Začíná rok 2021 a my se můžeme podívat, co nás v tomto roce čeká nad našimi hlavami.
Konjunkci Jupitera se Saturnem již máme za sebou. Většinou jsme ji neviděli, neboť bylo zataženo, ale i tak náš kolega Richard kotrba pořídil alespoň tento “srdeční” záznam jevu. Pomineme-li, že planety byly na obloze skutečně velmi blízko u sebe, na vánoce nám připoměl Betlémskou hvězdu jako milo připomínku tohoto krásného svátku. Více k úkazu naleznete v článku Konjunkce Saturnu a Jupiteru.
Také jsme se již dostali před zemské přísluní, kdy byla Země nejblíže Slunci na dalších 11 let. Více v článku Slunce nejblíže Zemi.
Nárůst sluneční akivity je tu. Když však již jsme u toho Slunce, můžeme se pravděpodobně těšit na pohled na skvrny na jeho tváři. Po poměrně hlubokém minimu sluneční činnosti se Slunce začíná probouzet a jeho tvář se “začíná trochu špinit”. Podívejme se na 3 grafech z dílny World Data Center for the production, preservation and dissemination of the international sunspot number (SILSO data/image, Royal Observatory of Belgium, Brussels) na sluneční cyklus.
Na dlouhodobém záznamu počtu slunečních skvrn vidíme, že průběh, délka i intenzita jednotlivých cyklů se během času mění. Délka průměrně kolísá okolo 11 let.Dlužno podotknout, že byla v historii i období, kdy klasický 11-letý sluneční cyklus úplně vymizel, například tzv. Mauderovo minimum. To je však již na jiný článek.
Období od třetí čvtriny minulého století ukazuje sestupný trend aktivity slunečního cyklu, co se počtu slunečních skvrn týká. A v letech 2020-2021 už zaznamenáváme postupný nárůst aktivity.
Tento nárůst je detailně vidět na posledním obrázku zachycujícím vývoj za poslední sluneční cyklus. Červenými čárkovanými čarami jsou vidět předpovědi, počítané podle různých modelů chování Slunce. Z jejich rozptylu si můžeme odvodit, jak to naše Slunce ještě špatně známe.
Za sebou máme i každoročně nejaktivnější meteorický roj Kvadrantid. Bylo opět zataženo, tak alespoň že fungují radiová pozorování. Je vidět, že počty meteorů během maxima dosahovaly opravdu velkého počtu.
Z meteorických rojů nás však čekají ještě další. Tak zejména slavné Perseidy. Jejich mateřskou kometou je 109P/Swift–Tuttle s oběžnou dobou 133 let. Naposledy nás navštívila v roce 1992, její další návrat očekáváme v roce 2126. Pozorovací podmínky by měly letos být příznivé, neboť srpek měsíce bude zapadat poměrně brzy a nebude tak rušit pozorování.
Pokud se budete chtít průlety meteorů zemskou atmosférou pokochat, není nic jednoduššího než vyjít někam do tmy, teple se obléct, sednout si do křesílka či lehnout na lavici a kokat se nad sebe. Určitě nějaký uvidíte.
Meteorických rojů je během roku mnoho, ale jsou buď slabé, nebo jejich pozorování ruší svit Měsíce. proto ještě upozorníme zejména až na zimní Geminidy. Jejich maximum nastává 14. prosince nad ránem. Večer bude pozorování rušit měsíc, ale po 3 hodině až do avítání by nás mohla obloha potěšit několika desítkami meteorů. Mateřským tělesem tohoto roje není tradišní kometa, ale asteroid (3200) Phaeton, jenž byl objeven v roce 1983.
Ovšem, v půlce prosince bývá často též zataženo, stejně jako v roce 2020. Takže alespoň opět záznamy z radiových meteorických stanic v Úpici a v Jaroměři i pozorovanými maximy v dopoledních hodínách.
V roce 2021 nás čeká několik hezkých planetárních seskupení. Hned 19. března večer se potká úzký srpek Měsíce, Mars a hvězda Aldebaran. Na mapce pořízené v počítačovém “planetáriu” Stellárium uvidíte celkový pohled k západu. Detailní pohled na samotné seskupení uvidíte na druhém obrázku. Jen podotkněme, že Měsíc je kvůli názornosti 4x zvětšen.
Na obrázcích kromě zmíněných těles naleznete i “malý vozíček” hvězdokupy Plejády (vpravo od Měsíce) a další hvězdokupa Hyády obklopuje hvězdu Aldebaran (ta do ní však fyzicky nepatří). Vlevo od Měsíce pak ještě vidíme zimní souhvězdí Orion.
Léto a prázdniny budou ve znamení planet Jupiter a Saturn. Ty budou v srpnu v opozici se Sluncem a zároveň v nejmenší vzdálenosti od Země a tak si je budeme moci opravdu dobře vychutnat. Situaci v polovině srpna kolem půlnoci vidíme na obrázku z programu Stellárium.
13. července v 16 hodin nastane konjunkce Venuše a Marse. Sice nebude tak těsná, jako lednové setkání Jupitera se Saturnem, ale i tak je bude dělit pouze půl stupně. Obrázek, opět z programu Stellárium, ukazují situaci o den dříve, tedy 12. července 2021 krátce po západu Slunce, kdy se poblíž bude vyskytovat ještě úzký srpek Měsíce.
A ve chvíli, kdy bude Mars s Venuší zapadat, nad východem se pomalu začnou objevovat planety Saturn a později i Jupiter.
Snad jen pro potěchu oka přinášíme již několik let starý snímek západu Venuše z naší hvězdárny, taktéž v souhvězdí Býka. Originální snímek jsme doplnili o tvary a názvy souhvězdí.
Ještě jednou se vrátíme k našemu Slunci, čeká nás totiž zatmění. Nás konkrétně se bude týkat jedno částečné zatmění Slunce 10. června. ve 12:52 se Měsíc nachází v novu a díky skutečnosti že je poblíž uzlu své dráhy (tedy nachází se na eliptice), zakryje sluneční kotouč. V oblasti od střední Afriky přes Arabský poloostrov, jižní a jihovýchodní Asii až do Oceánie bude vidět jako prstencové. Měsíc bude totiž dále od Země a nezakryje Slunce celé.
U nás bude zatmění pozorovatelné jako částečné a jeho maximální fáze dosáhne 0,17. Bude tedy zakryta pouze poměrně malá část.Před sluneční kotouč u nás vstoupí Měsíc v 11:44 SELČ a opustí jej ve 13:36 SELČ. Maximum nastává ve 12:39 SELČ. Tyto časy se pro naši republiku budou drobně lišit dle polohy.
A pro bohaté otužilce tu máme ještě jedno, tentokrát úplné zatmění Slunce. To nastane 4. prosince a bude jako úplné viditelné z Antarktidy. Jako částečné pak na jihu Afriky a Austrálie.
Po Slunci ještě krátce k Měsíci, respektive k zatmění Měsíce. V roce 2021 nastanou dvě. Ovšem … To první z nich, 26. května, u nás pozorovatelné nebude vůbec. To druhé, 19. listopadu, bude u nás viditelné pouze velmi nízko nad obzorem a pouze jako polostínové, tedy prakticky také nepozorovatelné.
Štítky: úkazy
(c) 2021 Hvězdárna v Úpici