritů s rodokmenem, jehož části byly nalezeny na území České republiky; první kus o hmotnosti 5,93 gramu byl nalezen 20. prosince 2014 poblíž obce Nová Ves u Nového Města na Moravě; druhý a zatím poslední kus byl nalezen 12. ledna 2015 a měl hmotnost 39,3 gramu; odhaduje se, že objekt před vstupem do atmosféry měl průměr asi půl metru a jeho hmotnost dosahovala asi 200 kg (10 let) [1a], [1a], [2a], [3], [6], [6], [6], [6]
10. prosince 1999 14:32 UTC úspěšně odstartovala do vesmíru (z Guyany pomocí nosné rakety Ariane 5G No. 504) kosmická rentgenová observatoř XMM-Newton (zkratka z X-ray Multi-Mirror Mission); jak název napovídá, tato observatoř pozoruje vesmír v oblasti rentgenového záření; je výtvorem Evropské kosmické agentury; obíhá na vysoce výstředné oběžné dráze kolem Země (25 let) [1a], [1b], [3b], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
12. prosince 1984 10:42:00 UTC byla z kalifornského Vandenbergu raketou Atlas E vynesena americká meteorologická družice NOAA 9, též označovaná jako SARSAT 2, před startem označovaná jako NOAA-F; pracovala ze sunsynchronní oběžné dráhy ve výšce 841 až 861 km nad zemským povrchem (40 let) [1b], [1a], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
14. prosince 2009 14:09:33 UTC odstartoval vesmírný infračervený dalekohled WISE, což je zkratka pro Wide-field Infrared Survey Explorer (tento vesmírný dalekohled je též označovaný jako MIDEX 6 či Explorer 92); v rámci své primární mise snímkoval celou oblohu a její objekty ve čtyřech frekvenčních pásmech infračervené oblasti spektra; později pro svoji prodlouženou misi (mapování blízkých objektů v hlavním pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem ve dvou frekvenčních pásmech infračervené oblasti spektra) byl přejmenovaný na NEOWISE (Near-Earth Object WISE); jeho prodloužená mise byla ukončena 8. srpna 2024 (15 let) [1a], [1b], [2a], [3b], [3], [4], [4], [5], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
14. prosince 1964 (někdy je uváděno 18. prosince 1964) byly poprvé ve vesmíru (při letu sovětské kosmické meziplanetární sondy Zond 2) otestovány iontové/plasmové motory (v tomto případě ve funkci stabilizačních motorů) (60 let) [1a], [1b], [1b], [2a], [2a], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
15. prosince 1984 09:16:24 UTC úspěšně odstartovala sovětská kosmická sonda Vega 1 (její sesterská sonda Vega 2 odstartovala 21. prosince 1984); stejně jako u Vegy 2 byl její součástí přistávací modul a součástí přistávacího modulu pak byl ještě během sestupu do oblačné obálky planety Venuše oddělovaný aerostat; kromě Venuše, kterou sonda minula ve vzdálenosti 39 000 km zkoumala tato sonda také kometu 1P/Halley (stejně jako sesterská sonda Vega 2), ke které se přiblížila na vzdálenost 9 000 km od jádra komety (40 let) [1a], [1a], [1b], [2a], [3b], [4], [4], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
15. prosince 1964 20:24:00 UTC byla z Wallops Island raketou Scout X-4 vynesena italská vědecká družice San Marco 1 (též nazývaná San Marco A); zabývala se výzkumem ionosféry (60 let) [1a], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
16. prosince 2014 ESA (Evropská kosmická agentura) oznámila oficiální ukončení mise sondy Venus Express; sondě došlo (možná už někdy v polovině listopadu 2014) palivo; poslední signál ze sondy ESA zachytila 18. ledna 2015; v lednu 2015 došlo nad Venuší k deorbitaci této sondy (sonda se vydala směrem k povrchu planety Venuše a zanikla); ze Země sonda odstartovala 9. listopadu 2005 03:33 UT (tj. 8. listopadu 10:33 p.m. EST) z Bajkonuru pomocí ruské nosné rakety Sojuz-FG s urychlovacím stupněm Fregat (10 let) [1a], [1b], [2a], [3], [4], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
16. prosince 1994 byl v Antarktidě objeven 12gramový meteorit QUE 94201 (též označovaný jménem Queen Alexandra Range 94201), který pochází z Marsu (30 let) [1a], [1b], [1b], [1b], [2a], [6], [6]
17. prosince 1964 zemřel rakouský fyzik Victor Franz Hess; svými měřeními ionizace vzduchu v různých výškách s pomocí pokročilého elektroskopu zjistil, že s rostoucí nadmořskou výškou roste vodivost vzduchu, a správně předpokládal, že toto souvisí s kosmickým zářením; tento svůj objev učinil při letu balónem dne 7. srpna 1912 (60 let) [1a], [1b], [2a], [3], [4], [6], [6], [6], [7]
18. prosince 2019 odstartoval ze Země (z Kourou) evropský kosmický dalekohled CHEOPS (CHaracterising ExOPlanets Satellite); jeho úkolem je zkoumání již objevených extrasolárních planet; společně s ním do vesmíru odstartovaly (s pomocí nosné rakety Soyuz-ST-A) i další satelity (5 let) [1a], [1b], [2b], [3b], [3b], [3], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
18. prosinec 2014 04:00 GMT poprvé odstartovala (v tomto případě jen k suborbitálnímu letu) indická raketa Launch Vehicle Mark-3, zkráceně LVM 3 (dříve označovaná jako Geosynchronous Satellite Launch Vehicle Mark III neboli GSLV Mk.3); při tomto startu (mise byla nazvaná LVM3-X) vynesla pasivní horní stupeň a proběhlo otestování makety modulu kosmické lodi (tato maketa je někdy označovaná jako CARE, zkratka z Crew Module Atmospheric Re-entry Experiment); šlo o maketu indické kosmické lodi v budoucnu určené pro lidskou posádku; maketa úspěšně přistála na padácích na moři (10 let) [1a], [1b], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [5], [6], [6], [6], [6], [6]
18. prosince 2009 16:26:37 UT úspěšně odstartoval (pomocí nosné rakety Ariane 5 z kosmodromu Kourou z Francouzské Guyany na území jižní Ameriky) Francií vyvinutý (za spolupráce Belgie, Španělska, Itálie a Řecka) vojenský satelit pro snímkování zemského povrchu označovaný Helios 2B, druhý ze dvou satelitů programu Helios 2 (též Hélios 2B); satelit Helios 2A odstartoval (taktéž raketou Ariane 5 z Kourou) přesně 5 let před startem satelitu Helios 2B (15 let) [1a], [1b], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
18. prosince 2004 16:26 UT úspěšně odstartoval (pomocí nosné rakety Ariane 5 z kosmodromu Kourou z Francouzské Guyany na území jižní Ameriky spolu s dalšími šesti satelity) Francií vyvinutý (za spolupráce Belgie, Španělska, Itálie a Řecka) vojenský satelit pro snímkování zemského povrchu označovaný Helios 2A (též Hélios 2A), první ze dvou satelitů programu Helios 2; satelit Helios 2B odstartoval (taktéž raketou Ariane 5 z Kourou) přesně 5 let po startu satelitu Helios 2A (20 let) [1a], [1b], [4], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
20. prosince 2019 11:36:43 UT odstartovala (v rámci mise Boe-OFT, zkratka pro Boeing Orbital Flight Test) americká kosmická loď určená pro lidskou posádku ke svému prvnímu orbitálnímu (v tomto případě testovacímu) letu (v tomto případě bez lidské posádky); let byl jen částečně úspěšný, neboť lodi se nepodařilo se připojit k Mezinárodní kosmické stanici; tento orbitální letový test byl zopakován (v rámci mise Boe-OFT2) dne 19. května 2022 (datum startu ze Země), při tomto opakovaném letu (opět bez lidské posádky) se kosmická loď Starliner již k Mezinárodní kosmické stanici úspěšně připojila; třetí a zatím poslední orbitální test Starlineru (mise Boe-CFT, zkratka pro Boeing Crew Flight Test) proběhl 5. června 2024 (datum startu ze Země); třetí let byl již s dvoučlennou posádkou, která byla dopravena na Mezinárodní kosmickou stanici, avšak návrat na Zemi proběhl z důvodů pochyb o schopnosti bezpečného přistání bez lidské posádky; k roku 2024 má výrobce Starlineru, kterým je americká firma Boeing, „funkční“ 2 exempláře kosmické lodi Starliner pojmenované TBA (též označovaný Spacecraft 2) a Callypso (též označovaný Spacecraft 3 Calypso) (5 let) [1a], [1b], [3b], [3b], [4], [5], [5], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
20. prosince 1904 organizace Carnegie Institution of Washington schválila založení hvězdárny Mount Wilson Observatory, toto datum může tedy být považováno za vznik či založení této hvězdárny; součástí této hvězdárny je i sluneční dalekohled s celostatem s průměrem zrcadel 47 centimetrů a 37 centimetrů (120 let) [1a], [1b], [2a], [3]
21. prosince 1984 09:13:52 UTC byla z kosmodromu Bajkonur vypuštěna sovětská sonda Vega 2; její součástí byl přistávací modul, který 15. června 1985 úspěšně dosedl na povrch planety Venuše (součástí přistávacího modulu pak byl ještě během sestupu oddělovaný aerostat); sonda Vega 2 pak také ještě zvládla prozkoumat Halleyovu kometu (stejně jako sesterská sonda Vega 1, která ze Země odstartovala 15. prosince 1984) (40 let) [1a], [1a], [1b], [2a], [3], [3b], [4], [4], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
21. prosince 1964 09:00:03 GMT byla z Cape Canaveral raketou Thor Delta C vynesena americká vědecká družice Explorer 26, též označovaná jako EPE-D; studovala zemské magnetické pole (60 let) [1a], [1b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
21. prosince 1904 se narodil Francis Thomas Bacon, anglický inženýr, autor kyslíko-vodíkového palivového článku (120 let) [1b], [2a], [3b], [6]
23. prosince 2014 05:57:25 UT poprvé odstartovala k orbitálnímu letu ruská raketa Angara 5 (též označovaná Angara A5), tedy těžká verze rakety Angara; vyneseno na oběžnou dráhu Země bylo umělé kosmické těleso, jehož součástí byla hmotnostní a rozměrová maketa simulující středně velkou geostacionární družici; tomuto letu předcházel jeden testovací suborbitální let Angary 5 realizovaný dne 9. července 2014 (10 let) [1a], [1b], [1b], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2a], [2], [2], [2], [3b], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
24. prosince 1979 17:14:38 UTC poprvé a úspěšně odstartovala (z Kourou) kosmická raketa Ariane; vynesen byl objekt označovaný CAT-1 [=Capsule Ariane Technologique], též označovaný CAT 1; šlo o pasivní objekt použitelný jako kalibrační družice (45 let) [1a], [1b], [1b], [2a], [3b], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
25. prosince 2004 02:00 UTC se sonda Huygens oddělila od sondy Cassini; Huygens byla kosmická sonda, která letěla spojená se sondou Cassini k planetě Saturn a měla prozkoumat Saturnův měsíc Titan a přistát na něm; sonda Huygens dne 4. ledna 2005 na měsíci Titan úspěšně přistála; rádiově vysílala 1,5 hodiny od okamžiku přistání a její signál zachycovala sonda Cassini (20 let) [1a], [1a], [1b], [1b], [1b], [2a], [2], [3], [4], [4], [5], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
25. prosince 1724 zemřel (v Anglii působící) kněz John Michell; vzdělání získal na Queens‘ College, jedné z nejstarších součástí Univerzity v Cambridgi, a později tu v letech 1751 až 1764 také v různých oborech působil jako učitel; věnoval se gravitaci, geologii, seismologii, magnetismu, matematice a astronomii; od roku 1760 byl členem Královské společnosti v Londýně; zřejmě jako první (ve svém konceptu z roku 1784) uvažoval o hypotetické hvězdě, která by byla natolik hmotná, že by z ní nemohlo uniknout ani světlo (300 let) [1a], [1b], [5], [6], [6], [6]
25. prosince 1704 dopadl u Barcelony meteorit; jeho jméno se většinou uvádí jako „Barcelona (stone)“; nalezeno bylo několik kusů o celkové hmotnosti 1,2 kg (320 let) [1b], [2a], [6]
26. prosince 1974 04:15:00 UTC úspěšně odstartovala na oběžnou dráhu Země sovětská orbitální stanice Saljut 4 (jiným názvem DOS 4); během jejího fungování se k ní připojily dvě pilotované a jedna nepilotovaná kosmická loď; zanikla vstupem do zemské atmosféry 2. února 1977; na rozdíl od Saljutu 3 a Saljutu 5, což byly primárně vojenské orbitální stanice, byl Saljut 4 primárně vědeckou orbitální stanicí (50 let) [1a], [1b], [4], [5], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
26. prosince 1624 juliánského kalendáře (5. ledna 1625 gregoriánského kalendáře) zemřel německý astronom Simon Marius, někdy uváděný jako Simon Mayr; v roce 1614 publikoval Marius svou práci Mundus Iovialis popisující planetu Jupiter a její měsíce (ty pojmenoval dodnes používanými jmény); přitom prohlásil, že objevil čtyři měsíce této planety o několik dní dříve než Galileo a rozpoutal tak spor s Galileem; Simon Marius také prohlašoval, že je objevitelem galaxie v souhvězdí Andromedy, ta však byla známa již středověkým arabským astronomům (400 let) [1a], [1b], [3], [6], [6], [6], [6]
27. prosince 1984 byl v Antarktidě v oblasti Allan Hills nalezen meteorit ALH 84001; jde o meteorit pravděpodobně pocházející z Marsu; meteorit obsahuje částečky, které určitá skupina vědců považovala za mikroskopické fosilie bakterií, širší vědecká komunita nakonec ale toto tvrzení zamítla, neboť bylo pro přítomnost neobvyklých struktur nalezeno nebiologické vysvětlení; tvrzení o nalezení mikroskopických stop života se pak objevily i u několika dalších marsovských meteoritů (40 let) [1a], [1b], [1b], [2a], [2a], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
28. prosince 1919 zemřel švédský matematik a fyzik Janne Rydberg, též známý jako Johannes Robert Rydberg; objevil některé zákonitosti mezi spektrálními čárami prvků; Rydbergova konstanta – energie prvního stavu elektronu v atomu vodíku – je pojmenována po něm (105 let) [1b], [1b], [3b], [6], [6], [6], [6], [8]
28. prosince 1884 se narodil Karel Anděl, český vědec zabývající se zejména selenografií, tedy tvorbou map Měsíce (je autorem mapy Měsíce z roku 1926), a spoluzakladatel České astronomické společnosti; je po něm pojmenován jeden z kráterů na Měsíci (140 let) [1a], [1b], [3], [3], [3], [3b], [3a], [3]
30. prosince 1994 10:02:00 UTC byla z Vandenbergu raketou Atlas E vynesena družice NOAA 14 (před startem označovaná jako NOAA-J); tato americká meteorologická družice sloužící především americkému Národnímu úřadu pro oceán a atmosféru (anglickou zkratkou NOAA) byla úspěšně umístěna na polární oběžné dráze Země a fungovala do únoru roku 2001 (jeden její přístroj fungoval až do ledna 2003) (30 let) [1a], [1a], [1b], [2a], [4], [6], [6], [6], [6], [6], [6]
30. prosince 1934 se narodil český astronom RNDr. Oldřich Hlad, spoluautor v Československu dvakrát (roku 1984 a roku 1990) vydané učebnice astronomie „Přehled astronomie“ (90 let) [1a], [3], [3], [3], [3], [6]
31. prosince 1864 se narodil Robert Grant Aitken, americký astronom, který se věnoval dvojným hvězdám; je po něm nazvaný jeden z měsíčních kráterů a je po něm nazvaná také měsíční pánev South Pole-Aitken (160 let) [1a], [1a], [1a], [1b], [1b], [1b], [2a], [3], [3], [6]
[7] Časopis Kozmos, číslo 4, srpen-září 2023, ročník 54, str. 27
[8] Časopis Astropis, číslo 136(2023), ročník XXX, str. 10
Použité zkratky: SEČ … středoevropský čas (máte v prosinci na hodinkách/mobilu); UT/UTC … Universal Time (světový čas); GMT, EDT, EST… další typy lokálních časů
Poznámka: Šířka zobrazené části oblohy (v úhlových stupních) a další údaje (u obrázků ze Stellaria) jsou při dolním okraji obrázku, velikosti puntíků představujících hvězdy či planety (u obrázků ze Stellaria) nereprezentují jejich úhlovou velikost na obloze, ale reprezentují hvězdnou velikost, tedy “jasnost” těchto objektů. S, V, J, Z (v obrázcích ze Stellaria při obzoru) jsou zkratky světových stran.
Aktualizace 2.12.2024: Doplněn přehled výročí
Aktualizace 3.12.2024: Upraven okamžik maxima Geminid, opraven termín letošního prosincového setkání Měsíce a Saturnu na večerní obloze
(c) 2021 Hvězdárna v Úpici